NHL hledá superstar. Jedna sezona nestačí

Také v sezoně 2019-20 vám NHL.com/cs přináší každé úterý pohled na žhavé trendy a dění v NHL. Od sérií výher či proher přes velké výkony jednotlivců až po novinky okolo ligy, s Tepem NHL budete vždy ve stejném rytmu jako nejlepší hokejová soutěž světa. V dalším vydání seriálu se pokusíme odpovědět na otázku, co odděluje superhvězdy od hvězd NHL.

Bývají jediní ze sta, jsou prostě z jiného těsta; zkrátka skutečné klenoty, jejichž hodnota časem roste. Slovo superstar v poslední době značně devalvovalo, i v NHL se tak tituluje bezmála každý, komu se vydaří jedna sezona. Abyste si však vysloužili auru skutečné superhvězdy, potřebujete mnohem víc.
*** ***Více k tématu: [Volba fanoušků pro All-Star Game startuje]
Základní definice je jednoduchá. Za superhvězdu bývá označován ten, kdo je z nějakého důvodu světově proslulý, nebo se ve svém oboru naprosto vymyká průměru. Ve sportu byl takto jako první titulován ve 20. letech minulého století baseballista New York Yankees Babe Ruth.
Každý hokejový fanoušek vám bez mrknutí oka vychrlí jména největších person historie NHL: Wayne Gretzky, Mario Lemieux, Bobby Orr. O jejich hvězdném statusu se nevede žádná diskuse, v tom panuje naprostý konsensus.
Pokud si vybavíte šampionskou sestavu Pittsburgh Penguins z roku 1992, napočítáte v ní hned šest členů Hokejové Síně slávy, ale pouze Lemieux a Jaromír Jágr si při zpětném pohledu na jejich kariéry zaslouží být titulováni jako superhvězdy.
Tím není řečeno, že by Larry Murphy, Joe Mullen, Bryan Trottier nebo Ron Francis nebyli skvělí hráči, ale tehdy to byl prostě Lemieuxův tým.
V současné NHL bývají do skupiny superhvězd zahrnováni kapitáni Pittsburgh Penguins a Washington Capitals Sidney Crosby a Alexandr Ovečkin, záhy po svém vstupu do ligy se k nim přiřadil i Connor McDavid z Edmonton Oilers. Na tom se shodne většina fanoušků a expertů.
"Crosby sice stárne, ale pořád je to vlastně stejný hráč. V některých aspektech se dokonce zlepšuje. Neskutečný profesionál a opravdová celebrita, o které nemůžete říct nic špatného," popisoval pensylvánského protivníka útočník Kevin Hayes z týmu velkých rivalů Philadelphia Flyers.

"Kolikrát předvádí věci, které byste nezvládli ani zpomaleně," souhlasí s Crosbyho výjimečností obránce Bostonu Torey Krug. Nelíčený obdiv napříč všemi týmy v NHL je také jednou z charakteristik skutečné superstar.
K zahození určitě nejsou ani individuální trofeje. Hokejisté si občas víc považují Ted Lindsay Award, o níž hlasují členové Hráčské asociace, než Hart Trophy. Mít respekt u soupeřů je další znak opravdových superhvězd. Není divu, že Gretzky toto ocenění (dříve to byla Lester B. Pearson Award) převzal pětkrát, Lemieux čtyřikrát a Jágr třikrát, stejně jako Ovečkin s Crosbym. A McDavid už má dvě...
Každý z premiérových držitelů Hart Trophy, Conn Smythe Trophy, Vezina Trophy, Norris Trophy a Art Ross Trophy flirtuje s překročením hranice mezi hvězdou a superhvězdou, ale potřebuje k tomu udržet vysokou úroveň po delší čas.
Dnes už bychom s označením superstar hodně šetřili u držitelů Hart Trophy z let 2002 a 2011 Jose Theodorea a Coreyho Perryho.
Mít ale v kapse velké individuální ocenění je přesně ten rozdíl, který dělí skupinu hráčů kalibru Gretzkyho, Lemieuxe, nebo Jágra, od jmen jako jsou Mike Gartner, nebo Cam Neely, jejichž kariéry byly bezpochyby skvělé, ale v rámci NHL stáli přece jen trochu ve stínu legend.
Hokej je v první řadě týmový sport, proto je dobré, když máte v portfoliu i fotky se Stanley Cupem jako Crosby s Ovečkinem. Vůdčí role při tažení na vrchol podpírá autoritu nejen v rámci týmu.
O konzistenci výkonů už řeč byla. Kdo si dnes vybaví, jak v sezoně 2005-06 vyfoukl Jágrovi střelecký titul Jonathan Cheechoo ze San Jose Sharks. Tehdy mu bylo pětadvacet, nejlepší roky měl před sebou, ale zaznamenal už jen jednu sezonu s více než třiceti brankami a posléze přes AHL zamířil do KHL.
Vzestupy a následné propady má za sebou i někdejší jednička draftu gólman Marc-Andre Fleury, jenž mohl vznášet superhvězdné nároky po získu Stanley Cupu 2009 s Pittsburghem, ale následně zažil střídavě slunečná výkonnostní období, která s jeho pověstí dost zamávala.

