Skip to main content

Prospal si užil Víkend hvězd, obdivoval Messiera

Expert NHL.com/cs hodnotí All-Star Game i stovku legend a vypráví o svých vzorech v mládí

Napsal Václav Prospal / NHL.com

Někdejší vynikající útočník a dvojnásobný světový šampion Václav Prospal, jenž má za sebou 1108 zápasů a 765 bodů v NHL a působí v roli asistenta trenéra české reprezentace, píše pro NHL.com jako expert. Přečtěte si, co ho v předchozích dvou týdnech zaujalo a jak vidí aktuální vývoj v lize i ve světovém hokeji.

Máme za sebou All-Star víkend a myslím, že to byla ohromně povedená akce. Neviděl jsem jen dovednostní soutěže, protože jsem v sobotu byl se dvěma týmy na turnaji v Detroitu. Ale s oběma jsme vypadli ve čtvrtfinále, takže samotné Utkání hvězd i ty akce okolo jsem sledoval.

Hraje se ve třech proti třem, což je podle mého pro hokej parádní inovace. All-Star Game je vlastně exhibice a někdy se hraje na půl plynu, ale ten soubor hvězd, který je k vidění na ledě, je parádní a hra ve třech tomu jen prospívá.

Samozřejmě je diskutabilní, jestli formát výběru hráčů je správný, jestli je nutné, aby tam byl z každého týmu jeden hokejista. Když dřív hrála Východní proti Západní konferenci, dostali se tam hráči, kteří byli v té sezoně opravdu nejlepší. A ten formát byl asi nejspravedlivější.

Teď jsou tam hokejisté, pro které hlasují fanoušci, ale hlasovat lze jen pro vybraný počet z nich. Třeba Cam Atkinson z Columbus Blue Jackets má skvělou sezonu a vybraný nebyl. Kdyby se nezranil Evgeni Malkin, na All-Star Game by se ani nedostal, přitom tam podle svých výkonů určitě patřil.

Video: Atkinsonova branka z dorážky

Anebo například Jonathan Toews. Fantastický hráč, kapitán Chicaga, vyhrál všechno, co se dalo. Tři Stanley Cupy, World Cup, individuální ceny... Ale má sezonu na to, aby se dostal do All-Stars? Třeba Marián Hossa má z Chicaga mnohem lepší statistiky a myslím, že by si zasloužil jet spíš než on. Toews určitě patří do stovky největších jmen historie, ale když se bavíme o téhle sezoně, tak jeho výkony nejsou takové, na něž je on sám zvyklý. A Hossička prožívá určitě lepší rok.

Ono nastavit ten formát ke spokojenosti všech je hrozně těžké. A na druhou stranu, fanoušci chtějí vidět hlavně ty největší hvězdy - a ty tam až na Malkina byly. Třeba Sidney Crosby a Alex Ovechkin v jedné lajně, to se zase jen tak neuvidí.

Nejvíc ze všeho mě ale zaujalo vyhlašování nejlepších sto hráčů historie NHL a jejich hromadné setkání v Los Angeles. Ten soubor hvězd na ledě při nástupu na All-Star game byl fantastický, tolik legend najednou se už asi nikdy nesejde. Historií, kterou má NHL, se nemůže chlubit žádná jiná soutěž. A s tím, jak si liga svých dějin váží, jak na nich staví, jak se to publikuje, z toho byla senzační akce a ti chlapi na červeném koberci tomu dodali neskutečný glanc.

Mezi stovkou legend jsou i dva Češi: Dominik Hašek a Jaromír Jágr. A já si myslím, že je to neskutečná pocta pro tak malou zemi s 10 miliony lidí, jako je Česká republika. Pro náš hokej je to vynikající vizitka a jsem na to hrdý. Už proto, že před Sametovou revolucí nemohli hokejisté z Československa do NHL odcházet a ve větší míře tam Češi hráli vlastně až posledních 25 let.

Já jsem jako kluk do 13 nebo 14 let věděl o NHL strašně málo. Nebyl internet, nebyly informace, jako mají mladí dnes. V komunistickém režimu nebyla šance vidět NHL v televizi, nic takového pro nás nebylo. Jako malý jsem chodil na Motor a obdivoval jsem hráče jako Jirka Lála, Vláďa Caldr, Láďa Kolda, Petr Bříza nebo Láďa Gula, kteří hráli v Budějovicích.

První kontakt s NHL jsem měl díky Mírovi Dvořákovi, který hrál na konci kariéry tři roky za Philadelphia Flyers a jeho syn s námi byl na týmu v Českých Budějovicích. A pak samozřejmě Kanadský pohár v roce 1987, to byla neskutečná akce a neskutečný hokej. To slavné finále: Kanada proti Sovětskému svazu, kde nám bylo jasné, komu proti 'Rusákům' fandit.

Byla to série na tři zápasy a byl to úžasný hokej. Wayne Gretzky dominoval neskutečným způsobem, v lajně s Mariem Lemieuxem, Paul Coffey hrál parádně... Měli jsme plakát s podobiznami Kanaďanů, ještě dnes si pamatuju, že na jedné straně byl nápis Canada Cup a na druhé Coupe Canada.

To byly moje první vědomosti o existenci NHL. Takže z legend jsem určitě obdivoval Gretzkyho a taky Marka Messiera, protože to byl hokejista, který by pro úspěch týmu udělal všechno. Lídr, který byl schopen někomu zlomit nos, aby se vyhrálo. Nebo byl schopen zpucovat tým, obětovat všechno vítězství. I proto se po něm jmenuje cena pro nejlepšího lídra týmu v NHL. To se mi strašně líbilo a proto byl pro mě kromě Wanyea vzorem i on.

Samozřejmě jsem obdivoval taky Maria Lemieuxe, i já jsem hrál centra. Když jsem jako mladý hrál ve své první sezoně NHL za Philadelphii, střetli jsme se v play off s Pittsburghem, já hrál proti Mariovi a povedlo se nám Penguins vyřadit a pak jsme se dostali do finále. To byl pro mě neskutečný zážitek.

Tohle všechno ale přišlo až mnohem později. Jako kluk jsem snil jen o tom, že se dostanu do Motoru a budu hrát nejvyšší soutěž v Česku, případně že se dokážu probojovat do reprezentace. Myslím, že takhle to měla většina českých kluků před revolucí, NHL byla strašně vzdálená. I proto je skvělý úspěch mít dva hráče v nejlepší stovce jejich dějin.

Jiná otázka je, že bohužel nevidím žádné jejich nástupce, kteří by se do takové společnosti mohli dostat v budoucnu...

Ctete více