nosek blog

K hlavním událostem sezony 2017-18 patří začlenění Vegas Golden Knights jako 31. týmu NHL. Aby čtenáři NHL.com/cs získali pohled zevnitř na vývoj a dění v novém klubu, píše pro ně blog český útočník Tomáš Nosek. Přijměte jeho pozvání na pohled za kulisy a začtěte se do svědectví přímo od zdroje.

Máme za sebou povinnou pětidenní pauzu bez zápasů a v sobotu jsme se zase vrátili do akce.
S přítelkyní jsme během těch volných dnů byli v Aspenu, abychom se podívali za zimou a za sněhem, který nám tady v Las Vegas chybí. Udělali jsme si pěkný výlet, bylo příjemné si v polovině sezony takhle odpočinout a zase nabrat nějakou sílu do té druhé poloviny.
Aspen je slavné lyžařské středisko, ale já jsem tam nelyžoval, na sjezdovkách jezdila jenom přítelkyně. Ani nevím, jestli to podle smlouvy máme povolené, nebo ne, ale sám jsem nechtěl riskovat, aby se mi tam nepřihodilo nějaké zranění, které by mě mohlo vyřadit ze hry.
Věřím, že volno nám nepřeruší naší dobrou sérii zápasů, kterou se nám podařilo držet v prosinci a v lednu. Podle mého to ale není nějaká chvilková forma, je to jen vyústění toho, že hrajeme dobře od začátku sezony. Teď to potvrzujeme i nadále a ukazuje se, že to nebylo jen nějaké úvodní vzepětí, ale dokazujeme to celou dobu - hrajeme pořád stejný hokej a podáváme konzistentní výkony od začátku sezony až doteď.

Gallant-bench 1-7

Jedním z důvodů našeho úspěchu je určitě trenér Gerard Gallant. Samozřejmě má velký podíl na tom, že se nám takhle daří. Pořád nás upozorňuje a dbá na to, že zápasy rozhodují maličkosti. On se snaží na nich pracovat a je v tom dobrý. Jsme rádi, že ho tady máme.
Jako trenér je takový, nechci přímo říct kamarádský, ale celkem přístupný. Ví, kdy má zakřičet a kdy je lepší naopak ubrat a promluvit si s hráčem v klidu mezi čtyřma očima. Spíš je takový diplomat. Ale určitě umí i zařvat, i to už jsme zažili.
Ovšem zcela jistě se dá říct, že za ním jdeme. A myslím, že to je hodně důležité, aby hráči byli s trenérem na jedné vlně.
Uvidíme, jak to bude celé vypadat teď po pauze a hlavně po All-Star Game na konci ledna. Tady se říká, že po Utkání hvězd přichází měsíc, ve kterém se to láme a hraje se těsnější, defenzivnější, zkrátka jiný hokej než v první polovině sezony. Protože je tady spousta týmů na hranici postupu, které bojují o každý bod. Uvidíme, co se změní a s čím na nás soupeři nastoupí, ale zatím si myslím, že to bylo pořád tak nějak podobné.
My se každopádně snažíme soustředit hlavně sami na sebe a nekoukáme se okolo ani dopředu. Vidíme před sebou vždy jen aktuální zápasy - to, že jsme v tabulce nahoře, neznamená, že budeme chodit s hlavami nahoře. Dokonce máme zakázané mluvit o Stanley Cupu a nemáme nic komentovat ohledně play off, snažíme se vyhýbat všemožným spekulacím. Ať jsme první, nebo poslední, chceme hrát dál svůj hokej.

Osobně se cítím dobře, se svou úlohou v mužstvu jsem spokojený. Teď hraju víc oslabení, zvedl se mi čas na ledě. Jsem rád, že mi trenér věří. Každý by chtěl dostat víc času na přesilovce, ale já mám teď tuhle roli a když vyhráváme, těžko se bude něco měnit.
To se týká i Tomáše Hyky, který měl výborný kemp, ale prvního startu v NHL se stále nedočkal. Jednou byl povolaný nahoru, protože nebylo jisté, jestli někdo ze základu bude hrát, nebo ne. Nakonec tu byl jen na otočku a zase letěl zpátky.
Je to těžké, já jsem přesně tohle zažil loni s Detroitem, kde mě třikrát zavolali nahoru a nehrál jsem ani jeden zápas. V tomhle je to opravdu složité, hlavně na psychiku. Ale oni takhle někdy zkoušejí hráče, co vydrží.
To samé jsem říkal i Tomášovi. Že jsem zažil něco podobného, že to takhle prostě někdy chodí. A hlavně, aby neházel flintu do žita a vydržel.