Skip to main content

Jak scouti pomohli založit dynastii Red Wings

Napsal Mike G. Morreale / NHL.com

Jedním z lidí, kteří Detroit Red Wings nejvíce pomohli k 25 postupům do play off za sebou, je jejich ředitel evropského scoutingu Hakan Andersson.

Anderssonova práce obsahuje spoustu cestování a málo fanfár, přesto hrál klíčovou roli v tom, že Red Wings v letech 1997, 1998, 2002 a 2008 dobyli Stanley Cup.

Za 26 let práce pro Red Wings totiž Andersson ukázal, že má obrovský cit pro vyhledávání talentů – a především že je schopný vidět drahokamy i tam, kde to ostatní už vzdávají. Což vedlo k úspěchu Detroitu: mezi hráče, které vybral v závěrečných kolech draftu, patří útočník Pavel Datsyuk v 6. kole (číslo 171) roku 1998, útočník Henrik Zetterberg v 7. kole (číslo 210) roku 1999 či bek Jonathan Ericsson v 9. kole (číslo 291) roku 2002.

"Pavel Datsyuk hrál v Rusku na dost odlehlém místě, kam se mnoha lidem nechtělo," líčí Andersson. "A abych byl upřímný: fakt, že jsme jej draftovali tak pozdě, ukazuje, že jsem mu tehdy úplně nevěřil ani já. Pokud byste si byli jistí, že jsou tihle hokejisté skvělí, budete na šéfy tlačit: 'Draftujme je dříve'. Ale já dostal šance vybírat právě v závěrečných kolech: za to patří dík bývalému viceprezidentovi Jimu Nillovi, bývalému řediteli pro scouting mezi amatéry Joeovi McDonnellovi či generálnímu manažerovi Kenu Hollandovi."

Právě GM na své scouty spoléhají: dostávají od nich potřebné informace přímo na draftu, aby dokázali udělat rychlá a správná rozhodnutí. A příliš nejde o to, jestli se jedná o první, nebo o sedmé kolo.

Pokud totiž máte dostatek kuráže a schopnost vidět v hráčích budoucí hvězdy, může být hokejista z 5. kola stejně důležitý jako první volba klubu.

Kromě zmíněných tří hvězdy Red Wings vám nabízíme dalších 15 osobností NHL, které na draftu přišly na řadu nejdříve v 5. kole – v abecedním pořadí.

Jamie Benn, LK, Dallas Stars (2007, 5. kolo, číslo 129): Bennovi patřilo v roce 2007 v závěrečném žebříčku Centrálního scoutingu NHL pro hráče v poli ze Severní Ameriky až 107. místo. Už jako nováček si v sezoně 2009-10 připsal 22 gólů a 41 bodů v 82 zápasech, o čtyři ročníky později byl jmenován kapitánem Stars. Loni vyhrál Art Ross Trophy a letos byl s 89 body v 82 utkáních v lize druhý nejlepší. Benn celkem za 508 duelů základní části stihl 192 tref a 448 bodů. Centr Ottawa Senators Kyle Turris, který byl v roce 2007 v žebříčku scoutů jedničkou, za 455 zápasů posbíral 106 branek a 256 bodů.

Dustin Byfuglien, O, Chicago Blackhawks (2003, 8. kolo, číslo 245): V draftu, který byl plný budoucích hvězd, Byfuglien nepatřil k velkým nadějím. Ale to, že je schopný bránit i útočit, z něj dnes činí jednoho z nejobávanějších borců NHL. Blackhawks pomohl v roce 2010 k triumfu ve Stanley Cupu, poté byl vyměněn do Atlanta Thrashers. V šesti sezonách za Thrashers/Winnipeg Jets si připsal aspoň 20 tref a dvakrát si zahrál NHL All-Star Game. Celkem má za 678 duelů základní části 152 branek, 397 bodů a 796 trestných minut.

