Sen o poháru se pro hráče Sharks rozplynul

Konec, a nezáleží na tom, kdy přijde, je pro poražený tým ve finále Stanley Cupu vždy náhlý a bolestný. .

“Hrajete tak dlouho dobu skoro ob den, k tomu cestování, člověk nemůže uvěřit, že to najednou skončilo,” prohlásil kapitán San Jose Sharks Joe Pavelski. “Máte pocit, že to nikdy neskončí a pořád budete pokračovat.”

Jenže žádné další zápasy už Sharks nečekají. Jejich sen o Stanley Cup byl v neděli v SAP Center prohlášen za mrtvý po porážce 3:1 v šestém zápase s Pittsburgh Penguins, kteří vyhráli trofej počtvrté v historii.

“Konec je jako náraz do zdi,” řekl kouč Peter DeBoer, kterému k poháru chyběly dvě výhry podruhé za pět let. DeBoer trénoval New Jersey Devils v roce 2012, když prohráli ve finále s Los Angeles Kings v šesti zápasech.

“Trvalo to od září; 106 zápasů, kolik stovek a tisíců mil strávených ve vzduchu. Měli jsme výjimečný tým, ale jen jeden může vyhrát.”

Sharks, kteří byli ve finále poprvé v pětadvacetileté historii klubu, věřili, že si výhrou vynutí sedmý zápas. Místo toho viděli, jak Penguins vyhazují rukavice do vzduchu, kličkují mezi pohozenou výstrojí a bláznivě se objímají před brankou.

Hráči San Jose, kterým už nezbývali žádné síly, se opírali o konce hokejek, nebo zhrouceně posedávali na lavičce, bezmocně a letargicky hleděli na oslavy Penguins.

V tichu čekali na tradiční rituál podání rukou, neklamný signál konce každé série play off.

“Dva týdny jsme bojovali o sen, který jsme měli strašně dlouho,” řekl obránce Brent Burns. Hluk pittsburských fanoušků pronikal do domácí šatny a vytvářel kontrast s tichem v kabině poražených.

“Bylo to těsné, tvrdý boj. Z obou stran jsem cítil respekt. To je jedna z nejlepších věcí na hokeji. Dva týdny bojujete muž proti muži. Je pak dobré podívat se mu do očí a pogratulovat. Ale lepší by bylo stát na druhé straně.”

Podávání rukou je pro jedny krokem dál, pro druhé koncem sezony.

Pro Penguins to byl začátek příjemné ceremonie, kdy jim komisionář NHL Gary Bettman předal Stanley Cup, a také začátek oslav, jež se potáhnou celým létem.

Pro Sharks, to byl start pitvání v sezoně 2015-16, která sice byla nejlepší v klubové historii, ale k poháru nevedla.

"Štve mě to,” řekl útočník Joe Thornton, který se po 18 letech v NHL poprvé dostal do finále. “Je to těžké, mysleli jsme, že máme tým, se kterým můžeme i ve finále dokázat, co jsme zvládli na Západě. Bolí to."

Každý z hráčů Sharks pochopil, že jim mezi prsty prklouzla ohromná příležitost.

Nejvíc se mluvilo o tom, jak velkým je Stanley Cup snem pro skupinu veteránů: Thornton, Pavelski, Logan Couture, Patrick Marleau. Každý z hráčů ale snil svůj vlastní sen o vstupu do hokejové historie, o tom, že jeho jméno bude vyryto na poháru, což dokáže rozplakat i tvrdé chlapy, o stříkání šampaňským, o spojení se spoluhráči, které se nemůže ničím narušit.

“Thornton je borec, který pro nás všechny v šatně strašně moc znamená,” řekl Burns. “Udělal toho tolik. Je těžké nevystoupat na vrchol po jeho boku. Nedostat se tam vážně moc bolí.”

Někdy v létě, a pro každého hráče, to bude v jiné chvíli, se bolest z porážky pomalu zmírní. Jednoho dne si hráči Sharks vzpomenou, čeho dosáhli, jaký příběh společně psali jako bratři, vybaví si rachot v Shark Tank. Domácí aréna duněla i v neděli, ačkoli bitva byla prohraná.

“Byla to skvělá jízda,” řekl Burns a tahal se za plnovous, když hledal správná slova, jak popsat letošní play off.

"Byla to zábava. Vlastně ani nevím, co je za den. Vím jen, že je červen. Je ale jedno, co je za den, měli jsme prostě skvělou partu. Někdy prohrajete v prvním, nebo ve druhém kole a je to tvrdé. A pak se ocitnete v týmu, jako je tento, mátě šanci to celé vyhrát a navíc je to zábava."

Teď je ale zábava u konce. Skočila v 7:46 večer místního času. Bolest, která následuje po znecitlivění, se už u Sharks pomalu hlásí.

"V průběhu několika dnů zasáhne celé tělo,” věděl Burns. " A nebude to nic příjemného."