Pro Jágra při podpisu rozhodovala doba na ledě
Napsal Alan RobinsonPITTSBURGH – Jaromír Jágr ve čtvrtek připustil, že kdyby se v létě rozhodl vrátit do Pittsburghu, kde vyhrál dva Stanley Cupy a kde se těší pověsti hokejového idolu téměř na úrovni Maria Lemieuxe, byla by to sázka na jistotu.
Za Tučňáky by si možná za každý zápas zahrál 10–12 minut ve třetí formaci a občas se zúčastnil přesilové hry. Možná by dal pár dalších gólů, ve věku 40 nebo 41 let v poklidu odešel do důchodu a po pár měsících už by mohl sledovat, jak jeho číslo 68 stoupá ke stropu stadionu Consol Energy Center a připojuje se k Lemieuxovu číslu 66.
Jenže Jágr hrát na jistotu nechtěl.
A dobře ví, že právě kvůli tomu ho při čtvrtečním zápase, kdy poprvé v Pittsburghu hrál v černooranžových barvách Flyers, stihlo bučení fanoušků.
Jágr si to nebere osobně a chápe, že fanoušci Penguins mu možná nikdy neodpustí, že podepsal smlouvu s jejich největším rivalem.
„Bučení je součást hry,“ prohlásil Jágr během dlouhého rozhovoru po nepovinném rozbruslení týmu Flyers ve čtvrtek ráno. „Fanoušci Philadelphie bučí i na (Sidneyho) Crosbyho. A hrál za ně někdy? Ne. Udělal jim snad něco? Ne. Jenom hraje za Pittsburgh a je dobrý.“
Jágr, který dres Penguins oblékl naposledy před 10 lety, si v létě pohrál s city svých bývalých fanoušků, když se rozhodoval, do kterého týmu NHL přestoupí po třech sezónách v KHL. Jeho agent Petr Svoboda naznačoval, že se Jágr hodlá vrátit do týmu Pittsburgh Penguins, ten však všechny překvapil rozhodnutím přijmout nabídku Philadelphie ve výši 3,3 milionu dolarů na úkor smlouvy v hodnotě 2 milionů, kterou mu nabídli v Pittsburghu.
I když Jágr ve svých 39 letech ví, že vrchol kariéry už má z sebou, jednal s přesvědčením, že se nemusí spokojit s rolí řadového hráče a stane se hráčem v první formaci špičkového týmu.
Pokud mu kvůli tomu fanoušci Penguins nemohou přijít na jméno, je mu to líto.
„Zdálo se mi, že nejlepší šanci na to hrát někde, kde se budu cítit dobře, mi nabízí Philadelphie,“ řekl Jágr. „Bylo by logické vybrat si Pittsburgh, jehož majitelem je můj velký vzor, už dřív jsem tam hrál a nevyvíjeli by tam na mě takový tlak, protože by se toho ode mě vlastně tolik nečekalo.“
Jágr ale dál vysvětluje: „Chtěl jsem ještě hrát na vysoké úrovni. Tady bych dostal možnost být v pohodě, jenže bych nebyl tak herně vytížený a za každý zápas bych odehrál možná tak 10 minut. A já chci ještě hrát. Hokej mě pořád baví a mám pocit, že ještě nejsem připravený jen sedět na lavičce. Pořád ještě můžu týmu něčím přispět.“
Jágr říká, že mu sice žádný tým nezaručoval určitý čas na ledě nebo určitou roli, ale když mu Penguins naznačili, že musí nejprve počkat, jaký krok podnikne útočník Tyler Kennedy, jemuž právě končila smlouva, „četl mezi řádky“. Kennedy později znovu podepsal smlouvu s Pittsburghem.
„Když vám někdo řekne, že musí počkat na Kennedyho, tak nic proti němu, ale hrál ve třetí lajně, a pokud chtěli čekat na Kennedyho, a pak teprve nabídnout smlouvu mně, kde bych pak vlastně hrál?“ nechal se slyšet Jágr.
