McDavidMatthews

Loni z toho bylo velké pozdvižení. V sezoně 2015-16 všechny kanadské kluby NHL skončily už po základní části. Slogan 'Hokej je naše hra' hořkl patriotům na jazyku.
Stačil ale jediný rok a budoucnost se zase začala jevit o poznání růžověji.

Hned pět ze sedmi kanadských týmů ligy se v minulém ročníku probilo do vyřazovací části. Po roční pauze se v ní objevili Montreal Canadiens, Ottawa Senators a Calgary Flames, po třech letech Toronto Maple Leafs a Edmonton Oilers dokonce play off hráli poprvé od finálové účasti v roce 2006.
Ottawa následně udivila celou NHL svým tažením do finále Východní konference, kde prohrála až v sedmi zápasech s obhájci z Pittsburgh Penguins. Stanley Cup byl ale pořád ještě daleko. Naposledy ostatně slavil trofej kanadský klub v roce 1993, kdy vyhrál Montreal a Maple Leafs čekají na další pohár už od roku 1967. Tehdejší radost připomínají jen černobílé šoty v televizi.

Největší kanadské hvězdy se v posledních letech občas zdráhaly hrát doma, zvlášť když kurs kanadského dolaru slábl, a raději kývly na kontrakt, který zajišťoval i podstatně menší tlak ze strany fanoušků a médií. V USA se pozornost lidí rozptýlí mezi baseball, basketbal, americký fotbal. Ale v Kanadě? Tam jste jako hokejista pod mikroskopem.
"V Edmontonu i v Calgary jsou lidi hodně zapálení," srovnával bývalý obránce Roman Hamrlík, který v NHL odehrál 1395 zápasů. "Ale v Montrealu je to ještě o něčem jiném. Hokejisty tam berou jako celebrity. Kdybyste šel po ulici bosý, a oni zjistili, že hrajete hokej, tak vám dají svoje tenisky."
Poslední sezona ukázala, že euforie, jakou hokej vyvolává v Kanadě, by se mohla konečně dočkat adekvátní odezvy.
Generální manažeři kanadských týmů se navíc v létě dost činili.
Calgary vyřešilo gólmanský problém angažováním zkušeného Mikea Smithe. Montreal vyztužil obranu Karlem Alznerem a do útoku si přivedl kromě Jonathana Drouina i Aleše Hemského. Toronto pod taktovkou manažera Loua Lamoriella a náročného kouče Mikea Babcocka pokračuje v budování nebezpečného týmu okolo prorockého supertalentu Austona Matthewse, do kterého má zapadnout i produktivní veterán Patrick Marleau.
Chybějící články v sestavě se snažil získávat také vancouverský manažer Jim Benning, když angažoval Sama Gagnera, Alexandera Burmistrova nebo Thomase Vaneka. Všechna zodpovědnost by už neměla ležet jen na bedrech bratří Sedinových. Do play off by rádi i nadějní Winnipeg Jets, za které teď bude chytat Steve Mason.
Změny proběhly i v Edmontonu: Oilers si pojistili služby německého univerzála Leona Draisaitla, ale nově mají na soupisce i Jussiho Jokinena a Ryana Stromea. Hlavně však jejich dres obléká kandidát na nejlepšího hráče planety, poslední držitel Hart Trophy a Art Ross Trophy - dvacetiletý Connor McDavid, v němž se odrážejí naděje kanadských hokejových fanoušků, v kapse s novou gigantickou smlouvou.

Letos na jaře nechtěl generální manažer Oilers Peter Chiarelli ani slyšet o tom, že by Edmonton mohl útočit na Stanley Cup. Jenže pak v play off vyřadil loňské finalisty ze San Jose Sharks a ve druhém kole sedm zápasů trápil Anaheim Ducks.
"Pořád nemáme moc zkušeností z play off ," zdráhá se Chiarelli před novou sezonou přiřadit Oilers k favoritům. Příznivci ale McDavida a spol. mezi největší adepty tlačí. Aby ne, kanadské čekání na Stanley Cup je už vážně trochu dlouhé a trpělivost se zmenšuje. V příštím roce to bude už 25 let.