Ručinský: Jsme outsideři, ale na papíře se nehraje
Napsal Michael Langr
"Já se na ten turnaj strašně moc těším. Měl jsem možnost ho odehrát jako hráč, teď už jsem na druhé straně řeky. Ty zápasy budou nesmírně kvalitní," říká Ručinský, jenž povede českou reprezentaci jako generální manažer.
Národní tým má před sebou ještě mistrovství světa IIHF v Moskvě a Petrohradu, které začíná v pátek 6. května, i podle (ne)účasti hokejistů z NHL však lze tušit, že vrcholem reprezentační sezony bude tentokrát až zářijový Světový pohár.
"Odborníci i laici očekávají, že to bude nejlepší turnaj hokejové historie," prohlásil sekretář Českého svazu ledního hokeje Martin Urban. A Ručinský se těší stejně jako on, protože povede výpravu s nejlepšími českými hokejisty, kteří by se jinak sešli jen na olympijském turnaji. A na rozdíl od únorové olympiády budou k dispozici v plné síle.
"Je to jiné v několika směrech. Světový pohár se nebude hrát v půlce sezony jako olympiáda. Ti hráči budou zdraví, odpočatí a nachystaní po letní přípravě. Před olympiádou se někdo může v lize zranit nebo mít zdravotní trable, které ho nepustí," srovnává Ručinský.
"Bude se hrát na malém ledě v Americe, ale co se složení týmů týče, mužstva jako my, Rusko, Švédsko nebo Kanada dají dohromady nejsilnější týmy. A to se týká i týmu Evropy a do 23 let," připomíná šéf českého 'nároďáku', že na rozdíl od mistrovství světa odpadnou zápasy s několika papírově slabšimi soupeři.
Česko hraje se skupině A s Kanadou, s Team Europe a s USA. První dva celky postupují do semifinále, třetí a čtvrtý tým tabulky končí.
"Hrají se jen tři přípravné zápasy a do vlastního turnaje se jde rovnou proti Kanadě. Ostrý start, nic lehkého. Ale z vlastní zkušenosti si myslím, že hráči nemají rádi takové ty zápasy, které se hrají z povinnosti a musí se vyhrát, přitom nejde o nic snadného," poukázal Ručinský na duely na mistrovství světa s celky jako Dánsko, Norsko, Slovinsko nebo Lotyšsko, které budou mít tentokrát spolu se Švýcary a Slováky společné zastoupení právě v Team Europe.
Jako hráč odehrál litvínovský odchovanec v roce 1991 Kanadský pohár ještě za Československo. Ve čtyřech zápasech si připsal dvě asistence. Národní tým však prohrál všech pět zápasů a skončil poslední.
Ještě horší bylo vystoupení česka na World Cupu 1996. Rozklížená reprezentace v níž se poprvé sešla velká skupina hráčů z NHL s hokejisty z evropských soutěží, prohrála ve Finsku 3:7, doma se Švédy 0:3 a v Německu 1:7 a přišla tak o šanci na postup do turnajového play off.
"Dopadlo to pro nás katastrofálně. Vyvrcholilo to tím, že jsme doma prohráli se Švédskem a lidi nás zaházeli plechovkama. Ale já dodnes říkám, a myslím si, že nejsem sám, že nebýt téhle facky, tak jsme o dva roky později nevyhráli olympiádu," upozorňuje Ručinský, jenž na Světovém poháru 1996 ani jednou nebodoval.
"Tehdy se to trochu tlouklo, protože na jaře vyhráli naši hráči z Evropy mistrovství světa a v září na Světovém poháru tam mnoho hráčů z mužstva ze šampionátu nehrálo a vznikaly dohady, jestli to je dobře, nebo špatně. Byla to moje nejhorší zkušenost, kterou mi hokej nabídl. Ale platilo pravidlo, že všechno špatné je k něčemu dobré. Tu naší generaci to nakoplo. Začali jsme přemýšlet jinak, k národnímu mužstvu jsme přistupovali jinak a přišla éra, kdy jsme vyhráli olympiádu a několik mistrovství světa."
Česko po triumfu na olympiádě v Naganu získalo tři tituly mistrů světa v řadě a mezi lety 1996 a 2005 jich vyhrálo celkem pět. Vrcholným představením zlaté generace byl i World Cup 2004, byť tehdy skončil semifinálovou porážkou 3:4 v prodloužení s domácí Kanadou.
"Myslím, že to byl jeden z nejlepších zápasů naší generace. Hráli jsme v Torontu, kde jsme Kanadu místy přehrávali a měli blízko k vítězství," vzpomíná Ručinský, který měl ve čtyřech startech bilanci 1+1.
Z tehdejšího kádru už hraje NHL jen Jaromír Jágr, jenž v původní nominaci 16 hokejistů není. Ručinský s koučem Josefem Jandačem mu dali čas na rozmyšlenou. Nejpozději 1. června však musí vedení oznámit zbylých sedm jmen.
Český i světový hokej se od roku 2004 hodně změnil. Nestárnoucí Jágr je ve 44 letech anomálií, ale jinak zlatá generace odešla a ta nová není tak silná, aby držela krok s nejužší světovou elitou.
"V dnešním hokeji za outsidery asi budeme, momentálně jsme z té silné čtyřky v mezinárodním hokeji vypadli," uznává Ručinský. "Ale hokej se pořád hraje na ledě. Nehraje se na papíře. Strašně bude záležet, jakou kluci vytvoří partu, jak se stmelí a jak dovedou máknout. Nemusíme se bát nebo strachovat, pořád máme vynikající hráče. Já mám takové zkušenosti, že jakmile jsme někam jeli jako favoriti, nedopadlo to dobře. A naopak, když jsme někde byli jako outsideři a všichni nad námi lámali hůl, většinou jsme uhráli nějaký úspěch," srovnává.
"Jak říkal (asistent trenéra Jandače) Venca Prospal, a to se mi strašně líbilo: Nehraje se série na čtyři vítězné, hraje se jeden zápas. A v jednom zápase se může stát cokoliv. S čistým svědomím můžu říct, že pro to uděláme maximum."