Výlet na farmu: Když rychlé přesuny nevadí

Každou neděli vás NHL.com/cs zve na Výlet na farmu - pohled na dění v nižších severoamerických soutěžích, ve kterých hokejisté doufají v průlom do NHL: od American Hockey League po kanadské juniorky.
Dnes se věnujeme opakovaným přesunům hráčů do elitního týmu a zpět, na což je jeden z Čechů v letošním ročníku vyloženě expert.

Sem tam, tam a zase zpátky.
Život profesionálních hokejistů není - speciálně v zámoří - jen o pozlátku superluxusního zázemí a nablýskaných arén. Řada z nich už to několikrát poznala i v NHL, kde se s nimi nikdy nikdo příliš nemazal, pokud zrovna nebyli hvězdami.
Hráči na okraji sestavy či bojovníci ve farmářských týmech čekající na šanci mezi elitou zažívají chvíle nejistoty pomalu den co den.
"V úterý jsme hráli v Charlotte, ve středu ráno jsem musel na letadlo a cestoval celý den do Tampy. Přijel jsem rovnou na stadion, odehrál deset minut a po návratu do Raleigh mi řekli, ať si dojedu do Charlotte sbalit všechny věci, že zůstávám," řekl Andrej Nestrašil ve své zpovědi pro web bezfrazi.cz.
"Měli jsme mít den volna a já ho strávil balením a na cestách v autě. Druhý den na rozbruslení jsem uviděl své jméno mimo sestavu. Fajn. Kdo nehraje, dostává po tréninku přidáno na kondici, tak jsem si to odmakal," vyprávěl hokejista, který se před touhle sezonou vydal vydělávat do Ruska.
"Při odchodu z ledu mi pak asistent generálního manažera řekl, ať si všechny věci zase vezmu, že jdu zpátky na farmu. Vůbec jsem samozřejmě nevěděl, ze generální manažer měl syna v nemocnici a že to bylo spíš nedorozumění než jen další tah. V první chvíli mě popadl vztek, zlostně jsem švihnul rukavicí a byl přesvědčený, že sem už nechci."
Tato část Nestrašilova příběhu dokonale vystihuje, co musí hokejisté v cestě za snem skousnout. Kdo to nezvládne, má smůlu a balí kufry.

To samozřejmě dobře vědí i současní čekatelé na šanci a ti, kteří v ní doufali před startem sezony. Fakt, že jsou stále ještě za mořem, svědčí o jejich ohromné vůli a touze uspět.
"Dva roky mi něco daly, o těch případných dalších už si to nemyslím a v AHL bych hrát asi nechtěl," vykládal před sezonou útočník Dominik Simon.
Dnes se hřeje v elitní formaci Pittsburgh Penguins vedle kapitána Sidneyho Crosbyho, ale jednoduché to vůbec neměl. Klub ho pro start sezony opět poslal na farmu do Wilkes/Barre v AHL, ať chtěl nebo ne. Pořádnou šanci v prvním týmu dostal až od začátku prosince.

Už ji nepustil, v posledních devíti zápasech nasbíral sedm bodů (čtyři branky + tři asistence), a to i přes fakt, že během těch sedmi týdnů, co si plní svůj sen, musel stejně narychlo do AHL, kde mimochodem dal gól v zápase proti Hershey.
Až po něm chytil na ligového zelenáče parádní fazonu.
Nahoru-dolů jako výtahem putuje v probíhající sezoně hlavně Filip Chlapík z Ottawa Senators. Jeho letošní příběh vypadá stručně takto: start ročníku na farmě v Belleville, povolání do prvního týmu na konci října, rychle zpět do záložního mužstva a měsíc a půl tam, Vánoce a přelom roku mezi elitou a během ledna ještě jednou tam a zpátky.
Ve 20 letech ovšem musí to vše absolvovat, pokud chce v budoucnu NHL stabilně hrát. Musí vstřebat třeba to, že i když v premiéře v lize po pár vteřinách přihraje na gól, nic moc to nezmění. Jakmile cukne, šance se rapidně zmenší.
Zvládá to zatím solidně. Za Belleville nastoupil do 31 utkání a nasbíral 16 bodů (6+10), v sestavě Ottawy se objevil desetkrát a připsal si dvě asistence.

"Musím se tím prokousat a uvidíme," řekl rodák z Prahy pro iDNES.cz během ledna. "Kdybyste mě viděli před rokem nebo před dvěma, tak byste nevěřili vlastním očím. Pracuju hlavně na defenzivě, na farmě se tomu věnujeme na videu i při tréninku. Zlepšil jsem se hodně."
Simonův příběh je dobrý příklad, možná i vzor pro další mladíky. I Chlapík může doufat, že jednou (dříve či později) přijde šance: pořádná a stálá.
To samé má v hlavě například i Tomáš Hyka, který během krátké zámořské kariéry už také zjistil, jaké to je putovat během pár dnů nahoru-dolů. Jen mu vedení Vegas Golden Knights premiéru v NHL zatím nedopřálo…