Skip to main content

Top 20: Eliáš má 'bronz', za ním je Hejduk

Napsal Michael Langr / NHL.com

V této unikátní sérii přináší NHL.com/cz žebříček 20 nejlepších českých hokejistů všech dob v NHL. Nejde v ní o celkové úspěchy včetně reprezentace, ale o to, co jednotliví hráči dokázali během kariéry v National Hockey League.

Tentokrát přišla řada na hokejisty těsně pod nejlepší dvojicí, tedy pozice 5 až 3. Ještě dnes vám přineseme i první a druhé místo.

V minulém týdnu jste si mohli přečíst o hráčích z 10. až 6. místa žebříčku, o týden dříve pozice 15 až 11 a 5. srpna 20 až 16. Sdílejte tento žebříček na Twitteru a Facebooku a diskutujte o něm se svými přáteli a ostatními fanoušky.

5. Roman Hamrlík

(Tampa Bay Lightning, Edmonton Oilers, New York Islanders, Calgary Flames, Montreal Canadiens, Washington Capitals, New York Rangers)

Do National Hockey League zasáhlo v historii 69 českých obránců. Žádný z nich však v lize nezanechal takovou stopu jako Roman Hamrlík.

Český železný muž nikdy nebyl klasickou superstar, ale dlouhá léta patřil k velkým oporám svých týmů. Jeho 1395 zápasů bylo dlouho českým rekordem, který překonal až před dvěma lety Jaromír Jágr.

Už příchod zlínského odchovance do zámoří provázela velká očekávání. Do NHL šel jako první česká jednička draftu v historii, v roce 1992 si ho vybrali Tampa Bay Lightning a hned ho zařadili do sestavy. V první sezoně odehrál Hamrlík 67 zápasů a nasbíral v nich 21 bodů.

Ač obránce, v Tampě se brzy zařadil mezi klíčové prvky ofenzivy. Výtečný bruslař byl často na výletě v útoku, měl solidní střelu a k tomu rozděloval skvělé přihrávky. V sezoně 1995-96 nasbíral v 82 startech 49 asistencí a 65 bodů.

Na druhou stranu však za sebou nechával v obraně často okénka, kterými se dostával do přečíslení soupeř. V prvních šesti letech proto vždy končil se záporným hodnocením plus/minus.

To se změnilo po přechodu do Edmonton Oilers, kam ho Tampa vytrejdovala během ročníku 1997-98. Hamrlík se coby čerstvý olympijský šampion z Nagana na severu víc soustředil na defenzivu a plus/minus bodování vyhnal do kladných hodnot.

Přesto dokázal v sezoně 1999-2000 nastřádat 45 bodů.

Oilers ho v létě vyměnili do New York Islanders, kde prožil další povedená léta. Byl dirigentem přesilovek, asistoval na spoustu gólů a průměrnému celku pomohl třikrát ze svých čtyř sezon do play off.

V roce 2002 v něm v sedmi zápasech nasbíral sedm bodů. V roce 2005 podepsal jako volný hráč kontrakt s Calgary Flames, po dvou letech pak zamířil do Montreal Canadiens, kde podepsal čtyřletou smlouvu na 22 milionů dolarů a prožil podařený podzim kariéry.

"Těch vzpomínek, co mi zůstanou v hlavě, je hodně. V Montrealu jsem byl draftovaný, tehdy tu byla celá moje rodina. A strávil jsem tu i několik krásných let. Zažil jsem toho spoustu i v dalších týmech. A pak Nagano, to zůstane v hlavě navždycky," vypočítával na serveru iDNES.cz nejlepší momenty hokejového života.

V Montrealu se usadil, ale Canadiens mu smlouvu neprodloužili a Hamrlík zamířil v roce 2011 do Washington Capitals. Tam už na své někdejší výkony nenavázal a když ho v březnu 2013 chtěl klub poslat na farmu, stáhli si ho ze seznamu nechráněných hráčů New York Rangers. Ve 39 letech však u nich český veterán nedostával mnoho příležitostí a za 'Blueshirts' odehrál jen 12 zápasů. V říjnu 2013 se proto rozhodl ukončit kariéru.

