Skip to main content

Všude dobře, doma nejlíp? Ne vždy to platí

Hrát ve svém rodišti (navíc v Torontu) přináší velký tlak. Přesto Tavares kývl

Napsal Michael Langr @NHLcz / NHL.com/cs

Když John Tavares podepsal s Torontem smlouvu na sedm let a 77 milionů dolarů, okomentoval to slovy: "Ne každý den můžete žít svůj dětský sen." A na twitter přidal fotku sama sebe, jak jako malý kluk spí v modrobílém povlečení posetém logy Maple Leafs.

Na jednu stranu je to pro stoletý klub z největšího kanadského města výhoda: spousta skvělých hráčů NHL se narodila právě v Torontu nebo na jeho předměstích, jako malí caparti fandili Maple Leafs a snili o tom, jak za ně střílí góly i oni.

Na druhou stranu to však může být i pěkný strašák.

Hrát hokej v Kanadě totiž znamená být vystaven obrovskému tlaku. Neustálému dohledu médií. Všudypřítomné pozornosti fanoušků. Soukromí ztenčenému na minimum. A o Torontu, dost možná nejsledovanějšímu klubu NHL, to platí dvojnásob.

"Každý to snáší jinak, ale určitě je jednodušší hrát někde, kde není tolik médií," řekl deníku Toronto Sun Milan Michálek, český útočník, jenž žil v Torontu mezi lety 2015-17, v posledních dvou sezonách dosavadní kariéry. Před tím působil v San Jose Sharks a Ottawa Senators.

"V San Jose mohl člověk vypadnout ze zimáku a na všechno zapomenout. Venku bylo sluníčko, hodili jste na sebe šortky a vylezli jste k bazénu, nebo jste si zajeli k moři. Bylo to fajn. A skoro žádná média tam hokej neřešila."

Tweet from @91Tavares: Not everyday you can live a childhood dream pic.twitter.com/YUTKdfMALl

Podobně se musel cítit i Ryan Getzlaf, hvězdný centr Anaheim Ducks. Ten se na startu sezony 2015-16 nevídaně trápil, v prvních 13 zápasech nedal ani gól a na konci ledna měl po čtyřech měsících na kontě jen tři trefy. "Být to v Kanadě, nemohl by ani vylézt před barák," prohlásil tehdy jeho spoluhráč Andrew Cogliano.

"Severně od hranic bych to asi pěkně schytal," souhlasil Getzlaf. "Ale naštěstí tady v Anaheimu byl tehdy klid, mohli jsme se s tím trpělivě popasovat a nezavalilo nás to."

Právě tohle nejlépe shrnuje faktor tlaku, který dopadá na týmy jako Montreal Canadiens nebo Maple Leafs - a který je vlastně jejich nevýhodou. Každá chyba brankáře se řeší na ulici nebo ve vlaku. Každý zbytečný faul se pitvá v hospodách. Každý prohraný zápas se mezi lidmi rozebírá ještě za dva dny... A logicky se o tom všem dokola píše i v novinách. 

K klubu to pak vytváří tlak na rychlá řešení. A hráči všudypřítomné hokejové horečce neuniknou. "Jít během play off po ulici? To nejde," říkal třeba dlouholetý centr Tomáš Plekanec, jenž si letos vyzkoušel i krátké angažmá v konkurenčním Torontu.

Hokejisté NHL se toho tlaku často obávají tolik, že za kanadské celky radši hrát vůbec nechtějí. Podle některých agentů se dokonce u hráčů, jež si díky klauzuli o nevyměnitelnosti ve smlouvě mohou vybírat, velmi často v seznamu deseti nechtěných klubů objevují právě ty z Toronta, Montrealu, Vancouveru nebo Edmontonu.

Možná i to byl důvod, proč se místní rodák Steven Stamkos před dvěma lety navzdory mohutným námluvám s Maple Leafs nakonec rozhodl zůstat v Tampa Bay Lightning. Tavares to neučinil, dětská láska a možnost návratu domů převážila.

 

[Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru @NHLcz]

 

O to populárnější bude na začátku svého nového angažmá. Ale pokud se mu nebude dařit, o to to bude mít také těžší.

"Ten tlak bude určitě veliký, zejména tady v Torontu," prorokoval Dave Keon, slavný útočník, který odehrál za Maple Leafs celkem 1092 utkání a získal tu čtyři Stanley Cupy (1962, 1963, 1964 a 1967).

I když se oprostíme od toho, že z hokejového hlediska není nikde takový hukot jako v kanadských velkoměstech, je tady navíc ještě další komplikace spojená s návratem do rodného města. Nejlépe ji popsal Wendel Clark, dlouholetý kapitán Maple Leafs v 80. a 90. letech.

"Vezměte si, že je sobota odpoledne, třeba půl páté, vy už sedíte v kabině a najednou vám volá táta: 'Bob odnaproti potřebuje dva lístky na zápas. Můžeš to zařídit?' Takže místo toho, abyste si v klidu dali kafe, připravili hokejky a soustředili se na zápas, začnete shánět nahoře v kanceláři lístky pro Boba. Zní to legračně, ale když hrajete doma, tyhle situace řešíte vždycky," řekl Clark.

"Popasovat se s tímhle je ještě těžší než s tlakem v hokejových baštách."

 

[Více k tématu: Z Toronta jde strach. Tedy aspoň z jeho útoku]

 

Všechny tyhle rušivé elementy sladký návrat domů často hráčům dost osolí. Příklady útočníka Zacha Pariseho z Minneapolisu či Paula Stastnyho narozeného v St. Louis jsou ještě z těch relativně povedených, přesto ani oni nikdy nenavázali na výkony z předchozích štací: Parise po přechodu do Minnesota Wild ani Stastny po příchodu do St. Louis Blues už nikdy nebyli tak produktivní jako ve svých původních klubech New Jersey Devils, respektive Colorado Avalanche.

Touha uspět s mančaftem svého srdce je však obrovská motivace. A na tu teď bude sázet i Tavares.

"Hlavní je, že chce hrát pro své rodné město. To je velmi důležité. Dlouhá léta platilo, že do Toronta se moc hokejistům nechce. Ale teď, protože ten tým hraje opravdu dobře a vypadá to, že má velký potenciál, jakoby to další kluky začalo přitahovat," mínil Keon.

"V Tavaresově případě je hlavní, že tady chce být a že chce pomoct mužstvu projít výš a výš. Čeká ho hodně práce, ale je to skvělý hokejista a v každém případě týmu prospěje."

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.