Skip to main content

Šestice, která se může brzy objevit v Hall of Fame

Napsal Dan Rosen / NHL.com

Seznam členů Hockey Hall of Fame by se měl rozšířit. Čeká se už jen na hlasy 18 členů komise, kteří se v pondělí sejdou v Torontu. Síň slávy by vše měla ozřejmit v 21.30 SELČ.

Letošní rok je jiný v tom, že se nenašli žádní kandidáti mezi těmi, kdo by mohli na poctu pomýšlet v nejkratším možném čase. To dává naději dalším slavným hráčům minulosti, na něž se v předchozích letech nedostalo.

A tady je šestice těch, pro které se pondělí může stát mimořádným dnem.

ERIC LINDROS

Co mluví pro: Jeden z nejlepších hráčů NHL v polovině 90. let. V roce 1993 se hned dostal do All-Rookie team a o dva roky později získal při výlukou zkrácené sezoně 1994-95 se 70 body z 46 duelů Hart Trophy. Navázal na to v ročníku 1995-96 svým nejlepším výsledkem – 115 body v 73 utkáních. Lindros v letech 1992-99 získal 600 bodů v 431 startech; za 48 duelů play off stihl 56 bodů a Flyers pomohl v roce 1997 až do finále, v němž však podlehli Detroit Red Wings. Lindros rovněž s Kanadou vyhrál olympijské zlato v Salt Lake City v roce 2002 a slavil titul i na World Junior Championship v roce 1991, kde výrazně přispěl 17 body v 7 utkáních.

Co mluví proti: Jeho kariéru výrazně osekala zranění a především otřesy mozku; po srážce s budoucím členem Hall of Fame Scottem Stevensem v průběhu finále Východní konference v roce 2000 už to prostě nikdy nebyl ten starý dobrý Lindros. K tomu přičtěte výluky a vyjde vám, že nakonec stihl jen 760 zápasů. A nikdy nezískal Stanley Cup.

Kariéra (góly-asistence-body, odehrané zápasy): 372-493-865, 760

Podobní členové Síně slávy: Pavel Bure, Cam Neely, Peter Forsberg

Šance: Dobré. Členem měl být už dávno.

DAVE ANDREYCHUK

Co mluví pro: Andreychuk je celkově na 6. místě v počtu odehraných zápasů (1639), na 14. místě v gólech (640) a vede historické tabulky NHL v přesilovkových trefách (274). V sezoně 1993-94 si za Toronto Maple Leafs připsal 53 branek a později s Buffalo Sabres dvakrát pokořil čtyřicetigólovou metu. Tampa Bay Lightning pomohl jako kapitán v roce 2004 k triumfu ve Stanley Cupu. Ve své závěrečné sezoně si tehdy jako čtyřicátník připsal 21 tref a v play off týmu pomohl 14 body.

Co mluví proti: Andreychuk platí za hráče, který se na skvělá čísla dostal hlavně kvůli tomu, že v NHL vydržel tak dlouho, konkrétně 23 sezon. Nikdy nezískal velkou individuální cenu, za posledních 11 ročníků kariéry nebyl vybrán do All-Star Game. Neuspěl na mistrovství světa ani na olympiádě.

Kariéra: 640-698-1338, 1639

Podobní členové Síně slávy: Dino Ciccarelli

Šance: Na hraně. Góly hovoří pro něj, proti naopak je malý počet individuálních trofejí i mezinárodních úspěchů.

CURTIS JOSEPH

Co mluví pro: 454 výher jej řadí na 4. místo za Martina Brodeura, Patricka Roye a Eda Belfoura. Brodeur by do Síně slávy měl vstoupit v roce 2018, Roy a Belfour v ní již jsou. Joseph posbíral více vítězství než jiní členové Terry Sawchuk, Jacques Plante, Tony Esposito, Glenn Hall, Grant Fuhr či Dominik Hašek. Zaznamenal sedm sezon s minimálně 30 výhrami a nastoupil do 133 duelů play off (vyhrál jich 63). S Toronto Maple Leafs zažil třicetivýhrový ročník třikrát po sobě a dvakrát tým dotáhl do finále Východní konference (1999, 2002).

Co mluví proti: Joseph nikdy neslavil Stanley Cup, dokonce nehrál ani ve finále. Přestože byl třikrát mezi finalisty boje o Vezina Trophy, chybí mu také individuální trofej. Má sice zlato z olympiády v Salt Lake City 2002, jenže tam o pozici jedničky přišel po úvodní porážce od Švédska.

Kariéra: 943 utkání, 454 výher, průměr 2,79 gólu na zápas, úspěšnost zákroků 90,6 %.

