Rittich: Pochvaly? Občas je to špatný překlad

V rubrice '10 otázek' vám každý čtvrtek nabízíme rozhovory s hráči NHL či zajímavými osobnostmi okolo ligy. Pro třetí vydání sezony jsme vyzpovídali brankáře Davida Ritticha z Calgary Flames, který se chystá na duel Heritage Classic pod širým nebem.

Když odchovanec jihlavského hokeje před sezonou 2016-17 odcházel do zámoří, nemohl tušit, jaké obrátky za pár let jeho kariéra nabere. Teď totiž platí neoddiskutovatelné: David Rittich je týmovou jedničkou a mužem, na kterého Flames hodně spoléhají.
"Věřit jsem začal po té úvodní sezoně, kdy už jsem byl v prvním týmu. Získal jsem potřebné sebevědomí a důvěru spoluhráčů, trenérů i vedení," řekl Rittich pro NHL.com/cs během příprav na víkendový zápas Heritage Classic proti Winnipeg Jets v Regině.
"Moc se těším. Kolikrát za život se někomu poštěstí hrát před tolika fanoušky?"
Na 60 tisíc jich bude sledovat v akci chlapíka s přezdívkou 'Big Save Dave'.
David Rittich jako jednička v klubu NHL. Jak se tohle poslouchá? Šel jste do Kanady s tím, že se tohle povede?
"Ježišmarjá, to je hodně záludná otázka. Já myslím, že asi ani nešel. V té době jsem měl odchytané dva roky v české extralize a chtěl se zkusit poprat o to, abych naskočil alespoň do nějakých zápasů NHL. Nevybavuji si situaci, že bych o tom takhle přemýšlel. Vážně nevím, jestli jsem si vyloženě představoval, že budu gólman číslo jedna, určitě jsem ale vděčný za to, že se mi to povedlo. Tím spíš, že jsem věděl, do jaké situace jdu. Že jsou v prvním týmu dva podepsaní gólmani, já budu bojovat o místo na farmě, v lepším případě chytat tam a vše bude běh na delší trať než na jeden rok. No a pak se mi už ve druhé sezoně podařilo odchytat v lize přes 20 zápasů."
V té další už to bylo přes 40. Kdy jste začal věřit, že bude vše tak, jak je to dnes?
"Asi po té úvodní sezoně, kdy už jsem byl v prvním týmu. Získal jsem potřebné sebevědomí a důvěru spoluhráčů, trenérů i vedení. Do minulého ročníku se šlo s tím, že Smitty (Mike Smith) bude jednička, ale začátek mu bohužel moc nevyšel a mně naopak ano, takže jsem začal chytat čím dál víc. To byla další dávka sebevědomí. A poslední přišla teď v létě. Hodně oceňuji to, co udělal manažer Calgary (Brad Treliving). Ještě před tím, než podepsal Cama Talbota, zavolal mi s tím, že to tak bude, ale že ho podepisují s tím, že on bude spíše ta dvojka a já jednička. Z jednání vedení bylo cítit, že se mnou počítají na větší roli než na nějakých 30 zápasů."
Jak se vám daří snášet tlak okolí, který role jedničky obnáší?
"Neřekl bych, že pociťuji něco jiného než dřív. Od členů vedení ani trenérů vůbec ne, ti mě nechávají být, protože chtějí, abych si chytal to svoje. Možná média se o mě teď víc zajímají, chtějí víc rozhovorů a tak. To k hokeji patří. Asi je ale všechno také tím, že nejsem typ člověka, který by si připouštěl nějaký tlak."

