Sedinové: Můj brácha má prima bráchu

Název českého filmu z roku 1975 Můj brácha má prima bráchu dokonale sedí ke slavným dvojčatům ze Švédska.
Henrik Sedin a Daniel Sedin v pátek společně došli k 1000. bodu prvního z nich v NHL vlastně symbolicky a stylově. Daniel přejel s pukem do útočného pásma a v situaci dva na jednoho předložil přihrávku bratrovi, který překonal brankáře Florida Panthers Roberta Luonga.

A takhle to vlastně během kariéry dnes šestatřicetiletých bratrů hrajících za Vancouver Canucks bylo pořád.
O pár minut starší Henrik s Danielem logicky vyrůstali spolu a bok po boku udělali i první hokejové kroky v Ornskoldsviku, odkud pochází mnoho velkých hráčů (např. Markus Naslund či Peter Forsberg).
Společně se dostali do NHL, kde se vedení Canucks podařilo získat volby draftu tak, aby mohlo mít dvojčata v týmu. V roce 1999 byl vybrán Daniel jako číslo 2 a Henrik hned za ním. Pokračování jejich osudového pouta nic nebránilo.
"Vždycky jsme byli nejlepší kamarádi a je vážně skvělé mít přítele pořád po ruce," řekl Daniel.
Není proto divu, že ti dva působí, jako by měli jeden společný mozek. "Ale jen na ledě. A ještě je to podle mě tím, že jsme spolu tak dlouho, ne z toho důvodu, že jsme dvojčata. Když někdo s někým bude hrát v útoku dvacet let, bude s ním naladěn na stejnou notu, to je přece jasné," přemýšlel před časem nahlas pro Sportsnet Henrik.

Společně sice zatím nedosáhli na Stanley Cup, ale úspěchů už také zažili dost. Třeba zlaté medaile z olympijských her v roce 2006 v Turíně nebo titul mistrů světa z roku 2013 v barvách Švédska.
Individuálně ti dva také nestrádali. Nejlepší období bylo v letech 2009-11, kdy nejprve vyhrál bodování NHL a Art Ross Trophy Henrik a rok po něm i Daniel. Těžko bychom hledali podobně úspěšné sourozence.
Ti dva brzy budou mít v základní části NHL dohromady 2000 bodů na kontě.
Jen ten Stanley Cup…
"Pár let zpátky jsme byli vážně blízko, ale nadějnou sérii jsme v sedmém zápase prohráli. Vyhrát pohár je stále ale náš jediný cíl," přiznal Henrik.
Přitom prý nechybělo mnoho a o hokejových věcech se s nimi nemusel vůbec nikdo bavit. Ve věku 15 či 16 let se talentovaní Sedinové rozhodovali, zda raději nepůjdou do fotbalové akademie. Nakonec si společně vybrali hokej a udělali zjevně správně. "Fotbal ale miluji. Když je mistrovství světa, je to největší turnaj, co může být," tvrdí Daniel a Henrik jej s úsměvem doplňuje. "A kdo ví, třeba jsem mohl viset na plakátu na zdi místo Neymara já."
Na společné pouti životem je dokáže rozčílit jen velmi málo. Co třeba? Když je někdo rádoby vtipně nazve ´Sedinovy sestry´, nebo když se reportér při společném rozhovoru zeptá na obecně známé otázky: kdo je starší, kdo je lepší či jak je lidé rozeznají? "Jinak je to docela v pohodě," shodli se.
Jenže s jejich rozeznáváním měli problém už učitelé na škole, kde je jednoduše nazývali dvojčaty místo křestními jmény, občas pak i jejich malé děti, když se chytly na společné procházce jiného tatínka, a pak pochopitelně i spoluhráči. Radim Vrbata by mohl vyprávět.
"Dannyho a Hanka jsem poznal jen podle tejpy na hokejce. Jeden z nich ji má delší, druhý kratší," smál se český útočník, který s dvojčaty nastupoval v jednom útoku zejména v sezoně 2014-15.
Ale to je normální. Další forvard Zach Kassian je prý dokonce nemohl poznat rok a půl. "Vždycky se najde pár kluků, kteří mají problém, zvláště pak ti nově podepsaní. Ale dá se to naučit, pokud někdo opravdu chce," řekl Daniel.
Vlastně asi jediné, co slavné bratry rozděluje, je jejich hra. Zatímco Henrik je typický režisér a tvůrce akcí - centr, Daniel je klasické křídlo a lepší střelec. Však také nasázel do branek soupeřů o 133 branek více a to hrál o 23 utkání méně.

Teď na jejich společné cestě zbývá dořešit jediné, když na Stanley Cup to se průměrnými Canucks spíše nevypadá. Aby se na metu 1000 bodů dostal i Daniel.
Chybí mu jich 32.
V této sezoně už to velmi pravděpodobně nestihne, ale v té příští, pro kterou mají oba ve Vancouveru ještě smlouvu (shodně na sedm milionů dolarů - jak jinak...), by se to povést mělo.