Hart, Binnington i Campbell táhnou týmy z bažin

Brian Elliott, Jake Allen a Jonathan Quick. Tihle tři zkušení chlapíci měli být oporami svých týmů a styčnými důstojníky v cestě za úspěchem v sezoně 2018-19.
Jenže věci se z různých důvodů mají úplně jinak.

Místo nich tahají mužstva z bryndy úplně jiní maskování muži - do jednoho jsou to zelenáči, nováčci a stále také velmi mladí brankáři: Carter Hart ve Philadelphia Flyers, Jordan Binnington v St. Louis Blues a Jack Campbell v Los Angeles Kings.
První z nich je hlavním strůjcem strhující série Philadelphie, kde se v sezoně měnil generální manažer i trenér.

Hart v pouhých 20 letech ukazuje, že věk je jen číslo. Vždyť před startem pondělního programu má úžasnou sérii osmi výher v řadě v zápasech, do nichž naskočil, a i díky němu tým míří z podpalubí ligy směrem k pozicím zajišťujícím účast ve Stanley Cupu.
"Jen chceme vyhrávat zápasy a je to jediné, o čem přemýšlíme," řekl skromně. "Sám se snažím být jistý, že jsem plně soustředěný na maličkosti, které mi pomáhají, abych se neustále zlepšoval."
Mladý gólman doteď bydlel v hotelu, ale to se prý brzy změní. Podle korespondenta NHL.com Adama Kimelmana se má přestěhovat k českému mazákovi Jakubu Voráčkovi, což může k jeho pohodě výrazně prospět.
Více k tématu: [2000 výher. Ale Flyers teď spíš než historii řeší play off]
Snad jen bude mít čas vyzvednout si v Marltonu na předměstí Philadelphie tradiční předzápasové jídlo, jakýsi rituál pro štěstí, díky němuž se může stát s devíti výhrami v řadě před 21. narozeninami v tomto ohledu historicky nejlepším gólmanem ligy. Jocelyn Thibault jich vychytal osm v sezoně 1994-95 za Quebec Nordiques. Toho už Hart dorovnal.
Binnington zase tahá z bahna Blues, věčně ambiciózní tým, který se ale už několik sezon nemůže trefit do gólmanské jedničky.
Pět výher v řadě od něho z celkových šesti, kterými se St. Louis nyní chlubí, pomohlo dostat se mužstvu na pozici divoké karty. Myšlenky na účast v play off mohou být pořádně živé.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
"Byla to dlouhá cesta, ale jsem rád za to, že ten telefonát přišel a kam jsem se dostal," vyprávěl brankář, jemuž je 25 let, po podzimní premiéře v lize, v níž shodou okolností pomohl pokořit Flyers. "Doufám, že si užiji co nejvíce akce a pomohu týmu k potřebnému vzestupu."
Netušil, jak moc šancí dostane. A hlavně jak bude úspěšný.
Zapomenout se nesmí ani na sedmadvacetiletého Campbella, kvůli věku už technicky nespadajícího do kategorie nováčků, jenž také za Quickem rozhodně nepočítal s tolika šancemi.
Jenže jednička Kings je opakovaně zraněná a jeho americký krajan má po 18 startech v sezoně z celkových 25 v kariéře vládne s úspěšností 93,3 procenta statistikám celé NHL.
"Poctivě maká a čeká na šanci. Až přijde, bude připraven, o to nemám strach," řekl už bývalý kouč Kings John Stevens na úvod ročníku, aniž by tušil, jak přesný odhad to bude.

I díky Campbellovi mohou v Los Angeles myslet na nadstavbu, byť ztrácejí osm bodů na pozici divoké karty. Vzhledem k tomu, že pravidelně bodují a tuto ztrátu díky Campbellovi umazávají, mohou aspoň doufat.
V přímém kontextu s třemi zmíněnými příběhy je vlastně i ten o Adinovi Hillovi, jenž výrazně pomáhal Arizona Coyotes v době, kdy byli Antti Raanta i Darcy Kuemper na marodce. Jen nyní už nechytá.
Díky všem čtyřem je NHL každopádně zase o něco zajímavější. A vyrovnanější. Týmy, které ještě nedávno zapadaly do bažin, tihle nečekaní hrdinové vytáhly rychle zpět.