Columbus táhne pověrčivý Elvis

Elvis žije! A kdo si myslí něco jiného, měl by pozorně sledovat zápasy Columbus Blue Jackets.

Právě brankář tohoto křestního jména stojí za posledním tažením mužstva snícího o play off. Příjmení překvapivé lotyšské komety sice není Presley, ale Merzlikins, přesto se teď tomuhle chlapíkovi tleská, jako kdyby šlo o krále rock'n'rollu.
A právem. Když Merzlikins v noci na pondělí vychytal triumf 4:3 nad Montreal Canadiens, bylo to jeho šesté vítězství za sebou. Takovou šňůrou se nemohl pochlubit žádný gólmanský nováček v historii Blue Jackets.
"Jenom zírám na to, čeho je už ve svém prvním roce v NHL schopen," přiznal columbuský trenér brankářů Manny Legace. "Hrozně rychle se učí. Všichni ještě budou koukat, co v příštích pěti sezonách dokáže."
Merzlikins není žádné ucho, kterému by ani nerostly vousy. V pětadvaceti má za sebou spoustu startů na mistrovství světa IIHF, několik sezon působil ve švýcarské lize. Když se však v létě rozhodl zkusit štěstí v Americe, přehnaná očekávání to nevyvolávalo.

Jenže on sám tušil, že stát se může cokoliv - dosavadní týmová jednička Sergej Bobrovskij odešla za lepším do Florida Panthers a dostat se k pořádné šanci přes Rusova avizovaného nástupce Joonase Korpisala nevypadalo zas tak nereálně.
Kdyby to však u Blue Jackets nenabralo hned od začátku tak zatrolený směr...
Merzlikins dostal od října do 29. prosince deset příležitostí, v kolonce výher mu nicméně zůstala nula! Jakmile si pak Korpisalo zranil v duelu s Chicago Blackhawks meniskus, fanoušci se celkem pochopitelně děsili katastrofických scénářů.
Jako by jim to potměšilý osud chtěl nandat se vším všudy, poslal proti Columbusu při první možné příležitosti Bobrovského Floridu. Dopadlo to však absolutní senzací, Merzlikins si připsal šestatřicet úspěšných zásahů, dotlačil tým k výhře 4:1.
A jízda pokračovala. Zkrotil i mužstva Boston Bruins, Vegas Golden Knights nebo Carolina Hurricanes, rázem se o něm začalo mluvit jako o možném adeptovi na Calder Trophy. Proč ne - to především díky němu se mančaft vyškrábal až na třetí místo Metropolitní divize.
Zažívá tak pocity, které jsou oproti podzimu jak z jiného světa. I tehdy se o něm psalo, jen v úplně odlišném duchu: při své premiéře proti Pittsburgh Penguins totiž dostal sedm gólů, pět z nich ve druhé třetině. K takovému výkonu neexistovala polehčující okolnost.
"Strašně jsem to pokazil," smutnil tehdy. "Budu na sobě pracovat, určitě se zlepším."

S odstupem popisuje, že šlo o nesmírně náročné období. Dostala ho z něj hlavně maminka, která mu dokola opakovala, že i z nepříjemných věcí si člověk může vzít ponaučení. Zkusil to tedy. A po několika sezeních s mentálním koučem si mimo jiné uvědomil, že k úspěchu v NHL je potřeba nejen fyzické dřiny, ale též daleko větší porce soustředění. Klidu.
Podle toho se teď, v době svého úspěchu, také chová. Proto slušně požádal novináře, že se potřebuje zcela koncentrovat na svůj výkon, a proto nebude poskytovat rozhovory - jeho pozápasová vyjádření poskytuje klub přes sociální sítě.
"Asi se ze mně stal trochu sobec, jinak to ale zkrátka nejde. Chci své dost možná poslední šanci podřídit všechno," vysvětloval v ojedinělém rozhovoru reportérům. "Abyste si to nebrali osobně, já teď nemluvím skoro s nikým, ani s matkou a bratrem. V podstatě nepoužívám mobil, výjimkou je pouze komunikace s přítelkyní."
Pokud vám Merzlikinsovo chování přijde nevšední, nejste sami. V kabině se například velmi brzo projevila jeho pověrčivost - své místo má přeplněné různými amulety a náboženskými předměty, které mu mají pomoci ke štěstí.
"Věřím na spoustu věcí mezi nebem a zemí," popisoval. "Během zápasů třeba běžně rozmlouvám se svým tátou, kterého jsem pořádně nepoznal, protože zemřel, když mi byly tři roky. Jsem si jistý, že mi odněkud ze shora pomáhá."
Právě zásluhou otce Vjačeslava dostal Presleyho jméno. Merzlikins si tuhle dávnou volbu rodičů pochvaluje - nejen proto, že si ho díky tomu v Americe jen tak někdo nesplete, ale jelikož mu i hezky zní.
Není sám, momentálně je příjemné i fanouškům Blue Jackets. Docela rádi ho teď skandují. Protože, čistě mezi námi, na jeho příjmení si přece jen ještě lámou jazyk.