Brian Campbell, O, Buffalo Sabres (1997, 6. kolo, číslo 156): Od své nováčkovské sezony 1999-2000 je Campbell za svých 1002 zápasů v základní části mezi beky 8. v asistencích (405), 11. v bodech (487) a 18. v bodech získaných v přesilovkách (197). Čtyřikrát nastoupil v NHL All-Star Game, s Blackhawks získal v roce 2010 Stanley Cup a o dva roky později si vysloužil Lady Byng Memorial Trophy. V roce 1997 mu v závěrečném žebříčku Centrálního scoutingu NHL pro hráče v poli ze Severní Ameriky přisoudili až 94. pozici. Za svých 16 sezon nastupoval za Sabres, San Jose Sharks, Blackhawks a Florida Panthers.

Brian Elliott, G, Ottawa Senators (2003, 9. kolo, číslo 291): Elliott byl v roce 2003 vybrán jako třetí od konce a jako 29. brankář v pořadí. Dvakrát se ukázal v Utkání hvězd a v sezoně 2011-12 byl v barvách St. Louis Blues v lize nejlepší v úspěšnosti zákroků (94 %) i v průměru obdržených branek (1,56). Jedenatřicetiletý Elliott odehrál za Senators, Colorado Avalanche a Blues devět sezon s průměrem 2,4 branky na zápas a úspěšností 91,4 %, z 322 duelů v základní části jich 34 odchytal s čistým kontem. Ve skončené sezoně jeho statistiky z 42 duelů za Blues zněly: bilance 23-8-6, průměr 2,07 a úspěšnost zákroků 93 %, která jej v NHL řadila na první místo.

Brendan Gallagher, PK, Montreal Canadiens (2010, 5. kolo, číslo 147): Gallagher měl v každé z tří předchozích sezon aspoň 40 bodů, v ročníku 2014-15 pak dosáhl na své kariérní maximum 19 tref a 47 bodů. Umí blokovat střely, rvát se před brankou soupeře i rozdávat hity, zároveň je neúnavným bruslařem. Za 260 duelů základní části posbíral 77 gólů, 156 bodů, 45 plusových bodů a podle hockey-reference.com také údaj 7,1 ve statistice Corsi, což znamená, že Montreal s Gallagherem na ledě vyšle na soupeřovu branku o 7,1 % více střel. Ve skončené sezoně byl Gallagher jmenován jedním z asistentů kapitána a Canadiens s ním v sestavě měli bilanci 26-21-5.

Carl Hagelin, LK, New York Rangers (2007, 6. kolo, číslo 168): Hagelin, který je považován za jednoho z vůbec nejrychlejších a nejtalentovanějších hokejistů dneška, za dosavadních pět sezon za Rangers, Anaheim Ducks a Pittsburgh Penguins v 346 duelech základní části posbíral 72 gólů a 169 bodů. Hrál velkou roli při letošním tažení Penguins za Stanley Cupem a jeho trejd z Ducks 16. ledna patří ke klíčovým chvílím sezony Pittsburghu; od té chvíle měl v 37 zápasech základní části bilanci 10+17 a ve 24 duelech play off pomohl šampionům celkem 16 body.

Patric Hornqvist, PK, Nashville Predators (2005, 7. kolo, číslo 230): Hornqvist od pozice vůbec posledního hokejisty vybraného na draftu v roce 2005 došel až do role letošního šampiona Stanley Cupu, který navíc za Penguins nastupoval v útoku vedle kapitána Sidneyho Crosbyho. Do Pittsburghu jej 27. května 2014 vytrejdoval Nashville; za osm ročníků stihl za Predators a Penguins za 509 utkání základní části 153 gólů a 318 bodů. V posledních třech sezonách si vždy připsal aspoň 50 bodů a zažil už šest ročníků s minimálně 20 trefami.

Jussi Jokinen, LK, Dallas Stars (2001, 6. kolo, číslo 192): Jokinen už za svých 11 sezon v NHL nastupoval na všech třech pozicích v útoku a ukázal se jako jedinečný exekutor nájezdů. V nováčkovské sezoně 2005-06 za Stars proměnil svých prvních devět penalt a celkově při nich v kariéře uspěl v 76 procentech případů. V minulé sezoně za 81 duelů nasbíral v dresu Florida Panthers 60 bodů, což je jeho druhý nejlepší počin v kariéře. Za 822 duelů za Stars, Tampa Bay Lightning, Carolina Hurricanes, Penguins a Panthers už zvládl 175 gólů a 518 bodů.

