Skip to main content

Lemieux podruhé vyhrál pohár i jako majitel

Napsal Michael Langr a Marek Burkert (Právo) / NHL.com

Kolem díla sochaře Bruce Wolfea procházejí fanoušci Pittsburgh Penguins, když míří na zápasy do Consol Energy Center. Připomíná jim událost z prosince 1988, kdy Mario Lemieux proskočil mezi obránci New York Islanders a spektakulárně zavěsil. Necelé tři roky tehdy scházely do doby, kdy se Pens dočkali prvního Stanley Cupu ve své historii.

Klíčová figura jejich týmu měla zásadní podíl i na obhajobě v roce 1992. Další dva zářezy si Lemieux si připsal jako majitel, nejprve v roce 2009, podruhé právě dnes. Nikdo jiný nezískal Stanley Cup v pozici hráče i majitele.

Mario Lemieux je unikátní figura v pittsburské historii – člen Hokejové Síně slávy, který se stal majitelem klubu, ale také člen pittsburské komunity, který se věnuje boji s rakovinou a získává finance na její výzkum," oceňuje Lemieuxe prezident Penguins David Morehouse.

Málokdo v novodobé historii NHL je tak úspěšný ve zcela odlišných rolích. Lemieux byl dominantní na ledě a skvěle si vede i jako velký šéf.

Když v roce 1985 přiletěl coby devatenáctiletý teenager na mistrovství světa do Prahy, nemohl tušit, že se tu stane hokejovým idolem jiného teenagera, jejichž cesty se o pár let později protnuly.

"Lemieux tehdy Prahu doslova okouzlil a mě určitě nejvíce. Viděl jsem každý jeho zápas a nemohl od obrazovky odtrhnout oči. Máma si stěžovala, že prý skoro ohluchla. Seděl jsem před televizí a pořád křičel: "Mario, Mario." A máma z toho byla úplně vedle a ptala se mě, jestli jsem se nezbláznil. "Co máš, prosím tě, pořád s tím Mariem, vždyť žádného neznáš," vzpomínal Jágr ve své životopisné knize.

Po prvním příjezdu vyjukaného českého mladíka do Pittsburghu v roce 1990, pak přišel Lemieux za Jágrem, poplácal ho po zádech a řekl mu, že všechno bude o.k. A také bylo.

Jágrovy první dvě sezony se kryly s nejlepší dvouletkou v historii Penguins. Lemieux velkou část sezony 1990-91 kvůli operaci zad nehrál, ale nováčkovi poskytl spoustu rad, co se týká střelby, bránění, ale také dohlížel, aby se český útočník na ledě uvolnil a mohl ukázat, co v něm je.

Ovšem když nastalo play off 1991, Lemieux přitáhl otěže. Za 23 zápasů stihl nasbírat 44 bodů (16+28) a stal se nejproduktivnějším hráčem vyřazovací části.

"Mario se najednou úplně změnil. Až do této sezony nikdy pohár nevyhrál, bylo to to poslední, co mu chybělo, aby se stal legendou," popisoval Jágr. "Jak jsme se přibližovali k vytouženému cíli, dostával se do extáze. Každého burcoval a pořád nám vtloukal do hlavy, že to dokážeme."

Pens otočili sérii prvního kola proti New Jersey Devils z 2:3 na 4:3 a pak už je nezastavili ani Washington Capitals (4:1), ani Boston Bruins 4:2 a ve finále ani Minnesota North Stars (4:2).

"Když jsme vyhráli, skákali jsme po sobě jako blázni. Mezi námi běhali gratulanti, novináři a uprostřed toho davu seděl Mario. Každý ho plácal po zádech, ale on jakoby se pořád díval do země. Seděl tam i poté, co se kabina začala vyprazdňovat. Když už byl téměř poslední, zvedl se a začal se oblékat. A já jsem viděl, jak mu po tváři tečou slzy."

V sezoně 1991-92 Lemieux v základní části nasbíral 131 bodů (44+87), ale v problém nastal ve 2. kole play off, když mu Adam Graves sekerou zlomil kůstku v zápěstí. Jenže i bez svého lídra Pittsburgh sérii s New York Rangres vyhrál 4:2 na zápasy.

Když se Lemieux vrátil, níc nemohlo Penguins zabránit v obhajobě trofeje. Přejeli v konferenčním finále Boston Bruins a stejným výsledkem 4:0 dopadlo i finále s Chicago Blackhawks, ačkoli výsledky byly mnohem těsnější. Se 34 body byl ale Super Mario opět nejproduktivnějším hráčem play off a k tomu získal druhý prsten pro vítěze Stanely Cupu.

"Pittsburgh byl tehdy plný hvězd. Od Toma Barassa, přes Paula Coffeyho, Kevina Stevense až po Maria. Spousta z nich je dnes v Síni slávy," zasnil se tehdejší útočník Pens Jiří Hrdina.

V následující sezoně šokoval v lednu 1993 Lemieux hokejový svět prohlášením, že trpí Hodgkinovou nemocí, což je nádorové onemocnění mízních uzlin. Po dvou měsících už byl ovšem zpět na ledě.

Lemieux zaznamenal ještě dvě stošedesátivobodové sezony, ale i comeback po třech sezonách bez hokeje, Stanley Cup už mu však jako hráči souzen nebyl.

Když se ale jeho milovaný klub dostal na konci devadesátých let do vážných finančních problémů, byl to právě Lemieux, který podinkal kroky k záchraně Penguins a nakonec nad nimi převzal kontrolu.

Jakmile v lednu 2006 oznámil definitivní ukončení kariéry, začal se věnovat naplno nové roli a kolem jedničky draftu 2005 Sidneyho Crosbyho se rozhodl budovat tým budoucnosti. Když o rok později prchnul z Ruska k Penguins Evgeni Malkin, vítal ho Lemieux v opulentním stylu.

„Vzpomínám, jak jsme jedli steaky a zapíjeli je skvělým vínem. Byla tam celá Mariova rodina, přišel i Sidney můj ruský spoluhráč Sergei Gonchar mi překládal. Chápejte, Mario byl můj hrdina. A najednou tu stál přede mnou a říká mi: Jsme rádi, že tě tady máme,“ byl Malkin naprosto unešen,

Už v roce 2008 hrál Pittsburgh rozhodující sérii o pohár s Detroit Red Wings, ale stejného soupeře porazil až v sedmém zápase finále až o rok později.

"Když hrajeme finále, je naší motivací vyhrát ho právě pro Maria. Jeho rodina měl vzala mezi sebe. Viděl jsem jeho děti vyrůstat. A cítil jsem se tak trochu jeho dítětem" netajil se Crosby před startem letošního play off.

A nebyl sám, kdo chtěl slavnému majiteli udělat radost. Když Patric Hornqvist trefil v závěru šestého utkání prázdnou branku, Lemieux vstal, zvedl ruce nad hlavu a mírně se pousmál. Ukázalo se, že hrát pro klubovou ikonu bylo dostatečně silnou motivací Penguins. Nových šampiónů NHL.

Ctete více