Tatar exkluzivně: Přítelkyně nesla trejd hůř

Hokejisté i fanoušci Vegas Golden Knights prožívají pohádkový příběh. Klub z Nevady se stal nejúspěšnějším nastupujícím celkem v dějinách rozšiřování NHL, víc než měsíc před koncem základní části překonává nováčkovské rekordy a drží se v čele Pacifické divize i ve špičce Západní konference. Byť se o tom mezi hráči příliš nemluví, nutně se vkrádají myšlenky na úspěch také v play off, které začne zhruba za pět týdnů.

Do téhle pohádky najednou přijel princ na (červeno)bílém koni, který má pomoct mladé armádě dobýt velkou slávu a zaútočit na čtyřhlavou saň v podobě možných soupeřů v cestě za Stanley Cupem. Pokud se to podaří, bude mu ležet u nohou půl království.
Posila z Detroit Red Wings, útočník Tomáš Tatar, tak daleko nemyslí. Ale po počátečním zklamání z výměny si uvědomuje, jak velká šance se před ním otevírá. O svých dojmech a zážitcích z trejdu, stěhování i z nového prostředí se podělil v exkluzivním blogu pro NHL.com/cs.
Před týdnem jsem byl součástí Red Wings, teď jsem najednou o tisíce kilometrů dál. V novém týmu, v nové kabině, v novém městě. Poprvé v kariéře jsem zažil to, co stovky hokejistů přede mnou - jaké to je být vytrejdovaný.
Ne, že by to byl úplný šok. Slyšel jsem nějaké fámy. Ale nevěděl jsem, jestli tomu mám věřit, nebo ne. Bylo to podobné jako před rokem, kdy jsme taky s Detroitem nebyli na hraně postupu do play off. Takže nějaké spekulace tam byly i letos. Říkal jsem si, že to nechám na osudu.
Samozřejmě, že když se to událo, byl jsem spíš takový vystresovaný. Ale po pár minutách jsem si uvědomil, do jakého mužstva vlastně jdu a řekl jsem si, že se moc těším.
Jak jsem to zjistil? Seděl jsem u televize a díval jsem se na poslední minuty trade deadlinu. Byly tři hodiny a nic se nedělo. Ale věděl jsem, že tyhle obchody se dokončují ještě chvíli po té finální hodině, tak jsem čekal. A potom jsem uviděl své jméno napsané dole v televizi; v ten moment mi volal generální manažer Detroitu Ken Holland, aby mi to oznámil.
Více k tématu:[Tatar v Detroitu končí, posílí Vegas\]
My jsme měli v Detroitu velmi dobrý vztah. Na jedné straně jsem tomu rozuměl, dostal za mě nabídku, o níž mi řekl, že je pro něho výhodná. A pověděl mi, že i pro mě je to dobrá šance bojovat o play off i že je to pro mě možnost hrát v dobrém týmu do budoucna, protože smlouvu mám na delší dobu než jen na tuto sezonu.
Potěšily mě ohlasy, které měli hráči i trenér v Detroitu na můj odchod. Já můžu Red Wings jen poděkovat. Vytvořili mi skvělé podmínky pro kariéru v NHL, na začátku mi strašně pomohli se zdokonalit a stát se trvalým hráčem v téhle lize. Takže obrovské díky. V kabině to bylo úplně super, cítil jsem se tam jako doma. Byli jsme jako jedna velká rodina, ten kolektiv byl výborný. Chalani mi určitě budou chybět, ale už se těším na nové zážitky s novými spoluhráči.
Přítelkyně to brala trošku hůř než já, protože si nějakým způsobem v Michiganu zvykla. Já jako hokejista vím, jaký je to byznys, takže mi je jasné, že hrát v jednom mužstvu po celou kariéru je sice krásné, ale podaří se to jen pár hráčům. Proto to beru trošku s nadhledem. Ona se okolo toho trošku trápila, ale já si myslím, že se má na co těšit.

Ty dny po trejdu byly takové stresující. Nebylo tam moc času na to se sbalit a přesunout, všechny větší věci mám stále v Detroitu. Pracuju na tom, abych si našel nějaké bydlení. Zatím jsem si dal poslat jen auto, jinak musím čekat a chvilku to potrvá. V téhle sezoně zbývá už jen pár měsíců, takže tady nebudu moc dlouho.
Hledám si nějaké apartmány nebo domy, kde bych mohl zatím bydlet. A postupně se tady budu nějak zabydlovat. Asi to bude spíš dům než apartmán. Měli jsme dům i v Detroitu a tam se mi to zalíbilo, takže pokukujeme spíš po domech než po bytech.
Las Vegas jsem skoro vůbec neznal. Byl jsem tu jen jednou, když jsme tady hráli zápas. Před tím jsem možnost podívat se do Vegas neměl. Bylo to něco nového, když jsme tu hráli a teď to tu začínám trochu poznávat, velmi se mi tady líbí.
Život je tu trošku jiný, oproti Detroitu je centrum města trochu blázinec. Ale já se momentalně nacházím v té části Summerlin, kde máme tréninkové centrum a kde bydlí všichni spoluhráči. Tam je to trošku tišší. A nakonec je fajn byť v takovém měste, v centru je velmi rušno a dějí se tam stále nějaké akce, takže pokud se člověk bude chtít trošku oderagovat, je tam spousta možností.
Na hazard ale moc nejsem. Většinou, když už jsem hrál, tak jsem prohrál. Není to o tom, že bych tím chtěl vyhrát peníze, spíš jde o to se trochu zabavit. Nějak mě to netáhne, samozřejmě beru to jako jednu z možností, která tu je. Je to nějaký typ zábavy. Takže zahrát si asi zajdu, ale že bych chodil nějak často, to asi ne.

Hokejově si rozhodně nemůžu stěžovat. Vypadá to, že budu dál nastupovat ve druhé lajně s Erikem Haulou a Davidem Perronem. Jsem velmi nadšený, že mi dali takovouhle možnost. Chalani hrají super, je vidět, jak jsou uvolnění a hrají pohledný hokej. Na to se moc těším. Ten první zápas s Los Angeles nedopadl, jak jsme si představovali, ale měli jsme spoustu šancí a byly tam světlé momenty. Tým je na špici, hraje skutečně krásný hokej.
Smlouvu mám ještě na pár let, chápu, že patří k těm vyšším a že jsou s tím spojená určitá očekávání. Ty jsou s dobrou smlouvou vždycky trošku větší. Je to takový podíl na tom, co musí profesionál zvládnout. Budu se snažit zapadnout co nejrychleji, abych byl brzy platným hráčem pro tým.
Zajímavé je, že během tripu, který nás teď v březnu čeká, budeme hrát hned třetí zápas zrovna v Detroitu. Určitě to bude zábavné. Ve Vegas to vlastně zažili všichni hráči, že byli vybraní z různých týmů, takže každý někdy hrál proti tomu svému bývalému. Pro mě to teď bude nové. Všichni mi říkali, že je to fajn a že si to určitě užiju, takže se na to těším.