Pastrňák bude potřebovat větší podporu

Kavárna je místem oddechu, zamyšlení, ale taky debat, polemik a výměny názorů na různá témata. Redakce NHL.com/cs se od nové sezony každou sobotu schází v 'Hokejové kavárně', kde vybraní autoři probírají jeden z námětů týkajících se vývoje v NHL. Tentokrát Marek Burkert, Lukáš Hron a Lukáš Vrkoč diskutovali o letošních adeptech na Maurice Richard Trophy.

Burkert:Tohle je asi téma, které české fanoušky od začátku sezony zajímalo nejvíc. Díky Davidu Pastrňákovi tady zase konečně máme střelce, který může dorazit na padesátigólovou metu. A asi nejsem sám, kdo díky tomu zápasy Bostonu v této sezoně prožívá ještě o něco silněji. Dost dlouho to vypadalo, že Pastrňák drží situaci pevně v rukou, ale nástup dua Alex Ovečkin - Auston Matthews v roce 2020 je hodně působivý. A abych řekl pravdu, už jsem o část původního optimismu, že se Milan Hejduk konečně dočká českého nástupce, přišel.
Pochybnosti u mě vlastně zasel samotný Pastrňák. Vybavujete si tu situaci ze zápasu s Pittsburghem z půlky ledna? Pasta v ní při power play Penguins pár metrů před prázdnou brankou nahrával Bradu Marchandovi. Z týmového hlediska je to možná fajn, ale v tuto chvíli má být 'alpha dog' Pastrňák. Vyhrát Richard Trophy znamená být i trochu sobecký. Představa, že by se takto dělil Ovečkin, který se nyní pravidelně objevuje ve washingtonské sestavě při power play soupeřů a pálí klidně z vlastní třetiny, mi přijde celkem nemyslitelná. Co vy na to?

Hron: Tomu argumentu rozumím, zároveň se ale podle mého dá pochopit i z úplně opačné strany. Zmíněná situace totiž svědčí i o neuvěřitelném Pastrňákově sebevědomí. Vlastnosti, kterou my Češi obvykle trochu postrádáme. A jež mu může v konečném účtování naopak hodně pomoct.
To všechno jsou ale jenom dojmy. Jakmile se obrátíme k samotným číslům, aktuální situace pro českého forvarda opravdu moc příznivě nezní. Současný lídr Matthews má z posledního kvinteta zápasů pět gólů, Ovečkin dokonce devět, Pastrňák jen jeden. Současná forma tedy rozhodně nemluví v jeho prospěch.
Přesto pokud bych si měl zavěštit, rozhodne se nakonec mezi ním a Rusem. Už jen kvůli výsledkům a pohodě jejich týmů: Washington Capitals a Boston Bruins jsou na vlně, netrápí je žádná křeč, to může jejich esům svědčit. Naopak Toronto Maple Leafs se právě teď navzdory třetímu fleku v Atlantické divizi potácejí ode zdi ke zdí, z posledních deseti utkání pět vyhráli, ve čtyřech padli. S postupem do play off budou mít ještě velké problémy. A to může ovlivnit i Matthewsovu gólojízdu.
Nebo si, Lukáši, myslíš něco jiného?

Vrkoč: Myslím si, že jsi velmi přesně vypíchl tu věc s klidem Bruins a Capitals naproti nejistotě u Maple Leafs. Ale na druhou stranu, pokud se v Torontu mohou na někoho spolehnout, je to právě mladý Američan. V sezoně už přece měsíc neměli Johna Tavarese ani Mitchella Marnera a ofenziva tolik netrpěla, problémy je tlačily či tlačí jinde. Matthews podle mě ty góly dávat bude a do konce základní části povede se zbylým duem boj o každý gól a šanci na trofej má v mých očích teď podobnou.
Pro Ovečkina hovoří zkušenosti. Předchozích osm cen mu nikdo nevezme a pokud devátou nezíská, nerozhodí ho to. Ruce se mu po 80. zápase sezony klepat nebudou, pokud o něco ještě půjde. To Pastrňákovi s Matthewsem mohou, ať si říkají, jak chtějí, že je úspěch týmu na prvním místě. Na druhou stranu to, co Pasta předvedl proti Penguins a co zmínil Marek, má můj ohromný obdiv. Bojím se jen, aby to nakonec nebyl právě ten jeden gól, který tenhle souboj těžkých střeleckých vah rozhodne.
Mimo to si myslím, a už jsem to v kavárně říkal v době, kdy byl o nějakých sedm gólů pozadu, že Maurice Richard Trophy vyhraje kapitán Washingtonu a na tom trvám. A stane se tak třeba i díky výše zmíněným třesoucím se rukám či darovanému gólu spoluhráči.
Burkert:Asi se shodneme, že závěrečné fáze gólových dostihů bývají velice často o pomoci spoluhráčů. Když měl v sezoně 2005-06 zaděláno na Richard Trophy Jaromír Jágr, nedostalo se mu v New York Rangers zdaleka takové podpory, jakou měl Jonathan Cheechoo v San Jose Sharks. Tam mu totiž jednu lepší přihrávku než druhou servíroval Joe Thornton. A oba nakonec Jágra přeskočili: Cheechoo v gólech, Thornton v bodech. Vybavuju si rozhovor s tehdejším centrem Rangers Michaelem Nylanderem, v New Yorku z téhle nedotažené Jágrovy mise panovala celkem silná rozmrzelost.
Chci tím říct, že jestli se má Pastrňák přimknout k Ovečkinovi s Matthewsem a pořádně finišovat, bude potřebovat, aby mu Bergeron s Marchandem, a vlastně celý tým, pomohli mnohem víc. Hlavně v přesilovkách. Ovečkin tu podporu má u Nicklase Bäckströma, TJ Oshieho, Jevgenije Kuzněcova... Matthews si zase extrémně rozumí s Marnerem.
Když měl Pastrňák největší fazónu, začalo se za mořem spekulovat, že by snad mohl atakovat hranici padesáti gólů už v padesáti zápasech, což je výsada těch nejlepších střelců historie. Pasta měl nakonec za půl stovky utkání 37 branek. Tu padesátku bych mu samozřejmě velice přál, on sám o ní mluví jako o své vysněné metě. A myslím si taky, že na ni letos dosáhne. Richard Trophy ale bude podle mě viset ještě o trochu výš.