Sharks mají v souboji gólmanů ve finále výhodu

Brankáři byli klíčovými postavami v celém play off a nejinak tomu možná bude i ve finále Stanley Cupu. NHL.com proto rozebírá, který tým bude mít na tomto postu výhodu.

Martin Jones je v první sezoně jedničkou San Jose Sharks, Pittsburgh Penguins mají dvaadvacetiletého nováčka Matta Murrayho, jenž odehrál v play off víc zápasů (15) než v základní části (13).

Nebylo to vždy bezchybné. Murray přepustil místo zkušenému Marc-Andre Fleurymu pro pátý duel finále Východní konference proti Tampa Bay Lightning, ale pak se vrátil a v zápasech číslo 6 a 7 pochytal 44 ze 47 střel. Jones byl ve finále Západní konference jednou střídán, ale i on se vždy dokázal rychle sebrat po slabších zápasech.

Ani jeden z brankářů nepatří k velezkušeným bardům. Tady výhodu pro některého ze soupeřů nehledejme. Podívejme se spíš na jejich styl chytání, silné stránky i slabiny.

POZIČNÍ HRA: Jones v brance vyzařuje ohromný klid, který Sharks dostává do herní pohody. Chytá trpělivě, příliš při zákrocích nevyjíždí. Občas ho v play off soupeři nachytali při pomalejším přesunu a téměř vždy to bylo na vyrážečkovou stranu. Střelci to proti němu mají snažší z trochu větší dálky, protože zblízka je většinou v brankovišti připravený a nebývá mimo pozici.

Murray je ovšem podobný, ani on příliš nevyjíždí a nedělá moc zbytečných pohybů. Proti Tampě ho občas dokázali překonat při přečísleních, tak jako Jonathan Drouin v prvním zápase. Občas také dostává góly k bližší tyči z až příliš ostrých úhlů, hlavně z dorážek, a bývá zranitelný při dobře umístěných střelách nahoru. Tak jak to předvedl Rick Nash z New York Rangers v prvním kole a Drouin v sedmém finále konference.

Výhoda: Jones. Protože Murray přece jen občas příliš přetahuje své pohyby.

STYL A REAKCE: Jones prokázal v play off, že když je potřeba, dokáže bleskově reagovat. V šestém zápase proti St. Louis byl v rychlých reflexech ukázkový, ale přesto se víc spoléhá na poziční styl chytání a nechodí zbytečně dolů. Tím nutí soupeře přesně umísťovat střely těsně nad ledem, což je pod tlakem obrany dost těžké. Díky tomu, že je velký, však má i solidní rozklek a navíc i velmi dobrý dosah paží v situacích, kdy už je na ledě. Zároveň se však trochu hůř zvedá zpět do ideální pozice. Celé to může mít má za následek fakt, že pokud nevidí, může dostat gól po ledě jako od Los Angeles Kings v prvním kole a v pátém zápase s Blues. Deset ze 17 gólů Nashville Predators ve druhém kole padlo po dorážkách a skrumážích před brankou.

Murray je o něco rychlejší a lépe se vrací do pozice. Během sezony trochu poupravil hru lapačkou, kterou teď drží víc nahoře. A vylepšil chytání vyrážečkou. Občas chodí levým ramenem trochu brzy dolů.

Výhoda: Murray. I přes potíže na lapačce. Je pohyblivější a rychleji reaguje.

HRA S HOLÍ: Ani jeden z obou gólmanů nehraje hokejkou příliš aktivně. Ale ani jeden se nebojí z branky vyjet a rozehrát nebo zkrotit puk za brankou pro beky. Murray to dokázal i pod velkým tlakem Tampy v 6. zápase.

Výhoda: Nikdo.

HRA U TYČEK: Jones si drží prostor mezi tělem a tyčkou několika způsoby. Závisí to na typu útoku a místě střely. Většinou drží bližší beton vzpřímeně a vzdálenější položí na led. Pokud je puk za brankou, dělá to přesně opačně. Během sezony byl z této pozice několikrát nachytán, ale v play off takhle dostal jen dva góly: bekhendem od Ryana Johansena v šestém duelu s Predators a od Vladimira Tarasenka po odrazu puku od vnitřní strany vyrážečky v šestém utkání s Blues.

Murray častěji chytání u tyček mění a více se při tom pohybuje podle toku hry. Díky tomu vychytal Ondřeje Paláta v první zápase s Lightning. Ale někdy se mu stane, že ho nachytá střela letící těsně nad betonem, tak jako ve 4. utkání s Tampou. Navíc se snaží hrát aktivně hokejkou položenou na ledě a občas tak má prostor okolo vyrážečky. Kvůli tomu dostal ve 4. zápase 2. kola gól z úhlu od Washington Capitals a v prodloužení 1. utkání s Capitals byl při soupeřově objížďce branky zcela mimo pozici.

Výhoda: Jones. Je klidnější a u tyček neodkrývá tolik místa.

CHYTÁNÍ V POHYBU: Většina brankářů se lépe pohybuje a otáčí na jednu stranu. U Jonese je to na lapačku, u Murrayho na vyrážečku. Murray dostává při přesunech góly hlavně na lapačku - často kvůli tomu, že na té straně chodí rukou příliš dolů a nechává velký prostor v horním růžku. Od Lightning tak dostal tři branky.

Jonesova konzervativní poziční hra dává soupeři možnost skórovat střelami k tyči. Jones dostal sedm ze 17 gólů od Predators do horních růžků, ale většinou šlo o střely, které se odrazily od tyček nebo jim letěly velmi blízko. Ve finále konference dostal Jones čtyři góly netypicky na lapačku (včetně vítězného v prvním utkání). Ale mnohem víc nutí hráče skórovat z precizních střel než z těch, které někudy propadnou. Slabší je Jones při přesunech na stranu vyrážečky, kterou mívá ve správné pozici občas později. Ideální možnost, jak ho překonat, tak je střelou k jeho pravé tyči po křížné přihrávce.

Výhoda: Nikdo. Záleží na tom, jak budou útoky schopné proti vynikajícím obranám schopní zakončovat přesně do slabých míst soupeřova brankáře. Méně slabin má však přece jen Jones.