Hertl: Čeká mě jeden z nejdůležitějších roků

Má za sebou dovolenou na Havaji, nyní si užívá návrat do Prahy a návštěvy u svých nejbližších. Přítomnost útočníka San Jose Sharks Tomáše Hertla je pohodová a jeho léto nezvykle dlouhé.
Po loňském tažení až do finále Stanley Cupu a předchozích účastech na mistrovství světa IIHF najednou dostává šanci dopřát tělu odpočinek.
"A musím toho naplno využít," uvědomuje si Hertl. "Už jsem začal trochu trénovat a chci se pořádně připravit, protože mě čeká jeden z nejdůležitějších roků kariéry."

Třiadvacetiletý rodák z české metropole totiž ročníkem 2017-18 uzavře stávající smlouvou u Sharks - a bude tím pádem hrát o tu příští. O svoji roli v budoucnosti klubu. O pozici, která mu v NHL může, ale také nemusí patřit.
"Nejde na to nemyslet," přiznává o zlomové sezoně. "Ale hlavní je se nestresovat, když budete mít prvních 15 zápasů jen pár bodů. Někdo nemá třicet zápasů nic - a během měsíce vylítne a začne mu to padat. Podstatné je nemyslet na body a na to, co bude po sezoně. Musím hrát svoji hru. Když se bude dařit mně i týmu, bude i smlouva."
Sharks po loňské jízdě, kterou až v boji o titul zastavili Pittsburgh Penguins, letos ve Stanley Cupu skončili v 1. kole proti Connoru McDavidovi a spol., když s Edmonton Oilers prohráli 2:4 na zápasy.
"Určitě to bylo zklamání," přiznává Hertl. "Cíle byly nejvyšší, vždyť tým nebyl od loňska moc odlišný. Hodně kluků bylo zraněných, ale na to se nikdy nevymlouvá. Edmonton jsme měli porazit. Ve vítězných zápasech jsme je suverénně přehráli, v těch ostatních jsme se porazili úplně sami. Dostali jsme góly ve vlastních přesilovkách," štve ho doteď.
Mezi hráče San Jose s potlučeným tělem patřil i on. "Stalo se mi to dva zápasy před startem play off, zrovna proti Edmontonu. Blokoval jsem střelu, ale bylo to k ničemu, McDavid z toho dal gól," usmívá se hořce Hertl. Více než inkasovaná trefa jej bolel zásah do kotníku, který skončil prasklinou v kloubu.
Jenže play off se takovými 'detaily' nezabývá. "Plno hráčů něco má, tam se nemůže odpočívat," souhlasí Hertl. "Dostal jsem nějaké injekce, prášky. Zápasy byly relativně dobré. Až po vyřazení jsem šel na magnetickou rezonanci a doktor mi řekl, že potřebuju odpočinek. Operace nebyla nutná, jen žádné běhání, žádné skoky. Řekl mi, abych tomu dal čas a nechal to pořádně zahojit."

Když pak s koučem Peterem DeBoerem hodnotil sezonu, byla tím pádem první zpráva jasná - dej se do kupy. Hertl si je vědomý, že ho po loňských problémech s kolenem soužila fyzička.
"Sám jsem věděl, jaká sezona byla," tlumočí dialog s vedením Sharks. "Před sezonou to bylo super, pak přišlo zranění. Po něm to bylo nejdřív dobré, ale když se pak hrály dva zápasy za sebou, ten druhý už to fyzicky nebylo ono. Fyzička se dohání těžko, zvlášť když jsme poslední dva měsíce měli zápasy obden."
Více sil Hertl potřeboval proto, že mu šéfové věřili. A naložili na něj víc úkolů, větší odpovědnost.
"Letos se to změnilo. Hrál jsem hodně a všechno. Oslabení, přesilovky. Trenér mě využíval, poslední zápasy v play off jsem měl nejvyšší ice time," těší muže, který sice roky působil na křídle, ale nyní se posouvá do role středního útočníka.
A to je v současném hokeji, hlavně v NHL, královská pozice.
Instrukce na léto jsou proto jasné: "Že jestli budu hrát centra, trenér mě potřebuje lepšího ve všem. Jumbo (Joe Thornton) asi nebude hrát tak dlouho jako Jarda Jágr, takže chce, aby se mnou mohl počítat třeba na druhého centra za (Loganem) Couturem. Je to výzva. Potřebuju se připravit tak, aby byla sezona stabilní. Nemít pár dobrých a pár špatných zápasů, ale spíš sedm dobrých a jeden špatný."
To vše jsou důvody, proč u poctivky Hertla čekejte ještě větší důraz na přípravu. Uspěje-li ve zlomové sezoně, může dostat nejen lepší kontrakt, ale především výraznější roli. Důvěra trenérů v něj totiž rapidně vzrostla.
"Nechci zklamat. Když jsem si jako křídlo protáhl střídání a pak přišlo oslabení, dvě minuty jsem si odpočíval. Jako centr musíte být ve všech třech zónách," srovnává. "Na křídle spíš útočíte, střílíte. Jako centr musíte najít sílu dostat se z obrany do útoku a pomoci. To mi scházelo; když jsme delší dobu bránili, sílu přejít do útočného pásma už jsem neměl."

