Nejlepší levá křídla: Hull, Ovechkin, Robitaille

V roce 2017 bude National Hockey League slavit sto let od svého vzniku. Velkolepá tradice, s níž se nemůže měřit žádná jiná hokejová soutěž na světě, sdružuje desetitisíce zápasů, stovky respektovaných ocenění, tisíce velkých příběhů a stejný počet jmen vyrytých do podstavců Stanley Cupu.

A také desítky a stovky hokejových legend, mistrů svého řemesla, jejichž odkaz přetrvává i dlouho poté, co odehráli svůj poslední zápas.

Redakce NHL.com/cz sestavila žebříček nejlepších centrů, levých a pravých křídel, obránců a gólmanů historie a každý den od pondělka do pátku vám přinese jeden z nich.

Pokračujeme levými křídly, která v historii NHL nezískala zdaleka tolik ocenění jako centři a pravá křídla, ale to neznamená, že by mezi nimi nebyli opravdoví hokejoví umělci.

Podívejte se na 10 nejlepších levých křídel historie NHL podle naší redakce.

1. Bobby Hull (1957-72, 1979-80)

Chicago Blackhawks, Winnipeg Jets, Hartford Whalers

Mimořádný střelec, explozivní bruslař, průkopník, legenda. Byl prvním hráčem v NHL, který dokázal nastřílet za sezonu více než 50 gólů. Když ve 33 letech v roce 1972 opustil NHL, aby zamířil do konkurenční WHA, byl superhvězdou. Jeho statistická čísla, která dnes vzbuzují úctu, mohla být ještě daleko vyšší. Celkem v základní části nastřílel 610 branek, v play off přidal dalších 62. Brankáři byli z jeho zakřivené 'banánové' hokejky nešťastní. Třikrát získal Art Ross Trophy pro vítěze bodování, v letech 1965 a 1966 dokázal ovládnout i hlasování o Hart Trophy. Sedmkrát se stal nejlepším střelcem ligy a v roce 1961 zvedl nad hlavu Stanley Cup. Rodinnou tradici neobyčejným způsobem rozvinul Hullův syn Brett, jemuž byl vítěz Canada Cupu 1976 a chlapík s přezdívkou Zlatý tryskáč tím nejlepším sportovním vzorem.

2. Alexander Ovechkin (2005-dosud)

Washington Capitals

Car Alex se v hlasování dostal na stříbrný stupínek, ale před sebou toho má ještě spoustu. S průměrem 1,15 bodu na zápas míří za dalšími mezníky. V příští sezoně by se měl přehoupnout přes tisíc bodů. Dosud jich v základní části v 839 zápasech nasbíral 966, z toho je 525 gólů. Trojnásobný vítěz Hart Trophy z let 2008, 2009 a 2013 má ve sbírce i tři Lester B. Pearson Award / Ted Lindsay Award, Calder Trophy pro nejlepšího nováčka, Art Ross Trophy a šest Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL. Ovechkin se v poslední době začal mnohem víc podřizovat zájmům týmu, ale Stanley Cup mu prozatím uniká.

3. Luc Robitaille (1986-2006)

Los Angeles Kings, Pittsburgh Penguins, New York Rangers, Detroit Red Wings

Góly, góly a zase góly. Celkem jich v kariéře nastřílel v základní části 668, což je nejvíc ze všech levých křídel v historii NHL. Ačkoli v roce 2002 získal Stanley Cup v dresu Detroitu, jeho kariéra je spojena především s Los Angeles, Kings také vyvěsili ve Staples Center jeho dres s číslem 20. Celkem stačil za 1431 utkání posbírat 1394 bodů. Dalších 127 bodů zaznamenal v play off.

4. Frank Mahovlich (1956-74)

Toronto Maple Leafs, Detroit Red Wings, Montreal Canadiens

Šestinásobný šampion NHL byl uveden do Síně slávy v roce 1981. Patří mezi nejlepší hráče v historii Maple Leafs. Celkem nashromáždil 1103 bodů v 1181 zápasech, z toho 533 gólů. Celkem patnáctkrát se zúčastnil All-Star Game. Jeho statistická čísla mohla být ještě vyšší, kdyby na poslední roky kariéry nevyslyšel volání WHA.

