Sebevědomí v hokeji dělá divy, píše Hejduk

Milan Hejduk, jeden z nejslavnějších představitelů zlaté generace přelomu století, vítěz Stanley Cupu, Maurice Richard Trophy i olympiády, píše každý měsíc blog pro NHL.com/cs. Ve svém dalším článku k sezoně 2018-19 rozebírá uzávěrku přestupů i série výher a porážek, které v této sezoně mění podobu NHL.

Máme za sebou přestupovou uzávěrku, teď už se jede na plné obrátky a když se podíváme na tabulku, je jasné, že to bude boj až do konce. Hlavně v Západní konferenci je to hrozně vyrovnané, mimo play off je v ní jen pár mančaftů. Zato týmy, které měly třeba i katastrofální začátek jako St. Louis nebo Chicago, se zvedají - Blues už se dostali na postupové pozice úplně a Blackhawks se tam tlačí.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Pět šest mančaftů dělí bod, dva body. Západní konference byla vždycky hodně vyrovnaná, i tentokrát to bude zajímavé až do konce.
Je zvláštní sledovat, jak se tabulka změnila díky těm velkým vítězným sériím. Na základě toho, jaký měli začátek sezony nebo jak hráli třeba v prosinci, bych nečekal, že Chicago, St. Louis nebo Philadelphia půjdou tak nahoru. Ale ty kluby vyměnily trenéry: chvíli to trvalo, třeba Blackhawks prohráli i s novým koučem Jeremym Collitonem osmkrát v řadě, ovšem za čas to začalo být znát. Chytli se, od té doby jedou až doteď a je dost možné, že play off udělají.
I Philadelphia hraje výborně, je zajímavé sledovat, jak se dokázala po špatném začátku zvednout. Hodně k tomu přispěl nový mladý brankář Carter Hart, stejně jako další objev Jordan Binington v brankovišti Blues.

Na těch slepených výhrách nebo prohrách je vidět, jak moc je hokej o sebevědomí.
Dvakrát se vyhraje a najednou si to sedne, začnou chytat gólmani, což je vždycky hrozně důležité. Hráči si rázem víc věří a v mančaftu se vytvoří něco jako vítězný duch. I když pak tým třeba po dvou třetinách prohrává, pořád je tam ta víra, že se to podaří otočit. Takže nikdo nepanikaří, když dostane jeden dva góly - v téhle situaci to mužstvo nijak nezlomí.
Ale naopak, když je nějaká špatná šňůra, tak s týmem zamává každý inkasovaný gól. Je to hodně o psychice, sebevědomí dělá divy.
Trochu opačným směrem než zmiňované celky šlo Colorado, které samozřejmě sleduju víc. Začátek měli Avalanche výborný, ale od prosince je to bída, i když teď několikrát vyhráli. Avšak i přesto, že měli dva a půl měsíce takovou černou sérii, pořád jsou v boji o play off.
Problém ve hře Colorada vidím ten, že první útok už nedává tolik gólů, kolik dával na začátku sezony. Ostatní mančafty vědí, že musí řádně pokrýt víceméně jen tu jednu lajnu, ostatní formace moc často neskórují; i proto teď přišel Derick Brassard. A v brance to taky nefunguje úplně tak, jak by mělo. Ale vypadá to, že poslední zápasy se Avs vrátili do pohody a pořád budou bojovat, určitě nejsou mimo.

Poměr sil samozřejmě trochu pozměnila uzávěrka přestupů. Dres změnili Mark Stone, Matt Duchene, Mats Zuccarello, Kevin Hayes a další. V posledních letech už ovšem nebývají trejdována tak velká jména jako třeba v mých dobách nebo v 90. letech, kdy klidně vyměnili Waynea Gretzkyho, Pata LaFontaina nebo Marka Messiera.
Myslím si, že hlavní roli v tom hraje platový strop, který v té době neexistoval - a dnes ano. Kluby pod ním nemají tolik místa, takže si nemůžou dovolit hvězdné hráče první kategorie, protože se tam prostě finančně nevejdou.
Samozřejmě záleží, v jakém postavení ty týmy jsou. Pokud je mužstvo v postupové pozici pro play off, znamená to, že to tam funguje. A pak se přece nebude zbavovat hráčů ze základního kádru, natož těch špičkových, aby vedení přivedlo velkou posilu.
Více k tématu: [Klidní pozorovatelé. Kdo? I týmy z čela konferencí]
K tomu se jim nechce obětovat své první výběry v draftu, protože ty jsou dnes vzhledem k omlazení ligy a každoroční vlně špičkových talentů manažery hodně ceněné. Tím pádem tam není protihodnota na to, aby klub přitáhl opravdu velkou hvězdu. Hlavně na Západě, kde hodně mužstev bojuje o play off, navíc chce málokdo prodávat a zbavovat se špičkových hráčů. Proto právě celky ze Západní konference nakupovaly více než ty z Východu.
Mě osobně se uzávěrka přestupů naštěstí nikdy netýkala.
Celou kariéru jsem strávil v jednom klubu a když už jsem byl v její druhé polovině, měl jsem ve smlouvě klauzuli o nevyměnitelnosti. Tím by to muselo vedení nejdřív řešit se mnou. A že by za mnou někdo přišel, abych tu klauzuli uvolnil, to se nestalo. Takže jsem se vyhnul i těmto věcem. Jestli byly okolo toho nějaké spekulace, to nevím, ale nikdy se mě to reálně nedotklo. Vždycky jsem dával najevo, že chci zůstat v Coloradu a nechci jít nikam jinam - a tak to taky nakonec dopadlo.