Martyrium návratů. Jak překonat zranění?

Redakce NHL.com/cs v létě vyzpovídala mnoho hokejistů NHL a získala jejich pohled na různorodá témata. V této části si připomeneme, jak složité bývají pro hráče návraty po zranění.

Stačí malá chvilka - a nenápadná herní situace může mít dalekosáhlé následky. Souboj u mantinelu nebo před brankou, zdánlivě lehké seknutí, brusle zaseknutá do rýhy... A pro hráče nastává martyrium. Jak se hokejisté vyrovnávají s týdny a měsíci, kdy nemohou hrát zápasy?
Své o tom ví třeba čtyřiadvacetiletý Tomáš Hertl ze San Jose Sharks. Jeden z nejtalentovanějších mladých Čechů býval velkým smolařem. Jeho famózní vstup do NHL v roce 2013 a cestu ke Calder Trophy zničil faul kolenem amerického útočníka Los Angeles Kings Dustina Browna, po němž následovala operace, složitá rehabilitace a opatrný návrat na led. Po něm bylo jasné, že Hertl už není tím bezstarostně působícím mládencem, jenž si mezi mantinely dovolí parádičky všeho druhu.
Více k tématu: [Couturier nebude na startu kempu zcela fit\]
S herní absencí se vytrácí jistota a sebevědomí. Trvá minimálně týdny, než se hráč po návratu na led dostane do rytmu, na který byl zvyklý.
"Mám za sebou zranění a není nic složitějšího, než když se máte třeba po třech měsících vracet. Cítíte, že nejste součástí týmu. Všichni chodí na zápasové mítinky, baví se o předchozím utkání a vy tam jen tak sedíte. A to je vážně těžké," řekl Hertl.
Útočník Sharks v nováčkovské sezoně přišel o 45 zápasů základní části. Zranění mu v roce 2016 znemožnilo absolvovat závěr finálové série Stanley Cupu proti Pittsburgh Penguins a v ročníku 2016-17 kvůli dalšímu zranění kolena vynechal 33 utkání...

"Jakmile se vracíte, tak musíte makat mnohem tvrději. Je neskutečné, jak vám zmizí svaly po pěti dnech klidu. Prostě je potřeba udělat všechno pro to, abyste co nejrychleji mohli pomoci týmu," dodal Hertl.
Když kouč předstoupí před novináře a oznámí, že hráč bude mimo hru patrně tři až čtyři týdny, málokdo má představu, co se za jeho návratem skrývá.
Třeba tahoun Toronto Maple Leafs Auston Matthews v minulé sezoně chyběl 'jen' deset utkání, připadalo mu to ale jako věčnost. Zmizí cit pro přihrávku i střelbu, načasování, prodlouží se reakční čas.
"Nikdo nechce být v téhle situaci, protože je to vážně na hlavu. Jenže takové věci se v hokeji stávají pořád. Musíte tvrdě makat, abyste se přiblížili okamžiku, kdy zase budete stoprocentní," říká Matthews.

Ačkoli jeho zranění nebylo zdaleka tak vážné, zkušenosti má velmi podobné jako Hertl.
"Dny se strašně vlečou. Obzvlášť je hrozné nechodit na led s týmem. A k tomu dívat se na zápasy jen z tribuny," otřepe se jednička draftu 2016. Ani veškerá péče lékařského personálu a kondičních trenérů vám v takových dnech náladu nevylepší.
Kdo si projde rehabilitací po vážném zranění nebo operačním zákroku, nechce už nic podobného podstupovat znovu.
"Kéž bych to už nezažil," vybavil si svou operaci levého kolena z roku 2017 útočník Los Angeles Tyler Toffoli.
"Ta rehabilitační část vůbec neutíká. Člověk se tomu ale nesmí poddat. Hodiny strávíte různými cviky a pak se stejně musíte jít ještě připravovat, aby vaše kondice neumřela. Jak jsem řekl: Nikdy víc," prohlásil Toffoli.

Občas si ale hráči uvědomí, jaké mají štěstí, že je o ně v NHL tak výjimečně dobře postaráno. Tomáš Fleischmann, nebo Tomáš Vokoun museli v minulosti rychle na operační sál, když lékaři zjistili v jejich těle přítomnost krevních sraženin.
Obdobnou zkušenost podstoupil na konci minulého roku útočník New York Rangers Chris Kreider, jemuž diagnostikovali krevní sraženinu v ruce.
"Měl jsem štěstí, protože bylo jasně patrné, že s mojí paží není něco v pořádku. Pak už to šlo rychle. V nemocnici každou půlhodinu lékaři a sestry kontrolovali mé životní funkce. Ale cítil jsem i velkou podporu přátel, rodiny, spoluhráčů a celé hokejové komunity. Během sezony po sobě docela tvrdě jdeme - a najednou dostáváte vzkazy, jak mi všichni drží palce. To bylo dojemné," svěřil se Kreider.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Do formy se ale musel dostat sám. A zvládl to poměrně rychle. Chyběl 24 zápasů a na konci února už byl zase připravený vyrazit do akce.
"Byla to pro mě velká zkušenost. Největším problémem se stala plicní embolie, ale lidi, se kterými jsem mluvil, mě hodně podrželi. Nemělo cenu chodit po kabině s nasupeným výrazem, když se celý tým chystal na zápas. Uvědomil jsem si, jaký to je pro mě dar, že jsem něco podobného překonal. Za to nepřestanu být vděčný," svěřil se Kreider.
Taková zkušenost totiž většinou posílí. A nemusíte být ani hokejistou v NHL.