Letošní draft je plný adeptů na výběr v prvním kole

2016 NHL Draft by se mohl stát historickou demonstrací toho, jak se rozvíjí hokej ve Spojených státech.

Mezi nejlepší třicítkou hráčů ze Severní Ameriky je podle Centrálního scoutingu NHL hned 12 rodáků z USA – včetně očekávané jedničky Austona Matthewse, který je evropským číslem 1 kvůli svému angažmá ve Švýcarsku. Podle předpokladů by si právě jej měli jako prvního vybrat Toronto Maple Leafs; draft se ve First Niagara Center v Buffalu koná od 24. do 25. června.

Pokud by zmíněných dvanáct mužů bylo skutečně vybráno už v 1. kole, půjde o nový rekord; v roce 2010 si kluby NHL v 1. kole zvolily 11 Američanů. A šlo by o další důkaz, že hokej v USA dělají správně; že rozvojové programy vedou k čím dál většímu množství talentů.

"Řekl bych, že to nesvědčí jen o kvalitě programu pro rozvoj reprezentačních týmů, ale o kvalitě amerického hokeje celkově," uvedl Matthews, jenž poslední sezonu odehrál za Curych. "Je skvělé, jak roste popularita hokeje třeba na jihozápadě země – v Arizoně, Kalifornii, Texasu. Je super vidět, kolik kluků odsud by mohlo být vybráno vysoko. Těší mě, jak se hokej v Americe daří rozvíjet, což se netýká jen letošního draftu. Máme opravdu dobré hráče."

Matthews má pravdu v tom, že talenty nepřicházejí jen z osvědčených oblastí typu Minnesoty, Michiganu či Massachusetts. Sám Matthews je ze Scottsdale v Arizoně; dvojkou severoamerického žebříčku je útočník Matthew Tkachuk hrající za London v Ontario Hockey League – další rodák ze Scottsdale, jenž vyrůstal v St. Louis; na 4. místě žebříčku je zase bek Jakob Chychrun (Sarnia, OHL) narozený v Boca Raton na Floridě. Velkou roli v tom sehrála expanze NHL na nové trhy, díky níž se hokej v Americe výrazně rozvíjí.

"Pokaždé se u expanze bojíme, co všechno by se mohlo stát," řekl generální manažer Maple Leafs Lou Lamoriello. "Ale podívejte se, co se zvládlo udělat v Los Angeles a Anaheimu, ve Phoenixu a Carolině, na Floridě, v Dallasu... Podívejte se, jací hráči se rodí v USA a v celé Severní Americe. Nejde o kanadskou či americkou národnost, hokejisté dnes běžně překračují hranice a hrají tam, kde je to pro ně nejlepší."

Zkušený funkcionář tento progres hodně oceňuje. "Hokej je světový fenomén, ale je třeba uznat, jak dobrou práci v USA odvedli," řekl Lamoriello. "Zároveň si uznání zaslouží také rozhodnutí Garyho Bettmana a dalších lidí z vedení NHL, neboť expanzi soutěže mnozí zpochybňovali."

David Gregory z Centrálního scoutingu NHL tvrdí, že američtí hokejisté mají díky silnému národnímu programu mnohem více možností, kde nastupovat.

"Je těžké vyzdvihnout jedinou věc, ale rozhodně v tom hrají roli expanze a rostoucí počet příležitostí pro mladé hráče," řekl Gregory. "Spousta z nich zvolila různé cesty – Tkachuk, Max Jones a Matthews, Charles McAvoy z Boston University, Tage Thompson z University of Connecticut... Každopádně se mohli rozvíjet ve velmi kvalitním hokejovém prostředí. Čím více možností, tím lepší výsledky."

To rozhodně platí o oblasti St. Louis, kterou v blížícím se draftu reprezentují hned čtyři naděje: Tkachuk; centr Logan Brown z Windsoru (OHL), sedmička mezi severoamerickými bruslaři; dále centr Clayton Keller (NTDP, devítka na žebříčku) a číslo 11 neboli centr Luke Kunin z University of Wisconsin.

"Jsem hodně hrdý na to, jaký pokrok jsme udělali nejen v St. Louis, ale v celé zemi," uvedl Brown. "Když se na to dívám, v 1. kole draftu mohou být vybráni hned čtyři kluci, s kterými jsem hrával v týmu od šesti do patnácti let. V St. Louis je v tomto situace čím dál lepší a každý rok vidíte v NHL další a další hráče, kteří začínali právě zde. Americký hokej je očividně na vzestupu. Je super, jak daleko se náš sport v naší zemi dostal."

Američané jsou na čelních pozicích draftu mnohem častěji než v minulosti. Jedničkami se v letech 2006 a 2007 stali Erik Johnson a Patrick Kane, čímž v tomto exkluzivním americkém klubu navázali na své předchůdce, jimiž byli Brian Lawton (1983), Mike Modano (1988), Bryan Berard (1995) a Rick DiPietro (2000).

V roce 2006 bylo v úvodním kole vybráno hned deset Američanů, v letech 2003 a 2005 jich bylo pokaždé shodně osm. To, že se nyní hovoří rovnou o tuctu, jen ukazuje, jak úspěšná může být aktuální generace hráčů.

"Jasně z toho cítím, že rosteme; že se náš program stále zlepšuje," řekl Jones, číslo 14 ze severoamerického žebříčku hrající za London. "Je to čím dál lepší; přesně o tohle se americký hokej snaží. Náš sport dělá mnohem více dětí než v minulosti. I když je to běh na dlouhou trať, nakonec budeme silnější na všech úrovních – od dvacítek po olympiádu."