I jim to dohromady šlo. Právě oni byli na ledě v posledních vteřinách zápasu, kdy se rozhodlo.
Čas rychle utíkal, Stafford si s kotoučem na holi nabruslil k pravému mantinelu. Otočil se kolem své osy, napadlo ho puk jen tak nahodit směrem na branku. Tam ho správným směrem sklepla Manningova hůl.
"Nikdy nevíte, co se stane," řekl kouč Bruins Bruce Cassidy. "Jasně, že to bylo veliké štěstí."
Jenže u Stafforda jde o něco jiného, než o pouhé štěstí. Má střelecký instinkt. Už čtyřikrát si připsal sezonu, ve které nastřílel dvacet a více gólů. V ročníku 2010-11 bylo těch tref v dresu Buffalo Sabres dokonce jednatřicet.
V této sezoně to ovšem dlouho zas tak slavné nebylo. Za Winnipeg mu ve čtyřiceti zápasech spočítali pouze 13 bodů (čtyři góly a devět asistencí). I proto nepodléhá přehnané euforii. Ani když čelí otázce, zda ho přestup do Bostonu nakopnul.
"Upřímně, nejsem si jistý, zda byste se mě ptali stejně, pokud by mi teď nespadnul do branky ten šťastný gól," prohlásil. "Jsem určitě vděčný za mnohem ofenzivnější roli, jaké se mi v Bruins oproti minulosti dostalo. Rád přijmu jakoukoli úlohu, ale když se můžu soustředit víc na útočení, pochopitelně mě to těší. O to víc, když vás postaví vedle tak kvalitních spoluhráčů."
Je pravda, že až do šťastného gólu se tolik do šancí nedostával. I proto ho v sestavě posunuli do jiné formace. Jenže když došlo na klíčový moment, jeho užitečnost se projevila. To díky jeho mazanosti to dopadlo dobře.
"Je to chytrý hráč," ocenil Cassidy. "Nezmatkuje. Tak to vypadá, když hrajete v NHL deset let a víte, čeho jste schopen."
Fanoušky Bostonu to nemusí zas tak překvapovat. Stafford si proti Bruins zahrál ve 48 zápasech, v nichž zaznamenal 29 bodů (14 gólů, 15 asistencí).