"Už jsem to cítil nějakou dobu. V létě jsem sice trénoval, ale věděl jsem, že na 99 procent je konec. Nemyslím, že bych něco uspěchal. Nechal jsem na ledě, co jsem mohl. S agentem jsme se domluvili na termínu, kdy už bych nechtěl dál čekat na nabídku. Do důchodu můžu jít spokojený," vyprávěl při loučení s NHL.

Hamrlík z ní odešel jako český rekordman mezi obránci v počtu zápasů, gólů (155), asistencí (483) i bodů. V těch je s číslem 638 desátý ze všech Čechů.

4. Milan Hejduk

(Colorado Avalanche)

Když jako malý kluk v Ústí nad Labem odjel na chalupu, vzal hokejku a pálil na terče zavěšené v brance. Střílení gólů ho na tom všem bavilo nejvíc. A měl pro něj cit, který vypiloval tisícovkami hodin tréninků na ledě, na chalupě i třeba doma v pokojíčku, kde se trefoval do peřiňáku.

Proto se Milan Hejduk stal jedním z nejlepších kanonýrů moderní éry. A také jedním z nejlepších českých střelců všech dob. Hlavně díky jeho schopnosti rozvlnit síť soupeřovy branky mu v žebříčku NHL.com patří čtvrté místo mezi nejlepšími Čechy ligové historie.

Hejduk je mezi nimi téměř unikátní případ. Všech 14 sezon totiž strávil v jednom klubu - Colorado Avalanche. V roce 2001 mu pomohl k zisku Stanley Cupu, o dva roky později jako jediný Čech získal Maurice Rocket Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL, když v sezoně 2002-03 nasázel soupeřům 50 gólů.

"Díky pohotovosti, přehledu a citu pro hru byl ve své době jedním z nejlepších kanonýrů NHL," prohlásil jeho někdejší hvězdný spoluhráč Joe Sakic.

Ač byl draftován v roce 1994, v hotového hráče dorostl ještě v Evropě - v extraligových Pardubicích. Do NHL šel až ve 22 letech coby čerstvý olympijský šampion z Nagana. V Coloradu zařadili mladý talent hned do elitního Sakicova útoku a Hejduk se rychle chytil - hned v prvním utkání dal gól a na další nahrál. Sezonu zakončil ziskem 48 bodů v 82 zápasech a dostal se do All-Star pětice nováčků.

Jeho produktivita dál rostla a navíc začal střílet spousty gólů. V sezoně 1999-2000 jich dal 36, o rok později už 41. Ve 23 zápasech play off pak nasbíral 23 bodů a byl jedním ze strůjců triumfu ve Stanley Cupu.

"To byla nejkrásnější chvíle kariéry," vzpomínal. "Celý tým byl na vrcholu a já taky. Vyhrát Stanley Cup je nesmírně těžké a já si vážím toho, že se mi to podařilo."

V Coloradu si fantasticky porozuměl s famózním nahrávačem Peterem Forsbergem, který přihrál na většinu z jeho tehdejších gólů. Nejlepší sezonu prožilo tohle duo v letech 2002-03, kdy švédský centr vyhrál bodování NHL, české křídlo tabulku střelců a oba se navíc s +52 body podělili o Bud Light Plus/Minus Award za nejvíc kladných zápisů v plus/minus hodnocení.

Forsberga však v následujících letech trápily vleklé zdravotní problémy a Hejduk už bez jeho podpory na svých 98 bodů z nejlepší sezony nikdy nenavázal. V dalším ročníku si připsal 75 bodů, ještě dvakrát nastřílel v sezoně 35 gólů. I jeho samotného však začaly brzdit potíže s koleny, s nimiž několikrát musel na operaci a často kvůli nim hrál s velkou bolestí. V roce 2005 kvůli operaci přišel o titul mistrů světa z Vídně, kam by byl jinak najisto nominován.

V roce 2010 se ke kolenům přidal ještě zánět v lokti. Veterán začal mluvit o tom, že brzy nejspíš ukončí kariéru. Přesto ji nakonec ještě natáhl až do 37 let. Tou dobou se však už hokejem příliš netěšil. Ke zdravotním trablům se přidaly i potíže s trenérem Joe Saccem, pod nímž dostával stále menší roli na ledě. V sezoně 2012-13 odehrál jen 29 zápasů a v létě už nová nabídka nepřišla. V listopadu 2013 proto oznámil konec kariéry.

