"Vidíte ho, co dělá i mimo led… Je to zvláštní, ale u něj to funguje," řekl Frolík. "Snažíte se z toho i trochu poučit. V těchto věcech je výjimečný. Když chodí se zátěžovou vestou a má závaží kolem kotníků. A pak ty pozdní tréninky. Dělal spoustu věcí navíc a v tom je pro mě inspirací."
Frolíkovo propojení s Jágrem ale začalo dávno před jejich setkáním v kanadském klubu. Jako teenagerovi se mu říkalo v domovském Kladně 'Baby Jágr'. Na zádech nosí číslo 67, o jedno níž než jeho vzor. Oba také začali s profesionálním hokejem ve stejném klubu už v 16 letech.
"Když jsem vyrůstal, tak to byl právě on, koho jsem sledoval," řekl Frolík, který byl spolu s Jágrem v českém týmu i před osmi lety a společně s ním oslavil bratislavský bronz.
"Bylo mi šestnáct, když hrál za Kladno při výluce a já ho tehdy poprvé viděl v kabině. Říkal jsem si: 'Páni, ten je tak velký a tak dobrý'," vyprávěl Frolík.
Letmé setkání s Jágrem pro něj bude milou vzpomínkou i na letošní šampionát.
"Předtím jsem Jardu tak moc neznal, ale strávili jsme trochu víc času vedle sebe v Calgary a zjistil jsem, jaký je," řekl Frolík. "Bylo fajn ho tady vidět, ale i on vykládal, že je rád za naše setkání. Popřál mi hodně štěstí a týmu řekl, ať nám to šlape."
Podobně Jágr promluvil i k dalším hráčům v české šatně, kde má spoustu známých. Ať už z Kladna, z Calgary, z národního týmu. A těm, s nimiž prohodit pár slov nestihl, napsal na obří plakát vylepený na zdi kabiny odvážný vzkaz.
"Jedině zlato!"