A ještě jednu specializaci Hertl našel. V sezoně, v níž Sharks - obvykle na vhazování tak silní - najednou ve své tradiční zbrani ztráceli jistotu, ukázali trenéři právě na českého forvarda.
Povedený tah! Hertl uspěl v 51,7 procenta případů. Na chlapíka, který na buly nechodil, to je dost slušná vizitka.
"Hodně jsme to trénovali," říká. "McDavid a Crosby hrají spíš hokejkou, snaží se to trefit. Já hokejku klidně zlomím. Já to jdu urvat, klidně spadnu. Za každou cenu chci vyhrát. Celkem se mi to dařilo a chci v tom pokračovat. Ale když se přetahujete, potřebujete sílu v rukách."
Energie v nohou je pro změnu nutná pro oslabení - další novinku u Hertla. "Skoro jsem v nich nedostával góly. Jednou jsem šel i do oslabení pět na tři, to jsem nebyl snad nikdy v životě," usmál se. "Vyhrál jsem buly a šel střídat. Když nebyl Jumbo, šel jsem na buly i v první přesilovce. Centři hrají všechno, oslabení, přesilovky. Na to musím být fyzicky připravený."
A také zdravý. Hertl má totiž vzdor mladému věku mnohem tlustší chorobopis, než by chtěl.
"Ale nejsem jediný. Někdo to tak má," nepropadá panice. "Někdo se nemusí připravovat a nestane se mu nic, jiný maká - a zraní se. Snažím se na to nemyslet, to bych pak vůbec nemohl hrát hokej. Jsou horší věci. Nic jiného s tím neudělám."
Ne že by ho to neštvalo, vždyť i v základní části sezony 2016-17 přišel o 33 startů. "Dělám pro to všechno. Jiní si před zápasem jen zahrajou fotbal, já mám plno dalších věcí," popisuje píli v přípravě. "Ale tak to je, k hokeji patří i tohle. Nejhorší je, že jsem kolikrát dostal hit a měl pocit, že nemůžu pomalu ani vstát - a dopadlo to dobře. Zato srážky, po kterých se mi stalo to koleno, byly úplně nevinné. Sám jsem chtěl dohrávat, koleno se blbě vytočilo a bylo to. Někdy za to můžou maličkosti."
Dlouhé léto mu má pomoci, aby tělo ještě více zpevnil. Sharks hodlají v roce 2018 končit daleko později než letos - a Hertl v tom může hrát poměrně výraznou roli. Takovou, jakou aktuálně moc Čechů v NHL nemá.
"Když hraju, už se nebojím říct svůj názor, ať jsem tam s kýmkoli," líčí svůj vzestup v hierarchii Sharks. "Skončil mi čtvrtý rok a říkám si: Ty jo, to je hrozný. Už nejsem nejmladší, když jsou jinde lídry osmnáctiletí kluci. Ale pořád doufám, že mám ještě nějaké roky před sebou."
Třeba takové, jako byl rok 2016. "Procházet v play off tak daleko, to je něco úžasného," zasní se při vzpomínce na loňské finále. "Euforie z každého gólu, zákroku i ubráněného oslabení je úplně jiná než během sezony. Proto musím léto pořádně využít."