Sidney Crosby ožil po změně trenéra

Sidney Crosby už zase patří mezi nejlepší ofenzivní hokejisty na světě – a trenér Mike Sullivan s tím má hodně co do činění.

Když začal útočník Pittsburgh Penguins sezonu 2015-16 tak, že neskóroval v osmi z úvodních devíti duelů, objevovaly se úvahy o tom, zda nejsou nejlepší dny tradičního uchazeče o Art Ross Trophy již minulostí. Po 18 duelech měl kapitán týmu devět bodů, což znamenalo 155. místo v NHL.

Trenér Mike Johnston byl propuštěn o deset zápasů později a 12. prosince jej nahradil Sullivan. Od tohoto momentu si Crosby připsal 48 bodů za 38 duelů, což z něj za toto období činí lídra spolu s Joe Thorntonem ze San Jose Sharks.

Crosby má aktuálně bilanci 67 bodů ze 66 duelů a je 6. v produktivitě NHL. Zároveň je nejproduktivnějším mužem Penguins, přičemž Evgeni Malkin (58 bodů z 57 duelů) na něj ztrácí devět bodů.

To vše jsou pro Pittsburgh, který v neděli čeká utkání s New York Rangers, výborné zprávy.

Ať už byly důvody Crosbyho soužení pod bývalým koučem jakékoli, pod jeho nástupcem zmizely. Za 105 duelů Johnstonovy éry startující sezonou 2014-15 měl bilanci 2,3 bodu za 60 minut při hře pět na pět, což byl významný pokles oproti jeho statistikám za časů koučů Michela Therriena (3,1) a Dana Bylsmy (3,5).

Za 38 duelů se Sullivanem na lavičce jsou tyto časy zpátky a Crosbyho čísla se vracejí do závratných výšin - momentálně činí 3,45 bodu za 60 minut při vyrovnaném počtu hráčů na ledě.

A další čísla: bilance Relative SAT klesla z 5,6 % pod Bylsmou na 2,8 % pod Johnstonem – a vrátila se na 5,2 % pod Sullivanem (relative SAT značí procentuální podíl ze střel Penguins ve chvílích, když je Crosby na ledě, v poměru vůči zbylým hráčům týmu).

Co se tedy s Crosbym na začátku sezony dělo? Dočasný výpadek může způsobovat řada faktorů: slabší spoluhráči, náročnější soupeři, větší důraz na defenzivu, zranění či prostá smůla. Nic z toho však nevysvětluje mdlý start – ani následný obrat k lepšímu.

Čísla potvrzují, že když byl koučem Johnston, Crosby měl podobné parťáky a více možnosti v útočném pásmu, nikoli méně.

Konkrétně: 56,4 % ze všech buly, které Crosby podstoupil za 105 duelů pod Johnstonem, bylo ve třetině soupeře (pod Bylsmou to bylo 49,9 % a pod Sullivanem jde aktuálně o 53,9 %). Za Johnstonovy éry by tak teoreticky měl sbírat bodů víc než kdy jindy.

Je fér dodat, že významným faktorem kompletního obratu v Crosbyho statistikách je střelecké štěstí. Za Johnstona měl 6 gólů ze 79 pokusů a nyní, pod Sullivanem, je na 22 trefách ze 110 střel. To znamená, že Crosbyho šance na vstřelení branky jsou pod novým trenérem více než dvojnásobné.

Penguins se celkově stali nebezpečnějším týmem, když je právě Crosby na ledě. Pod Johnstonem si průměrně připsali 51,3 střel za 60 minut, které Crosby strávil na ledě – to vzrostlo na 61,8 střel pod Sullivanem. Analýzy ukazují, že kromě kvantity došlo i ke zvýšení kvality těchto ran.

Znamená to, že by obrozený Crosby snad měl ještě dohnat Patricka Kanea z Chicago Blackhawks a získat svou druhou Art Ross Trophy za tři sezony? Rozdíl 22 bodů mezi nimi, jenž se za posledních 38 duelů změnil jen o pět bodů, takové teorii příliš nenapovídá.

Nehledě na to je Crosby nyní jen osm bodů za Jamiem Bennem z Dallas Stars, druhým mužem produktivity NHL. Benn loni vládl lize s bilancí 87 bodů za 82 duelů, o tři více než Crosby (84/77). Pokud Crosby vytrvá v aktuálním tempu, stříbrná příčka skutečně ještě může být ve hře.

Je zajímavé, že forma kanadské hvězdy nijak výrazně neovlivňuje týmové výkony Penguins: pod Johnstonem získali 58,9 % možných bodů, pod Sullivanem jde o 57,7 %. Nicméně rozdíl ve skóre se zvedl z +1 na +14. Zatímco celkově jsou nyní Penguins víceméně průměrným celkem, větší ofenzivní síla vedená Crosbym z nich může učinit v play off mnohem nebezpečnějšího soka.