Trenér Tučňáků Dan Bylsma trvá na tom, že pro Jágra, který už si během 31 zápasů v první formaci týmu Flyers po boku Scotta Hartnella a lídra kanadského bodování NHL Clauda Girouxe připsal na konto 11 gólů a 19 asistencí, by se určitě našla důležitá pozice.
Když ale Jágr v létě vypočítával ostatní hráče, viděl situaci jinak.
„(Jevgenij) Malkin, (Sidney) Crosby i (Jordan) Staal jsou talentovaní hráči a každý z nich chce odehrát hodně minut,“ uvedl Jágr. „Nečekal jsem, že bych se dostal do přesilovky. Nevěděl jsem, kde bych vlastně hrál. (...) Ve Philadelphii mě čekal úplně jiný tým, nový tým se spoustou mladých hráčů, kde nikdo nemá nic jisté. Tady (v Pittsburghu) už všichni hrají pět nebo šest let, společně získali pohár a všechno už je tu nastavené. Pochybuju, že bych dostal šanci si zahrát – nebo aspoň tak, jak bych hrát chtěl.“
V létě krátce hovořil se svým bývalým spoluhráčem a mentorem Lemieuxem, od té doby ale nejsou v kontaktu. Jágr doufá, že svým rozhodnutím nevyvolal v Lemieuxovi ani v celém týmu Pittsburghu žádné zlé pocity.
„Nic se nezměnilo,“ tvrdí Jágr. „Vždycky to tam budu mít rád. To, že na mě někdo bučí, ještě neznamená, že budu o tom městě mluvit ve zlém. Proč bych teď měl měnit názor? Mario mi ukázal velkou ligu. Už od 15 let jsem ho měl za vzor. Byl to nejlepší hokejový hráč všech dob a ještě pořád je. I když teď klub vlastní a trochu ho štve, že jsem nepřijal jeho nabídku, moje pocity k němu se tím vůbec nemění.“
Jágr se také vyjádřil, že v Pittsburghu „hrál nejlepší hokej své kariéry, o tom není pochyb“. Byl autorem 439 gólů a 640 asistencí a za 806 zápasů získal 1079 bodů. Lepších výsledků už dosáhl jen Lemieux.
V pozdějších letech svého působení v Pittsburghu, zejména v letech 1997–2000, kdy Lemieux odešel do důchodu, si Jágr vysloužil pověst náladového hráče. Nyní tvrdí, že za jeho nestálost mohla nespokojenost s vlastní hrou.
Cítil velkou zodpovědnost za to, aby dostál očekávání plynoucímu ze smlouvy ve výši 48 milionů dolarů, kterou mu Tučňáci nabídli v roce 1998 a která z něj udělala nejlépe placeného hokejistu. V roce 2001, kdy Pittsburgh začal snižovat rozpočet, byl vyměněn do Washingtonu.
„Mým cílem bylo hrát nejlépe, jak dokážu, a pomoci týmu. Když se mi nedařilo hrát tak, jak jsem chtěl, deptalo mě to,“ vysvětluje Jágr, pětinásobný vítěz kanadského bodování NHL a bývalý držitel ocenění pro nejužitečnějšího hráče soutěže. „Některým hráčům je jedno, jak hrají. (...) Ale pro mě to neplatí. Já chci být v každém zápase nejlepší, tedy aspoň v minulosti jsem to chtěl a cítil jsem zodpovědnost za celý tým. Vydělával jsem nejvíc peněz a měl jsem pocit, že pokud nebudu hrát nejlépe, nemůže se týmu vést dobře.“
Jágr se v závěru rozhovoru usměje a poznamená, že fanoušci Penguins asi názor na něj nezmění, bez ohledu na to, jak silný vztah má podle svých slov k nim i jejich městu.
