Osmačtyřicetiletý trenér, který jako hráč získal s Carolinou Stanley Cup v roce 2006, ale dokáže být i tvrdě kritický a po výkonu, jaký jeho tým předvedl v pátém utkání, když prohrál 0:6, nenechal na nikom nit suchou. Brind'Amour se ale ukázal i jako skvělý motivátor. Hurricanes v rozhodujícím souboji nesrazil do kolen ani další katastrofický začátek na ledě Capitals.
"Bohužel se opakoval scénář z těch minulých washingtonských zápasů," připomněl jeden z největších hrdinů série gólman Petr Mrázek. Na šestý pokus v součtu se základní částí už ale dokázali Hurricanes v Capital One Areně vyhrát.
"Myslím, si, že z nás už byli Capitals i trochu nešťastní, pořád jsme dobře bruslili a na nich se čím dál víc projevovala únava," všiml si ze svého postu Mrázek, který po vítězné trefě Brocka McGinna ve druhém prodloužení vyrazil slavit do klubka spoluhráčů.
"Brock makal celou sérii, zasloužil si být tím hrdinou. V té euforii po jeho gólu jsem vyjel z brankoviště, ale zakopnul jsem, tak jsem z toho udělal rybičku. Už jsem byl tak vyšťavený, že se mi ani nechtělo vstávat," líčil Mrázek.
[Kompletní pokrytí série Washingtonu s Carolinou]
Každý hokejista vám ale potvrdí, že výhry únavu neutralizují. Přejít přes washingtonské matadory Alexe Ovechkina, Johna Carlsona, Nicklase Backstroma, nebo Bradena Holtbyho není jen tak.
"Pane Bože, nepamatuju se, že bych někdy v životě řval víc," tvrdil s úsměvem obránce Brett Pesce. Ostatně asi nebyl sám. Pro drtivou část týmu bylo něco takového naprosto novou zkušeností.
Porazit obhájce v rozhodujícím sedmém zápase a k tomu na jeho ledě, to v kariéře mnohokrát nezažijete. "Neuvěřitelné, co?," kroutil hlavou Pesce.
Snad jen jeho spoluhráč Justin Williams si mohl připadat jako v dobře známém představení. Středeční výhra nad Capitals pro něj byla už osmým vítězstvím v sedmém zápase play off v kariéře. Byl to právě on, kdo McGinnovi předložil gólovou přihrávku od mantinelu a dostál tak své přezdívce Mr. Game 7.
