Na těch slepených výhrách nebo prohrách je vidět, jak moc je hokej o sebevědomí.
Dvakrát se vyhraje a najednou si to sedne, začnou chytat gólmani, což je vždycky hrozně důležité. Hráči si rázem víc věří a v mančaftu se vytvoří něco jako vítězný duch. I když pak tým třeba po dvou třetinách prohrává, pořád je tam ta víra, že se to podaří otočit. Takže nikdo nepanikaří, když dostane jeden dva góly - v téhle situaci to mužstvo nijak nezlomí.
Ale naopak, když je nějaká špatná šňůra, tak s týmem zamává každý inkasovaný gól. Je to hodně o psychice, sebevědomí dělá divy.
Trochu opačným směrem než zmiňované celky šlo Colorado, které samozřejmě sleduju víc. Začátek měli Avalanche výborný, ale od prosince je to bída, i když teď několikrát vyhráli. Avšak i přesto, že měli dva a půl měsíce takovou černou sérii, pořád jsou v boji o play off.
Problém ve hře Colorada vidím ten, že první útok už nedává tolik gólů, kolik dával na začátku sezony. Ostatní mančafty vědí, že musí řádně pokrýt víceméně jen tu jednu lajnu, ostatní formace moc často neskórují; i proto teď přišel Derick Brassard. A v brance to taky nefunguje úplně tak, jak by mělo. Ale vypadá to, že poslední zápasy se Avs vrátili do pohody a pořád budou bojovat, určitě nejsou mimo.