5. Johnny Bucyk (1955-78)

Detroit Red Wings, Boston Bruins

Hráč s ukrajinskými kořeny byl ve své době srovnáván s Hullem a Mahovlichem, v Bostonu zažil ve třech dekádách dlouhou a zářivou kariéru. Bruins v letech 1970 a 1972 pomohl vyhrát dva Stanley Cupy, v oněch letech byl členem obávané bostonské přesilovkové formace, kam patřili také Bobby Orr a Phil Esposito. V letech 1971 a 1974 získal Lady Byng Memorial Trophy. Celkem odehrál 1540 zápasů, v nichž zaznamenal 1369 bodů. Víc gólů než Bucyk (545) v dresu Bruins nedal žádný jiný kanonýr.

6. Michel Goulet (1979-94)

Quebec Nordiques, Chicago Blackhawks

Jeden z nejlepších střelců NHL v 80. letech. Čtyřikrát v řadě dokázal za sezonu nasázet přes 50 gólů, čtyřikrát překonal hranici sto bodů a spolu s bratry Šťastnými byl klíčovou osobností Nordiques. Za 1089 zápasů nakonec stihnul 1152 bodů. V roce 1984 byl druhým nejproduktivnějším hráčem (5+6) vítězného domácího výběru při Canada Cupu 1984 za Waynem Gretzkym.

7. Ted Lindsay (1944-60, 1964-65)

Detroit Red Wings, Chicago Blackhawks

Jako člen detroitské 'Production Line' udával společně s centrem Sidem Abelem a pravým křídlem Gordiem Howem tón celé lize. Kvůli jeho neúprosnému a tvrdému stylu se mu právem přezdívalo 'Terrible Ted'. Čtyřikrát vyhrál Stanley Cup (1950, 1952, 1954, 1955), v roce 1950 také Art Ross Trophy. Jeho celková kariérní čísla ale nejsou tak ohromující (851 bodů v 1068 zápasech) jako jeho odkaz. Od roku 2010 se Ted Lindsay Award uděluje nejlepšímu hráči sezony podle mínění členů Hráčské asociace (NHLPA).

8. Dave Andreychuk (1982-2006)

Buffalo Sabres, Toronto Maple Leafs, New Jersey Devils, Boston Bruins, Colorado Avalanche, Tampa Bay Lightning

Čtyřiadvacetileté působení v NHL si pozlatil Stanley Cupem, který získal v roce 2004 jako člen vítězného týmu Tampa Bay Lightning. Se 1639 odehranými zápasy v základní části je na šestém místě v historické tabulce, 640 branek ho řadí na 14. místo mezi střelci. Byl jedinečným členem speciálních formací. Víc přesilovkových gólů než Andreychuk (274) totiž v lize nedal nikdo - Brett Hull na druhé pozici na něj ztrácí devět zásahů.

9. Paul Kariya (1994-2010)

Anaheim Mighty Ducks, Colorado Avalanche, Nashville Predators, St. Louis Blues

Dvojnásobný držitel Lady Byng Memorial Trophy (1996, 1997) proslul jako skvělý tvůrce hry a mistr v ovládání puku. Říkalo se o něm, že ho kotouč následuje stejně jako Waynea Gretzkyho. Nebýt otřesu mozku, mohl Karyia odehrát mnohem víc než 989 zápasů, v nichž nasbíral navlas stejný počet bodů.

10. Keith Tkachuk (1991-2010)

Winnipeg Jets, Phoenix Coyotes, St. Louis Blues, Atlanta Thrashers

Jeden z pouhých pěti Američanů, kteří nastříleli přes 500 gólů a devíti, co překonali hranici tisíc bodů. Vítěz World Cupu 1996 vyznával přímočarý a tvrdý styl, od obránců si nenechal nic líbit. V devíti sezonách překonal hranici 30 gólů, dvakrát dosáhl padesátky (1995-96 a 1996-97). 1065 bodů ve 1201 zápasech je jeho skvělou vizitkou.