Skip to main content

Poválečná léta byla ve znamení Maple Leafs

Manažer Conn Smythe dokázal v Torontu stvořit šampiónskou dynastii

Napsal Marek Burkert (Právo) / NHL.com/cs

Úvodním buly novoročního zápasu Centennial Classic odstartovaly oslavy 100. výročí založení NHL. V roce 1917 vznikla nejvýznamnější hokejová liga světa, jejíž historie je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. 

Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přinese ty nejpoutavější příběhy ze stoletých hokejových dějin. 

V našem seriálu se zaměříme na jednotlivá desetiletí, připomeneme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihneme zakladatele, průkopníky, ale i hokejové dynastie, tedy týmy, které kralovaly určitým etapám v dějinách ligy. Tentokrát se budeme věnovat Toronto Maple Leafs z let 1946-1951. 

Pamětníků posledního torontského triumfu ve Stanley Cupu pomalu ubývá. Není divu, když tomu bude letos už 50 let, co Maple Leafs získali nejvýznamnější hokejový pohár světa. Bývaly ovšem doby, kdy se Torontu klaněla celá liga. 

Budova bývalé banky na Yonge Street vyzdobená v rokokovém stylu, v níž sídlí Síň slávy, se mezi moderními výškovými budovami vyjímá až skoro nepatřičně. Za 18 kanadských dolarů tu však vstoupíte do světa, kde mají místo ti největší mistři hokejového umění za uplynulých 100 let.

Dynastie pochopitelně nechybí a těm dvěma torontským je tu věnována mimořádná pozornost. Při loňském World Cupu se v Síni slávy navíc konala výstava, která připomněla současným fanouškům velké postavy z historie Maple Leafs: Conn Smythe, Hap Day, Syl Apps, Turk Broda, Max Bentley... 

V letech druhé světové války vyhrálo Toronto dva Stanley Cupy, když v roce 1942 dokázalo finálovou sérii s Detroit Red Wings otočit ze stavu 0:3 na zápasy. Když se ale v sezoně 1945-46 nedostalo do play off, generální manažer Smythe se rozhodl k radikálnímu řezu. 

"Musíme přebudovat tým. To co potřebujeme, je mládí," řekl šéf Maple Leafs. S takovými větami by jistě slavil úspěch i dnes. A hned se dal do díla.

Z 21 hráčů, kteří byli na soupisce předchozí sezonu, Smythe sedm vyměnil, vyhodil, nebo jim doporučil ukončit kariéru a další čtyři poslal do nižší ligy.   

Najednou zůstali v týmu jen čtyři třicátníci, ale všechno fungovalo dobře. A pokud ne, vzadu byl spoleh na vynikajícího gólmana Brodu. Leafs zakončili základní část na druhém místě, jejich nejproduktivnějším hráčem byl Ted Kennedy se 60 body, Howie Meeker se stal nejlepším nováčkem. 

Ve finálové sérii se Toronto poprvé utkalo s Montreal Canadiens a slavilo triumf 4:2 na zápasy.  

"V první řadě je to zásluha Happy Daye, který skvěle koučoval tým, za druhé to byla hra našich veteránů a za třetí zásluha mladých kluků, kteří se chtěli stát šampióny," odmítal zásluhy manažer Smythe. Ale pohár z roku 1947 ho neuspokojil, myslel na budoucnost a chystal změny, aby byli Maple Leafs ještě tvrdší, silnější, dominantnější. 

Do Toronta přivedl ke Kennedymu a Appsovi dalšího vynikajícího centra Maxe Bentleyho z Chicago Blackhawks, což byla v té době naprostá přestupová senzace. A výsledky se dostavily okamžitě. Tři mimořádní centři vedli týmovou produktivitu, k tomu Broda vyhrál Vezina Trophy a navrch přistál další Stanley Cup, Detroit Red Wings neměli nárok, ve finále neuhráli ani jednu výhru. Poprvé od roku 1936-37 dokázal někdo trofej obhájit.   

