Síla se probouzí. Arizonu už nepodceňujte

Posledních sedm sezon to pro ně bylo dost stereotypní: Bez play off, bez play off, bez play off... V novém ročníku jsou ale Arizona Coyotes k nepoznání. Patří jim třetí místo v Pacifické divizi, z posledních 11 utkání vyhráli osm a naposledy brali aspoň bod za porážku v prodloužení s Calgary Flames.

Před tím v noci na úterý dokonce přemohli 3:2 v prodloužení i Edmonton Oilers, momentálně nejlepší výběr Západní konference. A leckdo se ptá: Kde se to v té přehlížené partě vzalo?
"Jsme dobře promazaný stroj," prohlásil už před časem devětadvacetiletý centr Derek Stepan. "Když jsem byl do Arizony před dvěma roky vytrejdován z New York Rangers, opravdu jsem moc netušil, co můžu od tohoto klubu čekat. Teď je ale patrné, že se hýbeme správným směrem. Mám za to, že jsme mužstvo pro play off."
S tím se dá po 15 odehraných zápasech jen těžko polemizovat. Coyotes zdolali jak Oilers, tak před tím třeba i Colorado Avalanche, Nashville Predators, Vegas Golden Knights... Byli schopni zastavit třináctiduelovou bodovou sérii fantóma Nathana MacKinnona, ubránit sedm oslabení ve třech utkáních za sebou.

Zkrátka jsou k nezastavení. Jedou.
"Hodně jsme jako tým vyzráli," přemýšlel brankář Darcy Kuemper. "Když se nám daří, nelétáme hned příliš v oblacích. Jakmile to naopak nejde, nenecháme se tím zdeptat. Tak to funguje u opravdu úspěšných mužstev."
Coyotes to poslední dobou prokázali minimálně ve dvou případech. Jak v zápase s New Jersey Devils, tak proti Buffalo Sabres prohrávali 0:2. V obou se jim povedlo utkání obrátit ve svůj prospěch.
O čem to vypovídá? Ne, Arizona nemá žádnou superhvězdu typu Sidneyho Crosbyho nebo Connora McDavida. A její top šutér Phil Kessel zatím většinou střelecky mlčí. Přesto se tým může spolehnout na nesmírnou vnitřní sílu.
"Z kabiny cítím úplně jinou energii, než jak tomu bylo v předešlých letech," připustil i kapitán Oliver Ekman-Larsson.

Na některé konkrétní změny se dá ukázat opravdu jednoduše. Tým třeba v létě díky trejdu získal zkušeného forvarda Kessela, z marodky se vrátil dlouho vyhlížený Nick Schmaltz. V ofenzivě se projevilo obojí, byť Kessel je v počtu nastřílených branek (3) za očekáváním.
"Přítomnost Phila dodala všem kolem neuvěřitelnou dávku nového sebevědomí," všimnul si Ekman-Larsson. "Během zápasů se na něj soupeři navíc hodně soustředí, takže my ostatní máme daleko víc prostoru."
Zatímco minule Coyotes přišli o play off z velké části zásluhou bídné produktivity (v průměru dali 2,55 gólu na zápas), tentokrát jim to pálí líp - z posledních pěti utkání například nedali alespoň tři branky jen jednou.
Byť se často označují za partu sázící na kolektivní přednosti, přece jen je táhnou i zdatní jednotlivci. Takový Kuemper je z celé NHL druhý nejlepší jak v úspěšnosti (94 procent), tak v průměru obdržených gólů (1,69). Palbu nejčastěji řídí dvojice Kessel, Clayton Keller. Nejproduktivnější je se 13 body Schmaltz, z druhé linie ovšem vykukují i neprávem opomíjení Conor Garland (7+2), či devatenáctiletý příslib Barrett Hayton, jenž si dokonce vysloužil místo v první lajně.
"Má velmi vysoké hokejové IQ, takových mladíků moc nenajdete," chválil kouč Rick Tocchet.

I on potvrzuje Stepanova slova, že současná Arizona je mužstvem pro play off. To samé si ale s odstupem vlastně myslí i o výběru, který trénoval už minulou sezonu. Tehdy podle Toccheta nedošlo na nadstavbovou část jen kvůli Schmaltzově dlouhodobému zranění.
"Vždyť nám fakt stačilo jen pár bodů," mínil. "O postup jsme asi přišli během čtyřzápasového březnového tripu, během něhož jsme ani jednou nevyhráli. Tenkrát stačily jeden, dva góly a všechno mohlo být jinak."
Minulostí se nemá cenu moc zabývat, prostě to nevyšlo. O to větší motivace uspět je prý nyní.
"Už dlouho jsme neměli tak silný mančaft," tvrdil Ekman-Larsson. "Poznáte to i podle tréninku. Když při něm hrajeme proti sobě, úplně cítíte rozdíl, jak jsme najednou v ofenzivě kvalitní. Díky tomu se zlepšujeme i my obránci, pořád na sobě musíme pracovat."
Když Coyotes v sezoně 2011-12 postoupili až do konferenčního finále, byl u toho. Zdá se to tak dávno, co parta kolem Shanea Doana a Keitha Yandlea padla až těsně před vrcholem s Los Angeles Kings!
Následovaly jen roky zmaru. Už zmíněný stereotyp: Bez play off, bez play off, bez play off...
Jistě, pořád jsou tak trochu přehlížení. S každou další lekcí Edmontonu, Coloradu nebo Nashvillu ale dávají znovu a znovu najevo, jaká je to chyba.