Pittsburgh slavil Stanley Cup plnými ulicemi

Když se ve středu vítězové Stanley Cupu Pittsburgh Penguins ukázali svému městu, stala se z toho největší sportovní oslava v jeho dějinách.

Fanoušci byli seskupeni klidně v dvaceti řadách, mnozí mávali od garáží a další se vykláněli z oken kancelářských budov. Penguins vezli Stanley Cup přes Grant Street a Boulevard of the Allies a zástupce města Rich Fitzgerald prohlásil, že větší průvod tu sportovní šampioni ještě nikdy nezažili – což značí, že by počet přihlížejících měl překonat 375 tisíc diváků, kteří slavili triumf Penguins v roce 2009.

A hráči si v bláznivém prostředí libovali, především útočníci-nováčci Bryan Rust a Conor Sheary.

Oba dva doufali, že jim na jejich vozech bude patřit show a v rozhovorech s lokálními médii jen těžko nacházeli slova. Sheary dokonce ukončil rozhovor větou "Musím zase do víru dění", načež odběhl a pumpoval rukama nad hlavou.

"Je to ještě lepší, než jsme čekali," řekl Sheary. "Lidi jsou blázniví, je to fantazie."

Hlavní hvězdou celé show však samozřejmě byl Stanley Cup.

Prvně se objevil na voze, jemuž vládl Evgeni Malkin; jeho otec Vladimir, tak oblíbený mezi fanoušky Penguins, dokonce zvedl pohár ještě před svým synem. Trofej se pak jaksi dostala ke kapitánovi Sidneymu Crosbymu, který měl vedle sebe i Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího muže letošního play off.

Crosbyho vůz po cestě často zastavoval, aby si užíval dalšího a dalšího zdvihání poháru nad hlavu. Vizuálně to bylo velmi podobné tomu, když před sedmi roky tehdy jedenadvacetiletý Crosby slavil svůj první triumf.

"Přesně takhle si na to vzpomínám," líčil Crosby na křižovatce mezi Boulevard of the Allies a Stanwix Street. "Tohle město je výjimečné. A naše parta strašně chtěla tuhle trofej."

Svou velkou chvíli si užil i útočník Penguins Phil Kessel: už reakce po cestě stály za to, Kessel však pozvedl Stanley Cup na hlavním pódiu, čímž vyvolal nejbouřlivější aplaus dne.

Fanoušci si ve středu od 11.30 místního času užívali každou chvíli oslav. Nic na tom nezměnila ani vysoká vlhkost a déšť; dvouhodinová show stála za to.

Ti nejvěrnější na svá místa dorazili už kolem třetí hodiny ráno – patřil mezi ně třeba i Nick Dailey z Cincinnati. Dailey sem jel pět hodin, aby viděl svého nejoblíbenějšího hráče: tím je brankář Marc-Andre Fleury, jehož starosta Pittsburghu Bill Peduto nazval MVP Penguins.

"Čekání rozhodně stálo za to, to si pište," tvrdil Dailey. "Sám chytám, takže je mým idolem po celý průběh dospívání. Dotáhl nás do play off, v základní části byl nejlepším hráčem týmu."

Joe Olinzock přiletěl do Pittsburghu v úterý z Vermontu a na své místečko u Stanwix Street dorazil o půl čtvrté ráno.

"Nejšťastnější na světě jsem v těchto momentech: Když koukám na hokej, když hraju hokej a když vidím Pittsburgh tam, kde nyní je," řekl Olinzock. "Odjakživa jsem fandil Penguins; včera jsem si vzal dvojitou noční šichtu, abych dnes mohl být tady. Za dva dny jsem spal dvě hodiny a do chvíle, než se ve čtvrtek vrátím domů, žádný další spánek neplánuju."

V okamžiku, kdy před polednem dorazili první hráči, bylo jasné, že se čekání vyplatilo.

Bek Ian Cole kupříkladu ze svého vozu zkoušel vyhecovat fanoušky, když jim kynul tak, jako to dělávají královny krásy. Jak mu to šlo?

"Dost bídně," přiznal Cole. "Bohužel nevypadám tak dobře."

Od zisku Stanley Cupu uběhly tři dny a Cole líčil, jak intenzivní byly.

"Nevím, jestli to vůbec kdy vstřebám," řekl Cole. "Je to jedna z těch věcí, které neumíte vyjádřit slovy. A když dneska vidím, kolik lidí přišlo... Opravdu mimořádně výjimečné."

A sláva skončila ve známém duchu. Rozhlasový analytik Penguins Phil Bourque, který v letech 1991 a 1992 s Pittsburghem vyhrál Stanley Cup, začal odříkávat oblíbené věty a poprosil fanoušky, aby se připojili.

"Lidi, znáte to, že jo? Já začnu a vy skončíte, berete?" hecoval Bourque dav, který jej bouřlivě přivítal. "Co byste řekli na to, kdybychom šli dolů k řece a slavili tam celé léto?"