John Klingberg, O, Dallas Stars (2010, 5. kolo, číslo 131): Klingberg v NHL odehrál 141 duelů, což je výrazně více než součet zápasů všech čtyř voleb Stars v roce 2010 před ním (69). Klingberg byl v sezoně 2014-15 se 40 body (11+29) z 65 duelů nejproduktivnějším bekem mezi nováčky. V té poslední měl za 76 zápasů 58 bodů (10+48).

Henrik Lundqvist, G, New York Rangers (2000, 7. kolo, číslo 205): Od sezony 2005-06 a startu svého angažmá v Rangers patří na svém postu mezi nejlepší v lize; od roku 2005 s 374 výhrami a 59 čistými konty dokonce v NHL vládne. Za 11 sezon má gólový průměr 2,28 a úspěšnost zákroků 92,1 %. Už desetkrát zažil sezonu s nejméně 20 vítězstvími, v roce 2012 získal Vezina Trophy a čtyřikrát se o ni ucházel jako finalista.

Andrei Markov, O, Montreal Canadiens (1998, 6. kolo, číslo 162): Sedmatřicetiletý Markov platí s 15 sezonami za jednoho z nejvěrnějších hokejistů Canadiens. Sedmkrát získal aspoň 40 bodů – včetně tří posledních sezon. Za Canadiens mu patří 9. místo v odehraných duelech (928), 8. místo v asistencích (423) a 9. místo v přesilovkových trefách (59). Mezi beky Canadiens je pak v zápasech i v asistencích už druhý, navrch mu náleží 3. příčka v gólech (113) i bodech (536).

Ryan Miller, G, Buffalo Sabres (1999, 5. kolo, číslo 138): Millerovy zářné chvíle přišly v sezoně 2009-10: v NHL si připsal osobní rekordy v podobě 41 výher a průměru 2,22 gólu na zápas, což mu vyneslo Vezina Trophy, navíc získal s USA stříbro na olympiádě ve Vancouveru. Stal se teprve 20. gólmanem dějin NHL, který za jeden tým odehrál 500 zápasů – poté však byl 28. února 2014 vyměněn k Blues. Za 13 sezon si za Sabres, Blues a Vancouver Canucks připsal 340 vítězství; v 655 duelech zvládl gólový průměr 2,6, úspěšnost zákroků 91,5 % a 36 čistých kont k tomu.

Ondřej Palát, LK, Tampa Bay Lightning (2011, 7. kolo, číslo 208): V minulých třech sezonách patřil do prvních dvou útoků Lightning. Po 14 zápasech v ročníku 2012-13 si vysloužil pevné místo v sestavě a o rok později byl po 23 gólech a 59 bodech v 81 duelech mezi finalisty boje o Calder Trophy. Univerzál platný na obou koncích hřiště, výborný v oslabení i v blokování střel – a navrch schopný hrát i přesilovky. V posledních dvou sezonách patří mezi asistenty kapitána.

Joe Pavelski, C, San Jose Sharks (2003, 7. kolo, číslo 205): Rodák z Wisconsinu v době svého draftu zářil za tým Waterloo v United States Hockey League. Nyní má za sebou kapitán San Jose svoji 10. sezonu v NHL a v posledních třech ročnících měl vždy nejméně 37 gólů a 70 bodů. Pavelski si letos poprvé v kariéře zahrál v NHL All-Star Game i ve finále Stanley Cupu; je dobrý na buly, může hrát kdekoli v prvních třech lajnách a ve schopnosti tečovat puky před soupeřovou brankou patří mezi absolutní esa NHL.

Pekka Rinne, G, Nashville Predators (2004, 8. kolo, číslo 258): Rinne byl v roce 2004 na draftu až 30. vybraným gólmanem a až druhým z Finska; ještě před ním si Lightning v 6. kole jako číslo 191 zvolili Karriho Rama. Jenže Rinne už v NHL stihl 447 duelů, což je více než kdokoli z brankářů z jeho ročníku draftu. Dvakrát nastoupil v NHL All-Star Game, třikrát se jako finalista ucházel o Vezina Trophy a v pěti ze svých osmi kompletních sezon vyhrál 30 či více duelů.

Ctete více