Mladík Faksa si plní sen. NHL dobývá defenzivou
Napsal Michael LangrV 11 letech opustil rodný Vítkov a vydal se do světa za svým snem. Stát se hokejistou NHL.
V 11. sezoně poté se mu ten sen vyplnil. Radek Faksa se usadil v sestavě Dallas Stars a zdá se, že své místo v prvním týmu jen tak nepustí.
"Měl jsem husí kůži," vzpomínal na webových stránkách klubu na moment, kdy mu v polovině října zavolali na farmu do Texas Stars a oznámili, že se má nachystat na premiérový start v prvním týmu.
Po čtyřech sezonách v Severní Americe se tak dočkal splnění svého snu nastoupit v NHL. Dostal se tam přes Třinec, v jehož žákovských a dorosteneckých týmech strávil ubytován na internátu šest let. Přes OHL, kanadskou juniorskou soutěž, v níž odehrál tři roky za Kitchener a Sudbury. A přes AHL, nižší ligu dospělých, kde se víc než rok snažil zaujmout v záložním týmu Dallasu.
"Abych se sem dostal, udělal jsem pro to všechno," vyprávěl jednadvacetiletý centr.
Po 13 zápasech má za sebou první trefu i asistenci, k tomu 18 střel a dva kladné body v plus/minus hodnocení. A také první šrám, který si odnesl na bradě z rozbruslení posledního duelu s Winnipeg Jets, kdy nečekaně dostal pukem a musel si ránu nechat zašít.
Přes tuto drobnou příhodu se s radostí se veze na vítězné vlně Stars, kteří jsou s 26 body nejlepším mužstvem Západní konference.
Faksa si však místo mezi elitou neprobojoval góly a akcemi, které by se dostaly do sestřihů. Možná i proto se do sestavy Dallasu protlačil později, než jak napověděly výsledky draftu v roce 2012. Tehdy byl mladík z pomezí Moravy a Slezska vybrán v prvním kole jako celkové číslo 13. Ještě o čtyři místa výš než opěvovaný Tomáš Hertl (San Jose Sharks).
Cesta do NHL se však protáhla. Vedla pro něj přes poctivou dřínu, defenzivní odpovědnost, stovky vyhraných vhazování, schopnost udržet puk. Při pohledu na tradiční statistiky český mladík nevyčníval (ve 32 zápasech minulé sezony si připsal 10 bodů) a ty pokročilé se v AHL se neměří.
Přesto skauti věděli o tom, že především pro mezihru je Faksa velmi důležitým členem týmu.
"Jasně, normální fanoušci tyhle věci nevidí. Ale lidi z Dallasu, kteří zápasy sledovali, o tom vědí a soustředí se na to, jak hraju svůj hokej," popisoval.
Jenže k tomu všemu si v minulé sezoně poranil rameno a půl roku nemohl hrát. Místo na ledě bojoval mladík při vleklých rehabilitačních cvičeních. A jak sám říká, psychicky ho to posílilo.
"Nehorší bylo to čekání. Dostal jsem kotvičky do ramene a musel jsem čekat, až se to uzdraví. A pak následovala dlouhá rehabilitace. Dělat každý den to samé bylo trochu stresující," vzpomínal.
Střely: 18 | +/-: 2
Během rekonvalescence však jezdil sledovat zápasy Dallasu i Texasu a v televizi se díval, jak hrají další týmy NHL. To mu teď pomáhá na ledě.
"Snažil jsem se učinit z absence výhodu. Je fajn sledovat, jak hrají a co dělají nejlepší hráči světa," uvedl. Jeho vlastní televizní analýzy ukázaly, jak skvělou poziční hru předvádějí ligová esa.
"Chtěl bych hrát tak jako Eric Staal nebo Rick Nash," přál si. "Velcí důrazní hokejisté, silní na buly. Dobří v oslabení. To by měl být i můj úkol. Díky oslabením a defenzivním vhazováním můžu mít větší čas na ledě. Na to se teď soustředím."
Ve čtvrtek odehrál Faksa v NHL svůj 13. zápas a v něm 13 a půl minuty, což je jeho obvyklý čas na ledě. Nastupuje na centru čtvrté lajny, ovšem po boku s kvalitními křídly Antoinem Rousselem a Valeri Nichushkinem.
"Líbí se mi, jak hraje ve vlastním pásmu," chválil defenzivní schopnosti českého útočníka kouč Lindy Ruff. "Vyhrál hodně osobních soubojů a když je přetahovaná padesát na padesát, obvykle z ní vyjede s pukem on. Je dobrý na buly a můžu ho posílat na klíčová vhazování. Každý mladý hráč má rezervy v defenzivě, ale Radek na tom hodně zapracoval."
Právě díky defenzivním schopnostem má Faksa velkou šanci se v Dallasu udržet a z dětského snu o NHL udělat dlouhou kariéru.
"První zápasy byly úžasné. Cením si každého startu, každého střídání v NHL," řekl. "Je skvělé tady hrát. Jsem šťastný."
A navíc se už nikdo nebude udiveně ptát, kde že je ta zapomenutá třináctka draftu z roku 2012.