Kdo z Čechů napodobí Hejduka?

V NHL nikdy neoblékl jiný dres než ten s lavinou. I proto teď klub Colorado Avalanche ocenil českého útočníka Milana Hejduka tím, že jeho trikot slavnostně vyvěsil pod strop své arény. Číslo 23 už v hokejovém Denveru nikdy nebude patřit nikomu jinému, než právě olympijskému šampionovi z Nagana.

Hejduk je po Dominiku Haškovi druhým Čechem, kterému se v nejslavnější hokejové soutěži dostalo podobné pocty. Možná nejlepšímu brankáři historie takhle dres vyvěsili před třemi roky v klubu Buffalo Sabres, i jeho devětatřicítka je od té doby posvátná.
Mohou se něčeho takového dočkat i další Češi?
Nejenže mohou, v některých případech přímo musí!
Jistojistě by to mělo platit o Jaromíru Jágrovi, jehož kariéra se navzdory neuvěřitelné vůli pomalu nachyluje k závěru. A ať už ji završí letos, nebo až ve svých padesáti (jak si před časem vysníval), zůstává vlastně jediná otázka - kde by jeho osmašedesátka měla viset.

Pochopitelně - za normálních okolností by to byla dost hloupá otázka, Jágr se přece k největší zámořské slávě a dvěma Stanley Cupům dopracoval hned při svém prvním tamním angažmá v Pittsburgh Penguins. Jenže s klubem a především s fanoušky se v Pensylvánii svého času neloučil zrovna v nejlepším.
Přesto se zhruba před rokem majitel a největší ikona klubu Mario Lemieux vyjádřil, že o tomhle prostě není pochyb. Jágrův dres jednou BUDE v Pittsburghu slavnostně vyvěšen. A zdaleka nejen proto, že Čech dosud drží neuvěřitelných 31 klubových rekordů.
Podobnou jistotu má i Patrik Eliáš v New Jersey Devils, jehož velká chvilka už má dokonce stanovený termín - 24. února.
Ve své vlasti je dvojnásobný vítěz Stanley Cupu poněkud nedoceňován, Amerika ale jeho zásluhy dokáže docenit. V Devils odehrál 20 sezon, ve 1240 zápasech posbíral 1025 bodů. V Devils drží klubové rekordy v bodech, gólech i asistencích - jak v základní části, tak v play off. Jeho šestadvacítce to bude vedle již vyvěšených trikotů Scotta Stevense, Kena Daneyka, Scotta Niedermayera a Martina Brodeura slušet.
"Je to pro mě obrovská pocta," řekl Eliáš. "Pro hráče to znamená asi nejvyšší ocenění, jehož se mu může ze strany klubu dostat. Nesmírně si toho vážím a moc se těším."

Může mít nárok na takový galavečer i další hokejista se středoevropským rodným listem? U Slováků se jedno jméno nabízí, Boston Bruins dost možná takto ocení vysokého beka Zdena Cháru. Už roky patří k nejlepším obráncům NHL, inspiruje navíc i jeho příběh přehlíženého habána, jenž se neuvěřitelnou pílí vypracoval mezi elitu.
To s Čechy je to těžší. Navzdory oddanosti k hokeji a solidním výkonům se nedostane na Václava Prospala a Davida Výborného, roky plné gólů nebudou stačit ani Petru Nedvědovi, ani Martinu Strakovi, ani Martinovi Ručinskému. I zámořské kariéry Václava Nedomanského nebo Jiřího Hrdiny s Jaroslavem Pouzarem dostaly odlišnou tečku.
Několik možných adeptů přesto zůstává. Co třeba takový Jakub Voráček? Právě teď to vypadá poněkud přehnaně, ale kdo ví, co muže osmadvacetiletý forvard ještě za tým Philadelphia Flyers dokázat. Před třemi roky byl schopen nasbírat 81 bodů, letos je s 41 asistencemi momentálním mistrem všech nahrávačů NHL, sedmým v produktivitě.

Pokud by Philadelphii dotáhnul spolu s Claudem Girouxem ke Stanley Cupu, na nějž klub čeká od roku 1975, proč by se neměl dočkat této výrazné pocty? Potenciál k takovému uznání má jistě i David Pastrňák z Bostonu, byť předvídat vývoj jeho kariéry už v jednadvaceti letech je nemožné.
A pak je tu ještě jeden adept, poněkud opomíjený: Tomáš Plekanec. Berte to spíš jako popíchnutí, až trochu provokativní, vždyť na první dobrou vypadá jeho nominace jako úplný úlet. Plekanec nikdy nevyhrál bodování NHL, ani se mu nepřiblížil, nedostal uznávanou individuální cenu, zůstával ve stínu.
Jenže...
Jistě, jeho kariéra v Montreal Canadiens se vůbec nedá srovnávat s tím, co tady dokázali Henri Richard nebo Guy Lafleur. Ale rodák z Kladna se i tak nenápadně vypracoval v jednoho z nejvěrnějších hráčů stoleté historie klubu.

S 962 odehranými zápasy je už devátý ve statistice Canadiens, o jedno utkání právě před Lafleurem. K dosažení elitní čtveřice, kterou uzavírá legendární Jean Beliveau s 1125 střetnutími, mu schází nějaké dvě sezony. To pro pětatřicetiletého útočníka není nereálná meta.
Třeba v gólech při oslabení je Plekanec mezi Canadiens s Bobem Gaineym na historickém druhém děleném místě (20 tref), ve vítězných gólech se Stephanem Richerem a Mariem Trembleym na šestém (36), ve střelách mu patří 4. místo (2289).
Upřímně - jeho éře (2003-dosud) chybí výrazný týmový úspěch, proto se na Plekance zřejmě nedostane. Ale kdyby ano, vlastně by se nikdo nemohl divit.