V NHL jsem se držel zuby nehty, vzpomíná Jurčo

Ačkoli se primárně věnujeme NHL, nezapomínáme ani na dění na opačné straně Atlantiku. Přibližně dvakrát za měsíc vám v sezoně 2026–27 přineseme rozhovor s některou osobností působící v Česku či jinde v Evropě. Tentokrát jsme si povídali se slovenským útočníkem Tomášem Jurčem.

-------------------

V NHL odehrál 221 zápasů za Detroit Red Wings, Chicago Blackhawks, Edmonton Oilers a Vegas Golden Knights. A zámořskou soutěž stále sleduje – zejména jednoho útočníka, který stejně jako on pochází z Košic.

"Neskutečně se mi na něm líbí, jak to dokáže zvládat. Já jsem zdaleka neměl takový tlak, jaký má Ďuri," řekl Jurčo o Juraji Slafkovském z Montreal Canadiens. "Klobouk dolů za to, jak dokáže vyjít na led a nemyslet na věci, které nemůže ovlivnit. On to dokáže. A to je ten rozdíl."

V rozhovoru pro NHL.com/cs hovoří třiatřicetiletý útočník také o kariéře poznamenané zraněními, Connorovi McDavidovi i o možnosti ještě si obléct slovenský reprezentační dres.

Do zahraničí jste odešel v 16 letech, strávil jste tam v podstatě polovinu života a nyní jste se vrátil domů. Přišel správný čas?
"Myslím si, že ano. Hlavně z rodinného hlediska, protože v prosinci čekáme miminko, což je uprostřed sezony. Proto pro mě bylo prioritou zůstat tuto sezonu doma. Jsem rád, že to takhle vyšlo a že jsme se dohodli s Košicemi."

Poprvé v kariéře hrajete ve slovenské nejvyšší soutěži. Jak ji zatím hodnotíte?
"Ještě ji úplně nedokážu zhodnotit, ale myslím si, že je dost podceňovaná. Je tady hodně šikovných hráčů a hokej vůbec není špatný. Viděli jsme také, že Nitra dokázala porazit finské kluby v Lize mistrů. Určitě to není NHL ani KHL, ale je to velmi kvalitní liga."

S Košicemi jste podepsal smlouvu na jednu sezonu. Dokážete si představit, že byste zůstal i déle?
"To ještě uvidíme. Hlavní prioritou bude rodina. Myslím si, že se budu více přiklánět k tomu, abychom zůstali doma, ale uvidíme, co bude."

V NHL jste odehrál 221 zápasů. Když dnes slyšíte toto číslo, jaký je to pocit?
"Jsem typ člověka, který není nikdy úplně spokojený. Když se ale zpětně podívám na to, čím vším jsem si prošel, hlavně zdravotně, můžu být na svou kariéru hrdý. I přes četná vážná zranění jsem se dokázal rok co rok udržet v prvních týmech. Když jsem přišel do Edmontonu, udržel jsem se v NHL. Ve Vegas také a potom v obou případech přišlo zranění a přeřazení do AHL. Vzhledem ke svému zdraví jsem z toho vytěžil maximum. Když mi bylo 19 nebo 20 let a prakticky jsem neměl žádné zdravotní problémy, asi bych doufal, že to číslo bude vyšší. Ale za těch okolností je podle mě velmi dobré."

Hrál jste za Detroit, Chicago, Edmonton a Vegas. Kde vám bylo nejlépe?
"Kde se nejvíc daří, tam je i nejlíp. První sezona v Detroitu byla skvělá. Potom to z různých důvodů šlo trochu z kopce, klesala i moje výkonnost a hlavně minutáž. Dobře jsem se cítil také v Chicagu. Prvních pár měsíců jsem byl v AHL, kde jsem se konečně rozehrál a znovu nabral sebevědomí s pukem. Potom mě povolali nahoru. Chicago už bylo mimo play off, takže jsme my mladí dostávali hodně prostoru a měl jsem docela dobrá čísla. I Edmonton byl fajn, měl jsem tam výbornou přípravu. Potom ale přišlo zranění hned na začátku sezony. Každé místo mělo své pro a proti."

