Udělej Strapa! Palátovi rodiče vyprávějí...

Ondřej Palát není žádným drtičem kostí jako jeho někdejší klubový spoluhráč Radko Gudas. Nerozdává bodyčeky na počkání, v minulé sezoně byl s průměrem 7,78 hitu na 60 minuty hry v týmu Tampa Bay Lightning na devátém místě.
Přesto platí za útočníka, který se prosazuje díky vynikající fyzické hře. Spíš než díky tomu, jak dovede ránu rozdat, to však je tím, jak jí dovede přijmout.

Právě díky obrovské odolnosti vypěstované už v dorosteneckém věku může v pásmu soupeře napadat u mantinelů i před brankou tak efektivně jako málokdo. Což byl element, který vedle jeho 11 gólů a 18 bodů výrazně přispěl k triumfu Tampy Bay v letošním Stanley Cupu.

"Vždycky hrál s klukama o dva roky staršími. Měl výhodu, že v té třídě byli dva kluci z vyššího ročníku menší, takže byli stejně velcí jako on a nebyl tam tedy nejmenší. Podle mě je ale strašně důležité, že se tam naučil přijímat rány. Tím stylem, kdy se strašně zpevní. Už tenkrát jsem pozoroval, jak dovede vzdorovat té síle, když ho chce někdo trefit," vypráví Palátův otec Pavel ve videorozhovoru pro HC Frýdek-Místek, mateřský klub českého útočníka.
Vzorem pro malého Ondru byl tehdy mladý útočník extraligových Vítkovic Petr Strapáč, od nějž odpozoroval schopnost výjimečně dobře ustát ataky soupeře.
"On se na něho díval a naučil se to. Když na něho někdo jel, tak on místo, aby se skrčil u mantinelu, udělal ten protipohyb. Tomu jsme říkali, že udělal Strapa," popisuje Pavel Palát.

"Ti velcí kluci z něho pak měli strach to udělat. Pro toho velkého kluka, který ho jede narazit, je to nejhorší, protože čeká, že se soupeř skrčí u mantinelu a ne, že se proti němu opře. To je strašná rána, když na něj jedete v plné síle a on vám dá toho Strapa. Slíbil to i teď v playoff, že ho udělá, ale nestihl to. Byl tam jeden z Dallasu, na kterého čekal..."
Lightning zdolali koncem září ve finále Stanley Cupu Dallas Stars v šesti zápasech a Palátovi rodiče se dočkali vysněného triumfu svého syna, který po prohraném finále v roce 2015 proti Chicago Blackhawks tentokrát s Tampou uspěl a vybojoval nejcennější hokejovou trofej planety.
K tomu, že patří k oporám nových mistrů NHL, mezi lídry týmu, kde je alternativním kapitánem, ovšem vedla dlouhá cesta, o níž ve videu pro frýdeckomístecký klub vypráví jak táta Pavel, tak maminka Hana. O Ondrově dětství, dospívání, odchodu do kanadské juniorky i jeho talentu pro ostatní sporty, mezi nimiž byl vedle hokeje těsnou dvojkou fotbal.

A to až do šesté třídy, kdy mu trenér místních Válcoven dal ultimátum vybrat si mezi kopanou a hokejem. Palát se naštěstí rozhodl zůstat primárně u ledu, byť fotbal hrál dál - ovšem už jen jako okrajový sport.
"Hrál za Staré Město a bylo pro něj zklamání, že najednou musí přestat chodit na tréninky. Nechápal proč," říká hráčův otec. "S hokejisty chodil do přípravy až do páté třídy, i tam byl s o dva roky staršími kluky. Ale v šesté třídě už se začíná hrát liga a Válcovny hrály na takové úrovni, že sbírají kluky z okolních dědin. Takže jejich trenér - což dneska chápu - říkal: Proč by tam měli chodit hokejisti? A Ondru jednoznačně postavil před volbu fotbal, nebo hokej," vykládá Palát senior.
"Na druhou stranu, když v březnu skončila hokejová sezona, přišli ti hokejisti na hřiště a váleli i tam. Ondra takhle hrál fotbal vlastně až do dorostu hrál fotbal a dokázali jsme tenkrát porazit Frýdlant v poháru, to bylo úplně nečekané," vzpomíná na synovy fotbalové úspěchy.
"Tam bylo plus, že za tým hráli hokejisti, pět nebo šest kluků. Podle mě každý hokejista, co přijde hrát fotbal, má obrovskou výhodu, protože má najednou spoustu místa. Pokud jste z hokeje zvyklí všechno řešit rychle, tak se toho ve fotbale nebojíte a můžete to použít proti soupeři," dodává Palátův otec, sám jenž se ve Frýdku-Místku stal trenérem mládežnického hokeje.

Jeho synovy prý šly i další sporty. Jednu dobu ho uchvátilo bruslení na U-rampě, bavil ho stolní tenis... Ale hokej jednoznačně vyhrál.
V sezoně 2005-06 odešel jako čtrnáctiletý k dorostencům Vítkovic, hrál extraligu do 18 let. V 18 pak zamířil do Kanady, kde prošel juniorkou Drumondvillu a poté se přes nižší American Hockey League prosadil do NHL.
Teď, ve 29 letech, je na vrcholu kariéry. Ale rodné město na pomezí Moravy a Slezska, kam se vždycky po skončení sezony vrací, pro něj zůstává domovským přístavem. Což připomněl i nyní, když hovořil o lístosti, že v něm nejspíš nebude moct ukázat fanouškům Stanley Cup.
"Ambice zůstávají hrozně velké. Chtěl bych (Stanley Cup) vyhrát znovu a třeba ho dovézt do Frýdku," hlásí z příprav na nový ročník NHL. "Když se mě ptali, hned jak jsme to vyhráli, kde bych ho chtěl mít, tak jsem řekl, že ve Frýdku. Ale teď s tím lockdownem nevím, jak bych to tady vůbec slavil..."