O tu svou ale pečlivě dbal Dominik Hašek, jenž mezi individuální trofeje a Stanley Cupy dokázal vmáčknout i velký mezinárodní triumf, když doslova ukradl olympijský triumf v Naganu 1998 pro české hokejisty. Byl to jeden z těch unikátních příkladů, v nichž jeden hráč provede mužstvo celým turnajem až ke zlatému konci.
Podobně je ve Švédsku adorován Peter Forsberg, i když je jeho mýtická klička z finálového rozstřelu proti Kanadě v Lillehammeru stará už 25 let. Všechny ty Stanley Cupy, Calder Trophy, Hart Trophy i Art Ross Trophy umocňují Forsbergovu kariéru, jejíž základní kámen byl však položen v Norsku v roce 1994.
Hráči jako Brett Hull, Mike Modano, Chris Chelios a Brian Leetch prožili v NHL skvělé roky, ale souhlasili by, že na vrcholu popularity se ocitli po finále Světového poháru 1996, kdy zpacifikovali Kanadu. Tehdy to byli hrdinové pro celé Spojené státy americké. Takže je jasné, že mezinárodní úspěch posiluje image.
O tom ostatně po Vancouveru 2010 mluvili i Kanaďané Jonathan Toews, Rick Nash, nebo Shea Weber, jimž se zlatá položka náležitě vyjímala v životopise.
Ani medaile na krku z vás ale neudělá superstar, pokud nejste vyrovnaná osobnost a ke své kariéře se budete chovat tak neomaleně, jako třeba Dany Heatley, jehož hvězdný prach se rozplynul po výměně z Ottawa Senators, kde mu už fanoušci nemohli přijít na jméno.
Po minulé sezoně byl vynášen do nebes ruský sběratel Nikita Kučerov z Tampa Bay Lightning, který ke 128 bodům a Art Ross Trophy přidal Ted Lindsay Award, Hart Trophy a obdiv soupeřů.
"Kučerov je jeden z nejobtížněji čitelných hráčů, co se týká bránění. Zvládá tvrdě střílet, perfektně nahrávat, máte pocit, že vždycky přesně ví, co udělat," řekl na adresu ruského křídla brankář New Jersey Devils Cory Schneider.
Jenže v nové sezoně už Kučerov ztrácí více než 20 bodů na edmontonské duo McDavid, Leon Draisaitl, které se utrhlo ze řetězu. I německý útočník nyní předvádí, že má také superhvězdnou kapacitu. Ale měl by ji i bez svého kanadského hokejového dvojníka?

Ta samá otázka pronásleduje nejlepšího střelce sezony Davida Pastrňáka. Byl by tak úspěšný, pokud by nehrál s Bradem Marchandem a Patricem Bergeronem? K velkým hráčům ale patří i umění využít příležitosti, která se před nimi objeví. Bruins před pěti lety potřebovali praváka a z farmy si vytáhli osmnáctiletého Čecha.
Pastrňákův vzestup je znát sezonu po sezoně, ale až delší prověrka časem rozhodne, zda bude superhvězdná aura součástí jeho kariéry.
Seznam cílů, kterých k tomu potřebuje dosáhnout, je zatím pěkně dlouhý a obtížný: individuální ceny, Stanley Cup, velký mezinárodní úspěch... Práce to bude ještě dost.