Plekanec rozvíjel pokoru a bojovnost na farmě. Teď toho může využít na olympiádě

Když loni přiletěl na mistrovství světa, hned ve svém prvním zápase pozvedl hru matné reprezentace jako žádný jiný hokejista. Podobně by měl patřit k tahounům a svým nasazením a zodpovědností jít příkladem i na turnaji v Soči.

Tomáš Plekanec není velkým hráčem v kabině, ale na ledě ano. A jako takový povede Česko v bitvách za olympijskou slávou.

"To je to hlavní. V kabině si můžeme povídat, co chceme, ale když to nepředvedeme na ledě, je to k ničemu," zní motto centra Montreal Canadiens.

V NHL odehrál 655 utkání, nastřílel 172 gólů a nasbíral 428 bodů, patří k největším osobnostem jednoho z nejslavnějších klubů světa. Přesto není prototypem klasické hvězdy. Nevyčnívá z řady, se svou introvertní povahou nerad bývá tím, kolem kterého se všechno točí. Nenápadný vojín, který se stal kapitánem národního týmu.

V Montrealu je to ovšem jinak. Kapitánem je tady výřečný Brian Gionta a v kabině Canadiens se našití velkého 'C' na český dres s číslem 14 dost divili. "Myslím, že na olympiádě nebude potřeba vést nějaké velké proslovy. Turnaj je krátký, to důležité se odehraje na ledě," říkal jim Plekanec.

Na pobřeží Černého moře si bude chtít spravit chuť z posledních zápasů v NHL, v nichž se ofenzivě jeho týmu příliš nedařilo - v sobotu, v neděli i v úterý dali 'Habs' na domácím ledě vždy jen jeden gól. "Moc se těším. Do kabiny, na hokej celkově. Bude to na chvíli změna prostředí, super," řekl Plekanec o blížící se olympiádě. Soči už zabírá v jeho hlavě důležité místo, přestože se tento týden ještě dohrávají poslední ligové zápasy před pauzou. "Na to nejde nemyslet a nebavit se o tom," připustil. "Probíráme, kdo jede a kdo ne. Jasně, že zatím se soustředíme hlavně na zápasy, které hrajeme tady v NHL, ale nelze říct, že se o olympiádu nezajímáme."

Není divu, vždyť také z Montrealu poletí na turnaj do Ruska hned sedm hokejistů z pěti zemí: s českým forvardem také brankáři Carey Price (Kanada) a Peter Budaj (Slovensko), kanadský zadák P.K. Subban, dvojice ruských obránců Andrei Markov, Alexei Emelin, a americký útočník Max Pacioretty. A to ještě z kádru odešel švýcarský zadák Raphael Diaz, kterého vedení Canadiens v pondělí poslalo do Vancouver Canucks v trejdu za Dale Weiseho.

"Favority jsou podle mého Švédové s Kanadou. Otázka je, jak se Kanada vyrovná s velkým ledem, ale oni mají tak výborné hráče, že s tím problém asi mít nebudou," přemýšlel Plekanec.

Ve 31 letech míří kladenský odchovanec na svou druhou olympiádu. Poprvé si pod pěti kruhy zahrál v roce 2010 ve Vancouveru, kde Češi ztroskotali ve čtvrtfinále na Finech. V pěti zápasech dal tehdy Plekanec dva góly a na jeden nahrál. Čtyři roky předtím v Turíně nebyl, po třech letech v AHL se teprve propracovával do sestavy Montrealu a v nároďáku dostali přednost veteráni ze zlaté generace přelomu století.

Zkušenost s nižší zámořskou soutěží, kterou hrál v Hamiltonu, dnes Plekanec považuje za velké plus. "Já lituju ty kluky, co na farmu nešli," prohlásil dokonce o AHL. "To je škola hokeje a škola života. Hokej nemá co do kvality nic společného s (českou) extraligou, ale všichni hokejisti by si měli zkusit, jaké to je jezdit spousty hodin na zápasy a hrát před prázdnými stadiony, na kterých se to jen mlátí s pukem," vrátil se k období mezi lety 2002 a 2005. "Svým způsobem je to taková vojna pro hokejisty. Já na vojně sice nebyl, ale myslím, že se to k ní dá přirovnat."

Právě na farmě Plekanec rozvinul své kladné hokejové vlastnosti jako je pokora, obětavost, bojovnost a hra pro tým. Teď je hodlá využít jako respektovaný kapitán národního mužstva a centr první formace, v níž bude nastupovat po boku Jaromíra Jágra, z čehož si velkou hlavu nedělá: "Já jsem zvyklý hrát s kýmkoliv a snažím se z toho vytěžit maximum. Je třeba se přizpůsobit podle toho, jestli máte v lajně třeba ofenzivní nebo defenzivnější hráče. Hokej je hodně o improvizaci."

A také se bude svou všetečností snažit rozhodit hvězdné hráče soupeře, kteří o něm v NHL říkají, že ho nemají rádi, protože se jim dovede dostat pod kůži. "Tak to má být. Já nevím, jak na ně působím, nedělám nic vědomě. Ale jestli to tak je, tak to je jejich problém."