„Rozhodující je to, že já jsem tady, oni jsou tam, já se musím zúčastnit zápasu, a i když mě budou všichni nenávidět, stejně musím hrát,“ uzavírá Jágr. „Všem přeju hodně štěstí.“
Ctete více
Za Tučňáky by si možná za každý zápas zahrál 10–12 minut ve třetí formaci a občas se zúčastnil přesilové hry. Možná by dal pár dalších gólů, ve věku 40 nebo 41 let v poklidu odešel do důchodu a po pár měsících už by mohl sledovat, jak jeho číslo 68 stoupá ke stropu stadionu Consol Energy Center a připojuje se k Lemieuxovu číslu 66.
Jenže Jágr hrát na jistotu nechtěl.
A dobře ví, že právě kvůli tomu ho při čtvrtečním zápase, kdy poprvé v Pittsburghu hrál v černooranžových barvách Flyers, stihlo bučení fanoušků.
Jágr si to nebere osobně a chápe, že fanoušci Penguins mu možná nikdy neodpustí, že podepsal smlouvu s jejich největším rivalem.
„Bučení je součást hry,“ prohlásil Jágr během dlouhého rozhovoru po nepovinném rozbruslení týmu Flyers ve čtvrtek ráno. „Fanoušci Philadelphie bučí i na (Sidneyho) Crosbyho. A hrál za ně někdy? Ne. Udělal jim snad něco? Ne. Jenom hraje za Pittsburgh a je dobrý.“
Jágr, který dres Penguins oblékl naposledy před 10 lety, si v létě pohrál s city svých bývalých fanoušků, když se rozhodoval, do kterého týmu NHL přestoupí po třech sezónách v KHL. Jeho agent Petr Svoboda naznačoval, že se Jágr hodlá vrátit do týmu Pittsburgh Penguins, ten však všechny překvapil rozhodnutím přijmout nabídku Philadelphie ve výši 3,3 milionu dolarů na úkor smlouvy v hodnotě 2 milionů, kterou mu nabídli v Pittsburghu.
I když Jágr ve svých 39 letech ví, že vrchol kariéry už má z sebou, jednal s přesvědčením, že se nemusí spokojit s rolí řadového hráče a stane se hráčem v první formaci špičkového týmu.
Pokud mu kvůli tomu fanoušci Penguins nemohou přijít na jméno, je mu to líto.
„Zdálo se mi, že nejlepší šanci na to hrát někde, kde se budu cítit dobře, mi nabízí Philadelphie,“ řekl Jágr. „Bylo by logické vybrat si Pittsburgh, jehož majitelem je můj velký vzor, už dřív jsem tam hrál a nevyvíjeli by tam na mě takový tlak, protože by se toho ode mě vlastně tolik nečekalo.“
Jágr ale dál vysvětluje: „Chtěl jsem ještě hrát na vysoké úrovni. Tady bych dostal možnost být v pohodě, jenže bych nebyl tak herně vytížený a za každý zápas bych odehrál možná tak 10 minut. A já chci ještě hrát. Hokej mě pořád baví a mám pocit, že ještě nejsem připravený jen sedět na lavičce. Pořád ještě můžu týmu něčím přispět.“
Jágr říká, že mu sice žádný tým nezaručoval určitý čas na ledě nebo určitou roli, ale když mu Penguins naznačili, že musí nejprve počkat, jaký krok podnikne útočník Tyler Kennedy, jemuž právě končila smlouva, „četl mezi řádky“. Kennedy později znovu podepsal smlouvu s Pittsburghem.
„Když vám někdo řekne, že musí počkat na Kennedyho, tak nic proti němu, ale hrál ve třetí lajně, a pokud chtěli čekat na Kennedyho, a pak teprve nabídnout smlouvu mně, kde bych pak vlastně hrál?“ nechal se slyšet Jágr.