Podobní členové Síně slávy: Ed Giacomin, Ed Belfour

Šance: Na hraně. Počet výher zní skvěle, ale do této společnosti se jen málokdy dostane brankář, který nikdy nepomohl týmu ke Stanley Cupu.

PAUL KARIYA

Co mluví pro: Byl nejen vítězem a střelcem, ale také mimořádně zábavným a nadaným hokejistou, u nějž dokonce v začátcích kariéry při srovnávání padalo jméno Wayne Gretzky. Kariya jako první v historii získal při své úvodní sezoně v roce 1993 Hobey Baker Award pro nejlepšího hráče NCAA, když svou University of Maine dotáhl k titulu s bilancí 100 bodů za 39 duelů; ve stejném roce získal s Kanadou i zlato na juniorském mistrovství světa. V roce 1995 byl mezi finalisty boje o Calder Trophy, v sezoně 1995-96 nasbíral 50 gólů a 108 bodů a získal svou první Lady Byng Trophy. To zopakoval v roce 1997, kdy navíc skončil druhý v hlasování o Hart Trophy. S Kanadou slavil zlato na olympiádě v Salt Lake City v roce 2002 a o rok později dotáhl Anaheim Mighty Ducks do finále bojů o Stanley Cup. Za 989 duelů stihl 989 bodů.

Co mluví proti: Jeho kariéru zkrátily problémy s otřesy mozku; jen 11 duelů mu chybělo do tisícovky. Nikdy nezískal Stanley Cup.

Kariéra: 402-587-989, 989

Podobní členové Síně slávy: Pavel Bure, Peter Forsberg, Cam Neely

Šance: Měly by být slušné, zvlášť při letošní konkurenci.

MARK RECCHI

Co mluví pro: Při pohledu na jeho statistiky se člověk spíš musí divit, jak je vůbec možné, že ještě mezi elitou není. Recchi je v dějinách NHL 4. v odehraných zápasech (1652), 12. v bodech (1533), 15. v asistencích (956), 20. v gólech (577), 17. v přesilovkových trefách (200) a 6. v přesilovkových bodech (569). Třikrát získal Stanley Cup (v roce 1991 s Pittsburgh Penguins, v roce 2006 s Carolina Hurricanes a v roce 2011 s Boston Bruins). V minulých letech jej vytlačili ti, kteří byli bezprostředně na řadě: Mike Modano, Rob Blake, Peter Forsberg či Dominik Hašek v roce 2014 a Nicklas Lidstrom, Chris Pronger nebo Sergei Fedorov loni, kdy se do Síně slávy dostal i Phil Housley.

Co mluví proti: I když Recchi za Philadelphia Flyers v sezoně 1992-93 získal 123 bodů a o rok později přidal 107, nikdy nebyl považován za člena nejužší elity. I když uměl vítězit, nedosáhl nikdy na velkou individuální trofej. K úžasným číslům jej dotáhla dlouhověkost, což je obvykle považováno za plus.

Kariéra: 577-956-1533, 1652

Podobní členové Síně slávy: Brendan Shanahan

Šance: Dobré. Kromě velkých individuálních cen splňuje všechny předpoklady; jeho statistiky naopak na Síň slávy stačí přebohatě.

JEREMY ROENICK

Co mluví pro: Celkově zaznamenal 513 gólů a je jedním z pouhých 43 mužů v dějinách NHL, co překonali bájnou hranici pěti set tref. Mezi kanonýry mu patří 38. místo a z těch, co jsou před ním, je v Síni slávy hned 27 hokejistů, tři další se do ní téměř jistě dostanou (Jaromír Jágr, Teemu Selanne a Jarome Iginla) a dva jsou na čekací listině (Andreychuk a Recchi). Roenick dvakrát zvládl 50 tref za sezonu a ve čtyřech ročnících za sebou překonal čtyřicítku (1990-94). Třikrát zvládl v bodech zlomit stobodovou hranici, dvakrát se dostal až na 107 bodů. Celkem devětkrát nastoupil do NHL All-Star Game. Roenick byl navíc s 16 body za 7 duelů nejproduktivnějším hráčem na World Junior Championship v roce 1989.

Co mluví proti: Roenick nezískal Stanley Cup ani velkou trofej určenou jednotlivcům. Jen ve třech ze svých závěrečných 13 sezon si připsal aspoň 30 gólů.

Kariéra: 513-703-1216, 1363

Podobní členové Síně slávy: Mats Sundin, Mike Modano

Šance: Na hraně. A může to platit dlouhodobě, neboť nemá ve vitríně slávy Stanley Cup ani žádnou významnou individuální cenu.

Ctete více