Hašek na pódiu Síně slávy děkoval Holečkovi i současné partnerce

Jako hvězda Detroit Red Wings byl u toho, když Dominik Hašek předváděl své úchvatné zákroky v brankovišti. Jako ceremoniář teď Chris Chelios uvedl legendárního gólmana do Síně slávy coby prvního českého hokejistu v historii.

"Nemyslím si, že existoval jiný brankář, který by měl takovou kontrolu nad zápasem, jako Dom," prohlásil americký obránce, který se s Haškem potkal na začátku jeho kariéry v NHL u Chicago Blackhawks a později s ním v Detroitu získal Stanley Cup. "Nikdo nehrál s větším nasazením, nikdo netrénoval tak tvrdě jako on. Byl to jeden z největších hokejistů všech dob," dodal Chelios.

"Hašek předváděl takové zákroky, které jsem nikdy předtím neviděl. A neuvidím je ani nikdy potom," přidal se slavný forvard Pat LaFontaine, jenž se s Haškem potkal v klubu Buffalo Sabres. S tím, že Dominátor je nejtrefnější přezdívka fantastického gólmana, protože ten dominoval zápasu tak, jak to dokázala pouhá hrstka jednotlivců.

Někdejší americký útočník se zmínil i o olympiádě v Naganu 1998, kde senzační Hašek dovedl národní tým ke zlatým medailím. "Lidé ho samozřejmě znali už před tím, ale od doby, co Česká republika vyhrála zlato, celý svět věděl, jak skvělý brankář to byl."

Hašek na pódiu v Torontu pogratuloval dalším novým členům Síně slávy, kteří tam letos vstoupili po jeho boku: Peteru Forsbergovi, Mike Modanovi, Robu Blakeovi, trenéru Patu Burnsovi (in memoriam) a rozhodčímu Billu McCrearymu. "Ten byl na ledě při nejdůležitějších dvou zápasech, které jsem odehrál pro svou vlast - semifinále a finále v Naganu," připomněl. "Jsem šťastný, že se o tuhle velkou čest mohu podělit i s ním."

Ve svém desetiminutovém proslovu Hašek uvedl, že jeho cesta do Síně slávy byla vydlážděna podporou nespočetné skupiny lidí. Poděkoval rodičům i prarodičům, připomněl, že jeho dědeček byl skvělý fotbalista, který mu dával góly, když byl malý. "Střílel na mě tenisáky do kuchyňských dveří a říkal mi pomalý Pan Závora," zavzpomínal.

I to prý podpořilo jeho touhu stát se brankářem. "Viděl ve mně brankáře ještě dřív, než jsem si to uvědomoval já."

Ve své řeči poděkoval i brankářům, kteří ho ovlivnili jako malého kluka. "Nemůžu jmenovat všechny, ale nikdy nezapomenu na všechny ty hodiny, které jsem strávil u televize nebo na stadionu sledováním velkých českých (a slovenských) gólmanů Jiřího Holečka, Vlada Dzurilly a Jiřího Crhy. Hodně jsem se toho naučil."

Pardubický odchovanec poté připomněl, jak po pádu Berlínské zdi ve 25 letech odešel dobývat NHL a v prvních letech v Severní Americe se trápil. Poděkoval i kolegům z farmářského týmu Indianapolis Ice, kde se učil adaptovat na úzké kluziště, na novou zemi i na cizí jazyk. "Nikdy nezapomenu spoluhráčům, že se pořád snažili se mnou komunikovat, když přitom ani jeden z nás nevěděl, o čem ten druhý mluví."

Z Chicaga pak zmínil i Cheliose a známého kouče Mike Keenana - o obou řekl, že jsou jiní, než jak je lidé vidí z tribuny. "Nejsou tak tvrdí, jak vypadají, a mají velká srdce. Nemyslím si, že bez jejich pomoci bych zůstal v NHL."

Ve slavnostním proslovu samozřejmě nechyběli ani lidé z klubu Sabres, kde se Hašek proslavil a získal tu všech šest Vezina Trophy pro nejlepšího gólmana i dvě Hart Trophy pro nejužitečnějšího hokejistu ligy. "I fanoušci v Buffalu byli úžasní. Když jsme se s Richardem Šmehlíkem vraceli z olympiády (v Naganu), přivítali nás tak, jako kdybychom přivezli zlato domů, a ne do cizí země," vzpomínal Hašek.

Ten poděkoval i Detroitu, kde mu dali šanci hrát "s nejlepší skupinou hráčů, s jakou jsem kdy hrál." Poděkoval i Pardubicím, kde vyrůstal a kam se vrátil po ukončení kariéry v NHL. "Daly mi možnost vyhrát můj poslední pohár," připomněl Hašek, jenž k československým titulům v letech 1987 a 1989 přidal i extraligový triumf v roce 2010.

Poté vzpomněl i svého osobního trenéra Josefa Bruka. "Bez Pepy bych se ve svém věku po roční pauze vrátit nedokázal," řekl. A po dětech poděkoval i své současné partnerce Líbě Šmuclerové.

"Chci využít této příležitosti, abych vyjádřil díky všem, kteří mi pomohli, kteří se mnou hráli, fandili mi a kteří byli mými přáteli po celou mou kariéru. Vy všichni jste mi umožnili proměnit svůj sen ve skutečnost. Hrozně moc vám děkuju."