Na MS nemá místo, ale v New Jersey je Eliáš legendou
Napsal Michael LangrZatímco jeho popularita v Česku zdaleka neodpovídá jeho hokejovému umu a ač bude volný, trenér Vladimír Růžička s ním pro nadcházející světový šampionát v Praze nepočítá, za mořem je Patrik Eliáš uznávanou postavou. Český útočník je po Martinu Brodeurovi asi největší ikonou New Jersey Devils, u nichž strávil celou svou kariéru.
"Podle mého názoru bude jednou v Síni slávy," prohlásil generální manažer Lou Lamoriello, který v klubu působil ještě před Eliášovým příchodem v roce 1995.
"To je od něj poklona, a moc si jí vážím, protože Lou říká věci hodně na rovinu. Prožil jsem s ním spoustu úspěchů i neúspěchů. Byly chvíle, při kterých jsme si nepadli do oka. Třeba při vyjednávání smlouvy, ale to jsou záležitosti, které k profesionálnímu hokeji patří. Teď je tam respekt z obou stran," reagoval na toto prohlášení Eliáš.
V New Jersey vyhrál dva Stanley Cupy a ještě dvakrát se s ním dostal do finále. Zabydlel se v malebných kopečkách West Orange, na klidném předměstí plném zeleně. S manželkou Petrou vychovává dvě malé dcerky a i když se v létě rád vrací do Prahy i rodné Třebíče, v Americe už je doma.
Na začátku ledna dosáhl na hranici tisíc bodů v NHL, momentálně jich má 1016 ve 1222 zápasech, po Jaromíru Jágrovi nejvíc ze všech Čechů v historii. Za sebou má přitom nelehkou sezonu, v níž ho limitovala bolavá třísla, prodělal příušnice, trápily ho křeče a objevila se hrozba, že v příštím roce ho trenéři přeřadí do čtvrtého útoku.
"Takový scénář bych neakceptoval, protože se nepovažuji za hráče do čtvrté lajny a v té roli bych nebyl týmu prospěšný," komentoval to v zámořských médiích devětatřicetiletý forvard, jenž má smlouvu s Devils do konce sezony 2015-16. "Pokud mě nebudou chtít, ať mi to řeknou. Jsem přesvědčený, že si mě někdo vezme," dodal.
Střely: 109 | +/-: -19
Trhliny v Eliášově vztahu s New Jersey se objevily v minulosti už několikrát. Před deseti lety si při výluce NHL přivezl z ruského angažmá žloutenku a kvůli ní vynechal polovinu sezony 2005-06. O dva roky později přišel o kapitánské 'céčko' a trenér Brent Sutter mu sebral spoustu času na ledě. Přesto vždy vytrval, když mohl odejít jako volný hráč, znovu podepsal stejnému klubu a znovu se stal lídrem týmu.
Jenže Devils po účasti ve finále Stanley Cupu 2012 potřetí za sebou neprošli do play off a vedení hledá cesty, jak se dostat zpět mezi nadprůměr Východní konference, do nějž klub patřil od poloviny 90. let až do nedávných časů.
"Nedokázali jsme dát dost gólů," přemítal Eliáš o příčinách týmového neúspěchu v deníku Star-Ledger. "V první polovině sezony jsme kvůli tomu prohráli hodně zápasů. Už se to táhne poslední dva tři roky, nedáváme dost gólů. Mužstvo musí mít všechno: talent, šikovnost, kluky na špinavou práci, kteří dostanou puky do rohů i ty, kteří jsou dobří před brankou. Tohle všechno máme. Ale máme taky čistokrevného snajpra? To si nemyslím."
Sám Eliáš není klasickým střelcem typu Ilyi Kovalchuka nebo Milana Hejduka. Spíš tvůrcem hry, poctivým centrem, který učebnicově zvládá defenzivní činnost a vepředu má přehled i dobrou nahrávku.
"To přijde až léty zkušeností," přemítal. "Každý trenér vám dá něco jiného. Někdy jsem měl super spoluhráče, pak jsem hrál s klukama ze čtvrté pětky a musel jsem se taky přizpůsobit. Po těch letech vím, že mě můžou nasadit na led v jakékoli situaci, což je snad známka dobrého hokeje."