Supermanův let. Plachtící Orr je symbolem Bostonu

Říká se, že jedna fotografie vydá za tisíc slov a platí to také ve sportu. Každou třetí sobotu v měsíci vybere redakce NHL.com/cs z archivů obrázek některého z ikonických momentů hokejové historie a přiblíží vám 1000 slovy nejen jeho protagonisty, ale i dobový kontext s nimi spojený. V prvním vydání se zaměříme na letícího Bobbyho Orra.

Slavná fotka a její aktéři
Byl ve vzduchu vlastně jen necelou vteřinu, a přesto jakoby bostonský obránce s číslem 4 zůstal už navěky hokejovým Supermanem. Když se zadíváte od Orrovy tváře na proslulé fotce z 10. května 1970, vidíte v ní především bezmezné nadšení. Před malou chvilkou totiž zařídil gólem v prodloužení po 29 letech Stanley Cup pro Bruins. Diváci v hledišti Boston Garden jsou z toho také patřičně u vytržení.
Šampionům tehdy stačily proti St. Louis Blues jen čtyři zápasy, ale lépe nedopadli v divizním finále ani hokejisté Chicago Blackhawks. Nejvíc práce tak měl Boston už v prvním kole s New York Rangers, na postup spotřeboval šest zápasů.
Ligu v oné době tvořilo jen 12 účastníků, Východní divize byla nepoměrně silnější, když ji složily týmy z Original Six, zatímco Západní divize se rekrutovala z mužstev, které NHL doplnily při expanzi v roce 1967.
Pro zajímavost: Montreal Canadiens uniklo play off, i když nasbírali v základní části 92 bodů, zatímco vítězové Západu, kterými byli právě Blues, jen 86.

První tři duely finále také ukázaly zřetelný rozdíl v síle, když Boston jasně dominoval 6:1, 6:2 a 4:1. Ale poslední krok nebyl vůbec jednoduchý. Soupeř z Missouri koučovaný Scotty Bowmanem vedl nad domácími Bruins 2:1 a 3:2. V 54. minutě ovšem vyrovnávala další velká postava domácích Johnny Bucyk.
Prodloužení pak už nemělo dlouhého trvání a postaral se o to Orr, když si neomylně vyčíhnul puk u mantinelu. Přihrál Dereku Sandersonovi a sjel si před brankoviště, kam dostal přesnou přihrávku přímo na čepel hokejky a následně už věděl, co má dělat.
Velký okamžik bostonského hokeje vstoupil do dějin díky fotografii Raye Lussiera z Boston Record - American, předchůdce Heraldu. Když ji Orr poprvé spatřil, tiše zíral, jak vysoko nad ledem se to ocitl.
"Viděli jste, jak ta akce začala? Každý obránce v NHL by považoval za risk, uskutečnit takový výpad, ale pro Bobbyho s jeho talentem a schopnostmi to vlastně žádný risk nebyl," usmíval se blaženě Sanderson.
Překonaný brankář Glen Hall na fotce dřepí v brance v nešikovné pozici, zatímco obránce Blues Noel Pickard s bezradným výrazem sleduje Orrův let, k němuž sám přispěl hákováním...
"Hned, jak jsem přihrál, tak jsem věděl, že je konec. Laserový paprsek prostě nemůžete zastavit," pomrkával spokojeně Sanderson, kolem kterého bouchaly zátky od šampaňského.
Hrdina a jeho éra
Byly to tehdy hodně bouřlivé časy. Spojené státy válčily ve Vietnamu, prezident Nixon právě schválil rozkaz k překročení hranic do Kambodže a Paul McCartney oznámil rozpad Beatles. Jistoty se otřásaly, ale hokejoví fanoušci na jaře 1970 v bostonském obránci jednu měli.
Když do klubu Orr přišel, byli Bruins v těžké krizi; osmkrát po sobě nehráli v play off. Nadaný mladík byl ale katalyzátorem pozitivních změn, které vyvrcholily v play off onoho památného roku.
Pro Orra to nebyla jen sezona, která po takřka třech dekádách vrátila Stanley Cup do držení Bruins. On sám stanovil úplně nová měřítka pro obránce v NHL. V ročníku 1969-70 se stal vůbec prvním bekem, který se 120 body vyhrál Art Ross Trophy. S 33 brankami překonal rekord pro obránce, jejž o rok dřív 21 trefami ustanovil.

