Ovečkin to chce dostat na jedničku, popisuje Gudas

V rubrice '10 otázek' vám každý čtvrtek nabízíme rozhovory s hráči NHL či zajímavými osobnostmi okolo ligy. Tentokrát jsme vyzpovídali obránce Radka Gudase z Washington Capitals.

Na jednu stranu byl smutný, že trejdem přišel o českou partu, výlet do Prahy na Global Series i známé zázemí u Philadelphia Flyers, na druhou stranu přivítal posun vzhůru a možnost hrát o nejvyšší příčky NHL. Radko Gudas už svými bodyčeky neděsí soupeře Flyers, ale protivníky Washington Capitals. A v novém prostředí, kam ho poslala letní výměna za zadáka Matta Niskanena, si viditelně libuje.
"Maximálně si to užívám. Hrajeme výborně a máme důrazný mančaft. Skoro všichni tady hrajou tvrdě, nikdo se nebojí srážet ani postavit se za druhého. Všichni táhneme za jeden provaz," říká důrazný obránce o svém novém týmu, s nímž jde do pauzy pro All-Star Game jako lídr celé ligy.
Více k tématu: [Simon: Musím být připravený hrát kdekoliv]
Jak se dívá na soupeře z prvního místa v tabulce?
"Je to super! Užívám si to, jak můžu. Celý ten trejd jsem se od začátku snažil brát pozitivně. A tím, jak dobře hrajeme, je to samozřejmě ještě snazší. V mančaftu je super nálada, všichni si věří a mají neuvěřitelné sebevědomí. Je docela zajímavé pohybovat se v takovém prostředí. Do zápasů chodíme s tím, že máme našlapaný tým a za jakýchkoli okolností budeme hrát svou hru 60 nebo 65 minut. Vychází nám to a to je skvělé."
Jak jste si zvykl v novém městě?
"Docela rychle. Pro mě o to líp, že se týmu daří a v kabině je dobrá pohoda. Ale zvykla si i rodinka. Potřebovali jsme se bleskově zabydlet, abychom byli připraveni na (narození dcery) Elvírky, ale manželka to všechno zvládla bravurně."
Doma máte už tři malé děti, k tomu přechod do nového klubu. Nebylo těžké to všechno zvládnout?
"Je to docela hukot. Ale hodně nám pomohly babičky, všechno se zmáklo. V klubu je víc kluků, co mají rodiny s malými dětmi. Třeba (slovenský útočník) Richard Panik má podobně starou dceru, jako je můj (syn) Kvído. Takže je fajn, že se tady můžou spolu vídat."

S Pánikem se znáte ze společného působení v Tampě i před tím na farmě. Jste rád, že jste se zase sešli?
"Jasně. Navíc během měsíce se nám narodily děti, takže furt máme nějaké spojitosti. Naše holky se znají dlouho, taky si užívají, že tu můžou být spolu. Rišo je super kluk, jsem rád, že jsme se po takové době zase srazili. Někdy se to tak stane, že se ty cesty hráčů rozejdou a sejdou a je fajn, že nám se to povedlo."
Ve Washingtonu jsou navíc i dva krajané z Česka: Michal Kempny a Jakub Vrana...
"Určitě je to plus. S Vráničem se známe z mistrovství světa, s Kempasem taky z nároďáku. Je super mít kolem sebe Čechy a Slováky."
Ve Philadelphii byla česká trojka s Jakubem Voráčkem a Michalem Neuvirthem, který je navíc vaším švagrem. Zůstáváte v úzkém kontaktu?
"Když to jde, tak jo. Ono je to těžké v tom nabitém programu. Ale když hrajeme proti sobě, tak se samozřejmě rádi vidíme. Po zápase (ve Philadelphii) jsem se byl podívat na (Voráčkovu partnerku) Markét a na jejich malýho, pokecali jsme. A v průběhu sezony si docela dost píšeme."
Po 49 startech za Capitals máte na kontě jen 36 trestných minut. To je proti minulým sezonám výrazný pokles. Došlo po přestupu do Washingtonu ke 'zkrocení zlého muže'?
"Já se snažím hrát pořád tvrdě. Ale jde o to, jak hraje tým. Když jste často na puku, není potřeba tak často dávat hity. Navíc máme docela důrazné mužstvo jako takové, často se stane, že při nějakých těch bitkách a strkačkách ani nejsem na ledě. Zatím jsem na ně neměl moc štěstí. Občas mám nějaký velký hit, nějaké skrumáže jsem absolvoval, ale naši útočníci hrajou skvěle a dohrávají soupeře dřív, než se k nim dostanu já."

Jak dlouho jste si zvykal na odlišný styl Capitals?
"Chvilku to trvalo, ale teď už je to dobré. Už vím, kam si kdo najíždí v útočném pásmu. Vím, že někteří jezdí rádi za obránce, jiní jsou zase radši venku u prken a nejezdí tolik do středu. To všechno bek potřebuje, aby to dohromady v ofenzivě klapalo."
Poslední dobou je v centru pozornosti váš kapitán Alex Ovechkin, který v historickém pořadí střelců přeskakuje jednu legendu za druhou a blíží se k metě 700 gólů v NHL. Jak vás vlastně přijal do mužstva?
"Ovie je super kluk. My už se znali i z olympiády a mistrovství světa, takže to seznámení tady ve Washingtonu už bylo víceméně normální. Když jsem vzal poprvé s sebou do kabin Kvída, tak Ovečkin zrovna posiloval. To mladej docela koukal."
Má na vás nějaké speciální požadavky týkající se hry?
"Chce to dostat na jedničku (střelu bez přípravy), to je jasný. Jinak je ale týmový hráč a skvěle stmeluje mužstvo. Jsem hrozně rád, že nám takhle pomáhá, a jsem rád za to, jak se mu daří a kolik dává gólů. Lidi ho vidí hlavně jako kanonýra, on ale především hraje pro tým."