Trenér Tučňáků Dan Bylsma trvá na tom, že pro Jágra, který už si během 31 zápasů v první formaci týmu Flyers po boku Scotta Hartnella a lídra kanadského bodování NHL Clauda Girouxe připsal na konto 11 gólů a 19 asistencí, by se určitě našla důležitá pozice.
Když ale Jágr v létě vypočítával ostatní hráče, viděl situaci jinak.
„(Jevgenij) Malkin, (Sidney) Crosby i (Jordan) Staal jsou talentovaní hráči a každý z nich chce odehrát hodně minut,“ uvedl Jágr. „Nečekal jsem, že bych se dostal do přesilovky. Nevěděl jsem, kde bych vlastně hrál. (...) Ve Philadelphii mě čekal úplně jiný tým, nový tým se spoustou mladých hráčů, kde nikdo nemá nic jisté. Tady (v Pittsburghu) už všichni hrají pět nebo šest let, společně získali pohár a všechno už je tu nastavené. Pochybuju, že bych dostal šanci si zahrát – nebo aspoň tak, jak bych hrát chtěl.“
V létě krátce hovořil se svým bývalým spoluhráčem a mentorem Lemieuxem, od té doby ale nejsou v kontaktu. Jágr doufá, že svým rozhodnutím nevyvolal v Lemieuxovi ani v celém týmu Pittsburghu žádné zlé pocity.
„Nic se nezměnilo,“ tvrdí Jágr. „Vždycky to tam budu mít rád. To, že na mě někdo bučí, ještě neznamená, že budu o tom městě mluvit ve zlém. Proč bych teď měl měnit názor? Mario mi ukázal velkou ligu. Už od 15 let jsem ho měl za vzor. Byl to nejlepší hokejový hráč všech dob a ještě pořád je. I když teď klub vlastní a trochu ho štve, že jsem nepřijal jeho nabídku, moje pocity k němu se tím vůbec nemění.“
Jágr se také vyjádřil, že v Pittsburghu „hrál nejlepší hokej své kariéry, o tom není pochyb“. Byl autorem 439 gólů a 640 asistencí a za 806 zápasů získal 1079 bodů. Lepších výsledků už dosáhl jen Lemieux.
V pozdějších letech svého působení v Pittsburghu, zejména v letech 1997–2000, kdy Lemieux odešel do důchodu, si Jágr vysloužil pověst náladového hráče. Nyní tvrdí, že za jeho nestálost mohla nespokojenost s vlastní hrou.
Cítil velkou zodpovědnost za to, aby dostál očekávání plynoucímu ze smlouvy ve výši 48 milionů dolarů, kterou mu Tučňáci nabídli v roce 1998 a která z něj udělala nejlépe placeného hokejistu. V roce 2001, kdy Pittsburgh začal snižovat rozpočet, byl vyměněn do Washingtonu.
„Mým cílem bylo hrát nejlépe, jak dokážu, a pomoci týmu. Když se mi nedařilo hrát tak, jak jsem chtěl, deptalo mě to,“ vysvětluje Jágr, pětinásobný vítěz kanadského bodování NHL a bývalý držitel ocenění pro nejužitečnějšího hráče soutěže. „Některým hráčům je jedno, jak hrají. (...) Ale pro mě to neplatí. Já chci být v každém zápase nejlepší, tedy aspoň v minulosti jsem to chtěl a cítil jsem zodpovědnost za celý tým. Vydělával jsem nejvíc peněz a měl jsem pocit, že pokud nebudu hrát nejlépe, nemůže se týmu vést dobře.“
Jágr se v závěru rozhovoru usměje a poznamená, že fanoušci Penguins asi názor na něj nezmění, bez ohledu na to, jak silný vztah má podle svých slov k nim i jejich městu.
„Rozhodující je to, že já jsem tady, oni jsou tam, já se musím zúčastnit zápasu, a i když mě budou všichni nenávidět, stejně musím hrát,“ uzavírá Jágr. „Všem přeju hodně štěstí.“