V Detroitu jste hrál s Pavlem Dacjukem či Henrikem Zetterbergem, v Chicagu s Patrickem Kanem a Jonathanem Toewsem a v Edmontonu s Connorem McDavidem. Kdo na vás udělal největší dojem?
"Byla radost být s takovými hráči a sledovat, co dokážou. Škoda, že Dacjuk a Zetterberg už byli na sklonku kariéry. McDavid je ale úplně jiná třída. I mezi všemi těmi kvalitními hráči je ještě nad nimi. Patrick Kane je také neskutečně šikovný. Měl jsem štěstí hrát s množstvím takových hráčů a od každého se dá hodně naučit."

Co pro vás bylo těžší – dostat se do NHL, nebo se v ní udržet?
"Udržet se, protože jsem se tam dostal relativně rychle. Byl jsem mladý, zdravý, bez všech těch problémů a dostat se do NHL nebylo pro mě tak zdlouhavé jako například pro Tomáše Tatara. Když pak přišly různé zdravotní problémy, už nebylo jednoduché v lize zůstat."

Ze zámoří jste odešel v roce 2021. Věřil jste ještě tehdy v návrat do NHL?
"Ne. Držel jsem se tam dlouho. Dlouhé roky jsem měl také jednocestnou smlouvu. Pro mě byla NHL stále cílem a držel jsem se tam zuby nehty, jak se dalo. Věděl jsem ale, že jakmile udělám ten krok a půjdu do Evropy, už se vracet nebudu. Bylo pro mě velmi těžké smířit se s tím, že to skončilo. Chtěl jsem, aby tato etapa měla ještě hezčí konec."

Sledujete stále NHL? Jak se podle vás změnila?
"Dívám se na sestřihy. Je vidět, že se NHL změnila. Hodně se bruslí, hra je velmi rychlá a přichází hodně mladých a šikovných hráčů. Podobné to bylo v posledních letech i v KHL."

Máte v NHL stále bývalé spoluhráče. Jste s někým v kontaktu nebo někomu fandíte?
"V kontaktu už jsem s málokým. Jednou za čas si s někým napíšu. Fandím ale Edmontonu a McDavidovi, ať už jim to konečně vyjde. Je to nejlepší hráč současnosti, takže si to zaslouží."

Jedním z nejvýraznějších slovenských hráčů v NHL je Juraj Slafkovský, se kterým jste měl možnost hrát na olympijských hrách v Pekingu v roce 2022. On byl jedničkou draftu, vás si vybrali ve druhém kole. Dokážete se vcítit do tlaku, který zažívá?
"Neskutečně se mi na něm líbí, jak to dokáže zvládat. Pro mě bylo mnohokrát velmi náročné neřešit tlak, a přitom jsem ho zdaleka neměl tak velký, jako má Ďuri. Klobouk dolů za to, jak dokáže vyjít na led a nemyslet na věci, které nemůže ovlivnit. Jsme lidé a ne vždy je jednoduché vypnout hlavu. Spousta hokejistů je šikovných, ale kdyby dokázali nemyslet na věci, které nemohou ovlivnit, možná by to bylo jiné. On to dokáže. A to je ten rozdíl."

Ve sbírce máte Calder Cup, Memorial Cup i bronzovou olympijskou medaili. Je právě Peking největším úspěchem kariéry?
"Myslím si, že ano. Získat bronz pro svou zemi je něco velmi krásného a určitě to patří mezi mé největší úspěchy. A potom samotná NHL a možnost zažít život hráče NHL. O tom jsem vždy snil. Takže tyto dvě věci."

Dokázal byste si ještě představit návrat do reprezentace?
"Všechno závisí také na rodinné situaci. Tato sezona je specifická v tom, že čekáme miminko a všechno se tomu bude podřizovat. Reprezentaci bych neodmítl, ale chci být u všech důležitých věcí. Jsem tomu otevřený, ale uvidíme, jaké budou okolnosti."

V roce 2029 bude mistrovství světa IIHF opět na Slovensku a hrát by se mohlo i v Košicích. Dokázal byste si představit uzavřít reprezentační kariéru právě tam?
"Určitě by to bylo hezké, ale uvidíme, co bude za tři sezony. Momentálně jdu sezonu od sezony podle toho, jak se cítím a jak na tom je moje zdraví. Bylo by velmi dobré, kdyby se to podařilo a cítil bych se dobře ještě v roce 2029, ale momentálně se nedívám až tak daleko."

Chybí vám ještě něco, čeho byste chtěl v kariéře dosáhnout?
"Myslím si, že všechno je tak, jak mělo být. Zažil jsem mnoho krásných chvil, ale bylo by hezké završit to titulem s Košicemi."