"Měl jsem to štěstí, že jsem spoustu let hrál na velké úrovni ve skvělém klubu a s úžasnými spoluhráči," prohlásil Hejduk, který s rodinou zůstal v Denveru i po odchodu z NHL. V ní odehrál celkem 1020 utkání, ve kterých dal 375 gólů (mezi Čechy 3.) a nasbíral 805 bodů (rovněž 3.). Ve 112 zápasech play off dal navíc 34 gólů a připsal si 76 bodů.

3. Patrik Eliáš

(New Jersey Devils)

Nepatří k nejrychlejším hráčům, nemá ani tak smrtící střelu jako nejlepší ligoví snajpři, neudivuje superkličkami v situacích jeden na jednoho. Není ani bourákem, který kraluje před brankou a u mantinelu. Kdyby se však psala hokejová učebnice a do ní se měl vybrat jeden modelový hráč, mohl by jím být právě on.

Patrik Eliáš sice není v ničem ten úplně nejlepší, zato však perfektně zvládá snad všechny hokejové dovednosti. Na ledě dělá od začátku do konce příkladné věci a jedním z nejkomplexnějších hokejistů současnosti.

"To přijde až léty zkušeností," uvedl. "Každý trenér vám dá něco jiného. Někdy jsem měl super spoluhráče, pak jsem hrál s klukama ze čtvrté pětky a musel jsem se taky přizpůsobit. Po těch letech vím, že mě můžou nasadit na led v jakékoli situaci, což je snad známka dobrého hokeje."

Podobně jako Hejduk je i on vzácným příkladem klubové věrnosti. V roce 1995 spojil svůj osud s New Jersey Devils a působí u nich dodnes. A po Martinu Brodeurovi je pravděpodobně největší klubovou ikonou v historii. Počítáme-li i první dva roky, v nichž pendloval mezi prvním týmem a farmou, strávil v New Jersey úctyhodných 19 sezon.

"Podle mého názoru bude jednou v Síni slávy," řekl na jaře tehdejší generální manažer Devils Lou Lamoriello.

Na začátku ledna pokořil Eliáš hranici tisíc bodů v NHL, po letošním ročníku jich má na kontě 1016 ve 1222 zápasech - po Jaromíru Jágrovi nejvíc ze všech Čechů v historii. Spolu s ním je jediným Čechem, který se dostal přes hranici 600 asistencí a tisíc bodů v NHL.

Útočník, kterého si Devils vybrali ve 2. kole draftu 1994, se jen obtížně prokousával do kádru šampionů z roku 1995. V první sezoně odehrál 'nahoře' jediný zápas, v té druhé 17. V roce 1997 však přišel zlom: Eliáš nastoupil k 74 utkáním a nasbíral v nich 37 bodů.

Další rok už se po boku krajana Petra Sýkory vypracoval v jednu z největších hvězd a jeho produktivita konstantně rostla přes 50 a 72 bodů až na 40 branek a 96 bodů v sezoně 2000-01. V útoku mezi dvěma českými křídly se zabydlel Jason Arnott a jeho 'A-Line' patřila k nejlepším trojicím v lize. V roce 2000 prakticky vystřílela pro Devils Stanley Cup (Eliáš k němu přispěl 20 body ve 23 startech) a o rok později ho s Eliášovými 23 body ve 25 zápasech dostala do finále.

Poctivý útočník zůstal v New Jersey i po rozpadu slavné formace a v roce 2003 oslavil další titul. Finále Stanley Cupu si pak zahrál ještě v roce 2012 proti Los Angeles Kings. Tehdy prožil zatím poslední sezonu na vysoké bodové úrovni, když se do statistik zapsal 26 góly a 52 asistencemi.

I další dva roky však odehrál velmi solidně, až ten zatím poslední mu příliš nevyšel. Přestal dávat góly, limitovala ho bolavá třísla, prodělal příušnice, trápily ho křeče a objevily se hlasy z klubu hovořící o tom, že by ho v příštím roce mohli přeřadit do čtvrtého útoku nebo vyměnit.

V létě se v New Jersey změnilo vedení a jaké má to nové plány s Eliášem, zatím není známo. Útočník, který v dubnu oslaví 40. narozeniny, má smlouvu až do konce příští sezony. Dál tak může množit své úctyhodné statistiky. A dokázat, že i na sklonku kariéry má stále co nabídnout.

Ctete více