"V roce 1948 jsme hráli jednoznačně nejlepší hokej v lize, žádný jiný tým neměl tak špičkové centry jako my," tvrdil Meeker.

V dubnu se ale Apps rozhodl ukončit kariéru a v sestavě Maple Leafs vznikla mezera, jakou bylo skoro nemožné zacelit. Bylo mu tehdy jen 33 let, prožil patrně svou nejlepší sezonu, ale změnit jeho názor se nepodařilo ani Kennedymu, který po Appsovi převzal kapitánskou funkci.  

Nebyla to jednoduchá sezona, ale Conn Smythe dokázal doplnit kádr a Maple Leafs si čtvrtým místem v základní části zajistili postup do play off. Tam si zopakovali sérii s Detroitem, který znovu spláchli 4:0 na zápasy. 

"Sestava ze sezony 1948-49 byla tou nejlepší v historii Maple Leafs," vyhlásil později Smythe. 

Před Torontem žádný z týmů NHL nevyhrál třikrát v řadě Stanley Cup. Při pohledu na talentované mladé hráče, kteří přicházeli k Maple Leafs, se tehdy psalo o dalších a dalších triumfech, které jsou v silách mužstva. 

V sezoně 1949-50 v základní části opět dominoval Detroit, který byl prvním soupeřem Toronta v play off. Série tentokrát dospěla do sedmého zápasu, jenž v prodloužení rozhodl obránce Red Wings Leo Reise.

Ted Kennedy i po letech litoval nešťastné porážky. "Pokud bychom vyřadili Detroit, tak máme další pohár, protože New York Rangers měli v roce 1950 velice průměrný tým," soudila kanadská hvězda. "Mohli jsme být prvním týmem, který by vyhrál Stanley Cup pětkrát v řadě. Pak se to ale podařilo Montrealu," štvalo ho. 

Nebyl by to ale Conn Smythe, aby na finálovou absenci okamžitě nereagoval. Kouč Hap Day se stal jeho asistentem a na místo hlavního trenéra usednul Joe Primeau, někdejší člen legendární torontské formace Kid line. Zásadní změnou také bylo, že Broda se o své brankářské povinnosti dělil s Alem Rollinsem, jenž jako nováček hned vyhrál Vezina Trophy.

"Všechno, čeho jsme dosáhli v základní části, teď ale můžeme vyhodit oknem," burcoval tým před play off Primeau. "Všichni se teď musí vydat ze všeho, co v nich je." 

Série s Boston Bruins trvala šest zápasů a na řadu přišel Montreal. Pro mnohé je finále z roku 1951 jedním z nejlepších, ne-li nejlepší v historii NHL. První čtyři zápasy skončily jednobrankovým rozdílem, ale Toronto vedlo 3:1 a mohlo slavit triumf doma. 

V čase 59:28 Tod Sloan při power play vyrovnal na 2:2 a nadšení fanoušci Maple Leafs zaházeli ledovou plochu zápasovými programy a skandovali: "My chceme pohár." 

"Věděli jsme, že jeden z nás rozhodne," konstatoval Meeker, který nahrával na šampiónskou trefu Billu Barilkovi. 

"V historii NHL padla spousta krásných gólů v prodloužení, ale ten Barilkův byl pro mě ten nejlepší. Dokonalý konec vynikající série," řekl křídelní útočník Harry Watson. "Nikdy jsem neměl kolem sebe lepší bandu, než tento rok," jásal kouč Primeau. Čtyři Stanley Cupy během pěti let jsou skvělou vizitkou tehdejších torontských válečníků. 

"Měli jsme nejlepší systém široko daleko. Měli jsme vyhrát pětkrát po sobě," mrzelo Meekera, kterému je nyní 93. Ale už 50 let nezažil v Torontu podobnou euforii, jakou dokázal rozpoutat se svými hokejovými bratry v modrobílých drese

Ctete více