Jak se vám poslouchají pochvaly, které se v souvislosti s vaším jménem často opakují a míří do České republiky?
"On je to možná občas špatný překlad. Ale ne, vážně... Jsem samozřejmě rád, že kluci a lidé v týmu oceňují moji práci. Snažím se pracovat pro ně stejně jako oni pro mě. Tak to má být, jsme jako jedna rodina a na ledě jeden pro druhého. Když já udělám chybu, oni ji za mě napraví, když ji udělají oni, jsem tam já. A jsem rád, že se moje výkony líbí a můžu pomáhat ve více zápasech."
A co negativní kritika? Ta bývá v zámoří leckdy drsná.
"Člověk sám pozná, kdy měl dobrý zápas a kdy ne. Nevím, jestli od toho potřebuje kritiku, ale když už, tak musí ukázat, že je chlap a postavit se ke všemu čelem, pracovat s ní. Nemůže se schovávat a ukazovat na jiného, že udělal chybu, když ji udělal on sám."
Během předešlých rozhovorů jste vždy hezky mluvil o dnes už bývalém kolegovi, s Mikem Smithem jste měl velmi dobrý vztah. Co jste si za dobu působení po boku tak zkušeného gólmana od něho vzal? Byla to dobrá škola?
"Samozřejmě. Byly to s ním dva důležité roky mojí kariéry. Mike mě hodně naučil o psychice i věci týkající se gólmanské stránky. Přece jen bude mít na kontě 600 zápasů v lize a to je u brankářů dvojnásobek toho co u hráčů. Od něj si toho jde vzít strašně moc, asi ani nemusím vyzdvihovat třeba práci s hokejkou, ve které je nejlepší na světě. Mít takového parťáka a člověka, se kterým jsme si náramně sedli i lidsky, bylo super. To samé ale můžu upřímně říci i o Talbotovi. Po Smittym jsem si nemohl přát lepšího kolegu než Cama. Od prvního dne si rozumíme, i když pozice jsou trochu jiné, než byly předtím."
O víkendu vás čeká utkání Heritage Classic po otevřeným nebem a vy jste pro tuto událost zvolil retro vzhled výstroje. Co vás k tomu vedlo?
"To jste vůbec neměli vidět! Nevím, proč to fotili. Já jim říkal, ať to nechají 'top secret', ale oni byli zase moc akční. Starou klasiku jsem ale zvolil proto, že v kabině máme vyvěšených strašně moc fotek z historie a líbí se mi, v čem dříve gólmani chytali. Když si to navíc vybavím, tak moje první betony byly také celé hnědé, takový ten 'old school', takže to pro mě byla jasná volba jít do této barvy. Samozřejmě jsem to pojal s modernou, aby to sedělo s botami a dresem. Škoda jen, že se nepodařilo nafingovat otevřenou špičku, ale to už výrobce nezvládl vymyslet. To je detail, i tak jsem rád, jak se betony povedly."
Více z Calgary: [Rittich má retro betony pro Heritage Classic]
Jak se na nevšední akci těšíte?
"Moc se těším, bude to super nová zkušenost. Nikdy jsem pod otevřeným nebem nehrál zápas. Byl tam jen nějaký trénink na rybníku, to my kluci z Česka máme zmáknuté. Teď to bude show pro lidi, přijde jich snad 60 tisíc. A kolikrát za život se někomu poštěstí hrát před tolika fanoušky? Jsem navíc rád, že venku ještě nebude taková zima, že bude kolem nuly. Když jsem slyšel, že tady v Calgary hráli Winter Classic asi před šesti lety, tak bylo minus 30. To by kulich na helmě nezachránil, možná tak topení nad brankou."
Zápas s Winnipegem se bude nejspíš týkat i spoluhráče Michaela Frolíka. Ten vám v začátcích za mořem hodně pomohl, ale nemá v týmu úplně jistou pozici. Jak jeho roli vnímáte vy?
"Frolda mě vážně hodně podpořil. Ukázal mi město, pomohl a angličtinou, protože začátky v tomhle směru nebyly úplně výborné. A je to skvělý kluk. Navíc na ledě bojovník, hráč do party a profesionál, který nedávno odehrál v NHL 800. zápas. K té jeho situaci bych se ale nechtěl moc vyjadřovat, má to teď těžké."
Zmínil jste Calgary jako město. Našel jste v něm pohodu potřebnou pro kvalitní výkonnost?
"S manželkou Nikolou tady máme pěkný dům a líbí se nám tady. Nejsme lidé z velkého města, Jihlava má 50 tisíc obyvatel a tady je milion, což je 'trošku' rozdíl, ale jsme tu rádi a nemůžu si stěžovat. Ale je pravda, že když má člověk doma pohodu, odrazí se to na ledě. A manželka se skvěle stará a pohodu mi vytváří."