Čtvrtý rok Pavla Zachy v NHL má trochu hořkosladkou příchuť. Český mladík nedávno překonal stobodovou hranici, dostává dost času na ledě, už 20 zápasů před koncem základní části si vylepšil své osobní bodové maximum z minulých sezon. Na druhou stranu se těžko radovat, když se týmu nedaří podle představ.
Devils jsou bez reálné šance na play off, před uzávěrkou přestupů prodávali hokejisty ve velkém a zůstávají jednoznačně nejhorším týmem Metropolitní divize.
"Individuálně to je pro mě lepší než na začátku kariéry. Ale je jasné, že týmově to až tak nešlape. Snažíme se přes to přebojovat, není to jednoduché," vypráví dvaadvacetiletý centr pro NHL.com/cs.
Sto bodů v NHL už je hranice, za kterou si můžete říct, že jste etablovaným hráčem NHL. Co pro vás to číslo znamená?
"Je to hezké. Je to něco, o čem sníte jako malý kluk, hrát v NHL hodně zápasů. A sto bodů je jedna z těch met, na kterou chce každý dosáhnout. Mám od čeho se odrazit, stovka je za mnou a můžu a jít dál."
V téhle sezoně jste často nastupoval uprostřed lajny s Milesem Woodem a Waynem Simmondsem. Teď je Simmonds pryč v rámci trejdů, vedle sebe máte Nikitu Guseva, Jespera Bratta... To nejsou špatní spoluhráči, ne?
"Určitě ne. Ale sestavy se často mění. Ono se to hodně přelévalo už od začátku sezony, který nebyl herně ideální. Pak si ty lajny trošku sedly, s Woodem a Simmondsem jsem pár zápasů už odehrál a vyhovovalo mi to. Oba to jsou to silní hráči, kteří pomůžou vybojovat puky a mají výbornou střelu. I další spoluhráči jsou kvalitní, věřím, že tenhle tým má budoucnost."
*** ***Více k tématu: [Krajina po bitvě. Uzávěrka zatřásla ligou ]
Když se podíváme na vaší bodovou produkci, dalo by se říct otřepané 'střídavě oblačno'. V lednu dva góly a asistence v utkání s Nashvillem, v únoru hned dva dvoubodové zápasy proti Detroitu. Ale taky jste zažil třeba sérii šesti duelů bez bodu nebo dlouhé gólové sucho. Máte jasno, kam byste to osobně chtěl v téhle sezoně dotáhnout?
"Já se snažím myslet jenom na ten další zápas a nepřemýšlím nad tím, jak dopadne celá sezona. Tohle mi psychicky pomohlo, soustředit se spíš na to, co bude přede mnou v ten daný den. A zatím se to vyplácí, takže v tomhle nastavení budu pokračovat."
Na podzim odvolalo vedení trenéra Johna Hynese a povýšilo do funkce hlavního kouče asistenta Alaina Nasreddinea. Vám to vlastně pomohlo, že?
"Je pravda, že jsem od něj dostal víc prostoru. Dával mě na přesilovky, hraju oslabení. Celkově jde o víc minut, což mi pomohlo. Víc času na ledě, jsem víc v tempu. Dostal jsem od něj (Nasreddinea) důvěru, on mi to sám řekl, že mě bude hodně hrát a věří ve mě. To je jedna z věcí, co mi hodně pomohla se herně i bodově odrazit od toho, kde jsem začal sezonu."
Nasreddine je v NHL ještě docela nepopsaná tvář. V čem je jiný než jeho předchůdce?
"Systémově je to skoro stejné, rozdíl je akorát v trénování. On hodně komunikuje s hráči a baví se s nimi jeden na jednoho, v tom je to jiné. Přece jen v polovině ročníku je těžké měnit systém, na který jsme najeli před sezonou."
Zdá se, že Devils budou hrát druhým rokem po sobě u dna konference. Čím to je, že se váš nadějný tým tak trápí?
"Bylo v tom víc faktorů. Na začátku sezony jsme hodně často vedli a nemohli jsme to udržet, ve třetích třetinách jsme už byli vyšťavení a dostávali jsme hodně gólů. A potom jsme zase naopak strašně často prohrávali v první třetině, nešly nám začátky. Bude to v tom to udržet a hrát takový styl, který můžeme udržet celých 60 minut. Možná máme ještě mladé mužstvo a všechno je to součást nějakého procesu."
