Rychlí a sebevědomí. Američané dozráli a v Soči budou černým koněm turnaje

Obrození amerického hokeje je dokonáno a prokázat by to měla i olympiáda v Soči. Poté, co odešla generace vítězů Světového poháru 1996, trvalo dlouho, než po hubených letech vyrostlo nové pokolení hokejistů schopné se měřit s absolutní světovou špičkou. Vancouver 2010 však ukázal, že tým USA do téhle fáze dozrál (v dramatickém finále s Kanadou sahal po zlatých medailích, nakonec prohrál v prodloužení) a teď přišel čas potvrdit to i na velkém evropském ledě.

Rok co rok dorůstá ve Spojených státech nový ročník hokejistů světové třídy, mládežnické výběry sbírají na světových šampionátech medaile včetně těch nejcennějších. V únoru představí USA rychlý, dynamický a sebevědomý tým, který by mohl být černým koněm turnaje...

...pokud najde hvězdného prvního centra, který potáhne mužstvo tak, jako Sidney Crosby Kanadu nebo Evgeni Malkin ruskou sbornou.

...a pokud se chytí brankářská jednička, na níž je sice mnoho kvalitních kandidátů, ale nikdo v takové formě, aby byl podobným postrachem a osobností jako třeba finští brankáři nebo Švéd Henrik Lundqvist.

Američané nemají superhvězdu na postu prvního centra, ale mají čtyři střední útočníky, kteří dovedou odvést solidní práci na obou stranách hřiště a jsou náležitě kreativní.

David Backes by si měl rozumět se spoluhráčem T.J. Oshiem ze St. Louis, jenž má výbornou fazonu (v posledních 14 zápasech nasbíral 15 bodů). Střelec Phil Kessel by zase mohl pasovat k šikulovi Joe Pavelskimu. Dva nejlepší američtí útočníci Zach Parise a Patrick Kane by se měli sejít na křídlech první formace.

O góly se kromě Kanea s Kesselem bude postarat také James van Riemsdyk nebo Bobby Ryan, šanci může dostat i Paul Stastny. Tvrdost přinese Dustin Brown a žolíkem na případné nájezdy ve vyřazovacích bitvách by mohl být mladík Alex Galchenyuk.

Do nominace by měl patřit i bojovník Ryan Callahan z New York Rangers, ale toho minimálně na měsíc vyřadilo ze hry zraněné koleno a je otázka, zda by se před Soči stihl dostat do patřičné formy.

Obrana Američanů je vyvážená a stojí na množství ofenzivních typů. Otázka je, jak budou zvládat hru na velkém kluzišti. "Na osm míst máme dvanáct kandidátů," uvedl generální manažer týmu USA David Poile.

Tím, kdo pojede na sto procent, je jednoznačně Ryan Suter, jenž bude v Soči lídrem americké defenzivy. Útok by měl podpořit Keith Yandle a těžko vynechat Kevina Shattenkirka, zástupce hvězdné defenzivy St. Louis. Vzhledem ke zranění pittsburského Paula Martina by pak mohl být překvapením nominace produktivní Torey Krug z Boston Bruins. A John Carlson se ve 23 letech stal klíčovým zadákem Washington Capitals.

Fanoušky asi nejvíc rozděluje Dustin Byfuglien. Ten je v probíhající sezoně nejproduktivnějším obráncem Američanů a na ledě ve Winnipeg Jets tráví téměř stejné množství času jako Suter u Minnesota Wild. Mnozí mu však vyčítají značně nekonzistentní výkony.

Před sezonou se zdálo, že si o post americké jedničky pro olympiádu říká Jonathan Quick. Muž, na němž Los Angeles Kings vystavili v play off 2012 svou překvapivou cestu za Stanley Cupem, však v novém ročníku nepřekonatelnou zeď rozhodně nepřipomínal a aktuálně má navíc zraněné tříslo. Na led by se sice měl vrátit včas, ale otázka je, v jaké formě.

Prvním gólmanem by se tak měl znovu stát Ryan Miller, jenž dovedl USA za stříbrem z poslední olympiády. V sestavě slabých Buffalo Sabres je světlým zjevem i letos, zdobí ho respekt i zkušenosti.

Zdravotní problémy trápí rovněž Jimmyho Howarda z Detroit Red Wings, a tak se v otázce dvojky bude nejspíš rozhodovat mezi Benem Bishopem z Tampa Bay Lightning a Cory Schneiderem z New Jersey Devils. Tajným trumfem by mohl být obrozený veterán Tim Thomas.

Kdyby se nominace dala utvořit až těsně před olympiádou, vypadala by nejspíš trochu jinak. Vzhledem k tomu, že ji vedení americké výpravy hodlá oznámit 1. ledna, v ní však mohou chybět jména jako Quick, Martin nebo Callahan. To však nemusí vadit - mužstvo USA totiž bude víc než kterýkoliv jiný spoléhat na týmový výkon, než na jednotlivé hvězdy. Zopakovat olympijské finále i v Evropě (a možná ho i vyhrát) pro tuhle skupinu hráčů rozhodně není nereálná meta.