Síň slávy je širší o velkou sedmičku, došlo i na slzy

Paul Kariya asistoval u spousty gólů Teemu Selanneho. Když však po něm chtěl legendární Fin pomoct s projevem v Hockey Hall of Fame, musel si poradit sám.
"Prosil jsem Paula, aby tu řeč vzal za mě, ale on mě v tom nechal. Tak to zkusím sám," zahájil Selanne proslov na pódiu v Síni slávy v Torontu, kam byl s dalšími osobnostmi uveden v pondělí večer.

"Když jsem byl kluk ve Finsku a někdo by mi řekl, jakou mám před sebou kariéru, tak bych mu nevěřil. Můj sen byl hrát ve finské nejvyšší soutěži a za národní tým. O NHL jsem jen fantazíroval," uvedl útočník, jenž v zámořské soutěži nastřílel 684 gólů a nasbíral 1457 bodů, nejvíc ze všech Evropanů kromě Jaromíra Jágra.

"NHL se mi zdála příliš vzdálená. Nevěřil jsem, že se do ní někdy dostanu. Ale pak se to všechno událo hodně rychle. A samozřejmě za to vděčím strašné spoustě lidí," řekl Selanne a začal jim jmenovitě děkovat. "A na závěr bych chtěl vyzdvihnout Paula Kariyu. Upřímně, pro mě to byl zdaleka nejlepší hráč, se kterým jsem kdy nastupoval. Hrozně moc jsem se od tebe naučil."
Právě Kariya byl dalším z honorovaných hráčů, který se stal členem Síně slávy. Spolu s těmito dvěma útočníky, kteří se potkali na přelomu století v týmu Mighty Ducks of Anaheim, byli do vybrané společnosti uvedeni také Dave Andreychuk, Mark Recchi, univerzitní trenér Clare Drake (jenž žije v domově důchodců a zastupoval ho vnuk Michael Gabinet), Danielle Goyettová a majitel Boston Bruins Jeremy Jacobs. Ten vlastní Bruins od roku 1975 a v roce 2011 pod ním tým ukončil čekání na Stanley Cup, jež trvalo 39 let.
Právě Recchi byl důležitým členem mužstva kapitána Zdena Cháry a centra Davida Krejčího, které tehdy zahájilo sezonu 2010-11 dvojutkáním s Phoenix Coyotes v Praze a ukončilo ji vítězstvím v sedmém finále s Vancouver Canucks.
"Bylo úžasné s tebou pozvednout Stanley Cup a teď je skvělé vstoupit s tebou do téhle svaté síně," uvedl Jacobs směrem k Recchimu.

"Nemohl bych si přát lepší konec kariéry," řekl na pódiu v Torontu útočník, jenž odehrál v NHL 22 let za sedm klubů a titulu se dočkal až na závěr. V Britské Kolumbii, kde vyrůstal. "Vyhrát (tam) pro (Jacobse) a tým, který to tak dlouho nedokázal, je něco, na co jsem ohromně hrdý. Skvělý způsob, jak ukončit kariéru."
Zatímco Selanne s Kariyou a Recchi s Jacobsem byli jakýmisi dvojičkami vázanými společným poutem, Andreychuk vstupoval do Síně slávy bez podobného parťáka. Zato jako první.
"Možná jsem tady na úvod proto, že jsem byl občas dost pomalý," žertoval někdejší útočník. "Jak vždycky říkal můj poslední kouč (John Tortorella z Tampa Bay Lightning): Pomalý jako melasa. Ale z nějakého důvodu vždycky uspěje."
Tahle 'melasa' se usadila v NHL na 24 let. V 1639 zápasech nasbíral Andreychuk 1338 bodů.
"On byl tím tmelem, jenž držel kluky na cestě ke Stanley Cupu," vyprávěl legendární Phil Esposito o roce 2004, kdy Andreychuk a spol. získali pod Tortorellou titul pro Tampa Bay Lightning. "Byl skvělým styčným důstojníkem mezi Tortsem, který byl na hráče tvrdý, a kluky v kabině. Dovedl všechny uklidnit. Říkal jsem to kdysi a říkám to zas: Nemyslím si, že by tehdy vyhráli, kdyby neměli Davea Andreychuka."

Podobně hovořil i Martin St. Louis, tehdejší hvězda Lightning. "Pro mě je asi nejlepším lídrem, se kterým jsem kdy hrál. Na ledě i mimo led, pořád dával mužstvu tep, který potřebovalo, a navigoval ho mezi trenéry a hráči. Všichni jsme k němu vzhlíželi," řekl o Andreychukovi.
Ten poděkoval především otci, jenž v 52 letech ukončil práci dělníka v ocelárnách a každý den sledoval synovy zápasy. Teď se dočkal jeho vstupu mezi nesmrtelné legendy.
"Neplač, tati," usmál se jeho syn z pódia.
Bylo pozdě. Julian už mezi přítomnými diváky tonul v slzách. Tuhle noc to však určitě nebylo nepatřičné.