Do té doby bylo naprosto nepředstavitelné, že by se zadák natolik věnoval ofenzivě, ale Orr se nenechal svazovat zvyklostmi. Brankáři bostonských soupeřů občas pobaveně pozorovali své spoluhráče, kteří ve chvíli, kdy se puku zmocnil Orr, na nic nečekali a jako o život ujížděli bránit. A vlastně se tomu ani nešlo divit.
"Bobby byl na bruslích schopen změnit směr mnohem rychleji než kdokoli jiný," vzpomínal bývalý Orrův kouč Harry Sinden.
"Taky se stalo, že s pukem v oslabení 80 sekund kroužil po ledě a nakonec dal gól," rozjařil se při vzpomínce spoluhráč Phil Esposito, kterému Orr pomohl vyhrát čtyři Art Ross Trophy.
Podle mnohých nejlepší hráč dějin NHL si mohl říci také o výjimečné ohodnocení. V Bostonu ve své premiérové sezoně ještě dostal pouhých 7000 dolarů. Bylo to v době, kdy Jean Béliveau inkasoval 30 tisíc za rok a Gordie Howe i Bobby Hull 35 tisíc. Po angažování agenta Alana Eaglesona se Orrovi dostalo platu 40 tisíc.
I když na něj soupeři zkoušeli různé zastrašovací taktiky, moc se jim nevedlo. Orr vypadal nezničitelně, avšak podobně jako mýtický Achilles měl přece jednu slabinu. Nebyla to jako v případě řeckého hrdiny pata, nýbrž kolena. To levé měl operované třináctkrát a vypadalo jako mapa bostonské veřejné dopravy.

Orr nakonec odehrál jen 657 zápasů, ale otisk v hokejových dějinách zanechal hluboký jako málokdo. Tři Hart Trophy, osm Norris Trophy, dvě Conn Smythe Trophy, Calder Trophy. Stačilo mu deset sezon s Bruins a NHL zamával v pouhých třiceti letech.
Trenér Sinden viděl za Orrovou mimořádností i vrozené předpoklady.
"Bobby měl podlouhlé svaly, které mu umožňovaly velkou pohyblivost. Byl neuvěřitelně rychlý a k tomu měl vynikající reflexy a předvídavost. Snad nikdy při hitu neminul a k tomu se chlubil jednou z nejlepších střel v lize," odpozoroval kouč Bruins.
A pak jsou tu Orrovy přihrávky. Celkem nasbíral 645 asistencí, což je průměr 0,98 na zápas!
"Když bylo potřeba, dokázal přihrát pěkně zostra, jindy zase velmi jemně. Když jste se ocitli volní, mohli jste si být jisti, že vám puk přistane přímo na čepeli hokejky," rozněžnil se Sinden.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Historický význam
Letos v březnu oslavil Orr už své 70. narozeniny, ale výjev starý 48 let je prakticky nesmrtelný. V Bostonu i díky soše Harryho Webera, která je od roku 2010 umístěna před TD Garden a před každým zápasem se kolem ní fotografují fanoušci v dresech s písmenem B.
"Cílem pro mě bylo zachytit duši tohoto skvělého obránce, ale i okamžik ohromné radosti z 10. května 1970," popisoval sochař Weber zrod díla, jež přibližuje jedinečný moment hokejových dějin.
Ve vrcholné formě byl Orr skutečně nejlepším hokejistou možná i celé historie - a posvátný okamžik tuto domněnku potvrzuje.
Často se stává, že ten nejdůležitější gól vstřelí nenápadný hrdina, jenž byl ve správný čas na správném místě víceméně náhodou. Číslo 4 ale věřilo spíš v talent a v tvrdou práci. K jejich ideálnímu prolnutí došlo právě v magickou chvíli, kdy Orr vyletěl ke hvězdám.
Let bostonského Supermana se bude připomínat tak dlouho, dokud se bude na této planetě hrát hokej.