Piknik v lese. Carolina sází na domáckou atmosféru

Jako doplněk k tradičnímu srpnovému seriálu 31 týmů ve 31 dnech připravila naše redakce seriál Genius loci, který nabízí netradiční pohled na prostředí, v němž se hraje NHL. Autoři Michael Langr a Marek Burkert na svých cestách poznali 25 ze 31 stadionů a měst National Hockey League, v dalších arénách pak byli ostatní redaktoři. Proto vám můžeme zprostředkovat malý letní 'výlet' do všech ligových destinací osobním pohledem. Nyní přicházejí na řadu Carolina Hurricanes.

Když sem dorazíte z New Yorku, Chicaga nebo Philadelphie, první, co vás okamžitě zarazí, je úplně odlišné životní tempo. V hlavním městě státu Severní Karolína Raleigh sice žije skoro 400 tisíc obyvatel, ale pevnost Carolina Hurricanes PNC Arena je skryta deset kilometrů od centra uprostřed lesů.
Z oken pokojů nedalekého hotelu Four Points nevidíte nic jiného než stromy a i v den zápasu tu dlouho vládne klid a trochu ospalá atmosféra.
Tři čtyři hodiny před začátkem ale na přilehlá parkoviště dorazí první auta s fanoušky, kteří si obléknou červené dresy, vytáhnou skládací židle, grily a plata piv. Začíná hokejový piknik.
Více k tématu: [Jeden úspěch nestačí. Carolina chce víc\]
Už čtyřiadvacátým rokem jsou Hurricanes součástí NHL, která je uvítala po přesídlení a změně názvu klubu z Hartfordu. První dvě sezony v lize odehrála Carolina nuceně v 90 minut vzdáleném Greenboro, což se neslavně projevilo na její reputaci i chabém zájmu diváků. Když byla tamní hala pro 21 tisíc diváků naplněna z poloviny, dalo se to považovat za úspěch.
Až po přesídlení do nové arény se začala budovat větší fanouškovská komunita, kterou Hurricanes dokázali nabudit postupem do finále v roce 2002 a hlavně ziskem Stanley Cupu v roce 2006.

"V základní části si člověk žil v pohodě v anonymitě, ale při play off nám na ulici každý přál štěstí," vzpomínal bek František Kaberle, který rozhodujícím gólem v sedmém zápase finále proti Edmonton Oilers zařídil před 13 lety dosud jediný vítězný zápis Caroliny do historie Stanley Cupu.
V minulých letech zažívali Hurricanes s diváky opravdu svízel. Ještě ve zkrácené sezoně 2012-13 se průměrná návštěva vyšvihla přes 17 a půl tisíce fanoušků na zápas. O čtyři roky později už měla Carolina nejhorší divácký průměr ze všech týmů - pouhých 11 176 diváků na utkání.
Opakovaná zklamání a devítiletá absence v play off se někde musely projevit. Ale nemohly za to jen hokejové neúspěchy.
"V okolí Raleigh jsou čtyři univerzity, kde se hraje basket na vysoké úrovni. Spousta lidí se taky zajímá o americký fotbal, a když se prohrává, tak lidi do ochozů zpátky nevrátíme," vykládal obránce Michal Jordán, který tři roky strávil na farmě Hurricanes v Charlotte a další tři sezony se marně pokoušel získat pevnou pozici v Carolině.

A k tomu dost často dostával korespondenci, v níž si ho zmatení příznivci pletli s basketbalovou legendou Michaelem Jordanem, který je zároveň majitelem klubu NBA Charlotte Hornets, vzdáleném necelé tři hodiny cesty od Raleigh.
NHL se snažila zažehnout větší hokejový entuziasmus třeba i pořádáním All-Star Game v PNC Areně v roce 2011, ale opravdovou změnu přineslo až letošní tažení do finále Východní konference.
Šest z deseti historicky nejvyšších návštěv na hokejové zápasy je právě z letošního jara. Na nejvyšší příčce se pak vyjímá postupový duel ze série s New York Islanders, na který zavítalo 19 495 diváků, i když oficiální kapacita je uváděna o osm stovek menší...
"Už před začátkem play off nám lidi z klubu říkali, že atmosféra v roce 2006, když Carolina vyhrála Stanley Cup, byla ohromná. Lidi nás opravdu neskutečně hnali. Ale my šli třeba i z tréninku a vedle arény byli fanoušci a grilovali tam, kempovali. Byla to skvělá zkušenost," liboval si gólman Petr Mrazek, který v létě podepsal s Hurricanes kontrakt na další dva roky.

Carolina už úspěch nutně potřebovala. Asi není náhodou, že přišel poté, co v klubu proběhly dalekosáhlé změny. Dlouholetého majitele Petera Karmanose, jenž vydělal jmění na softwarové firmě Compuware, nahradil loni na pozici většinového vlastníka Tom Dundon a od toho se pak odvíjely další proměny v 'zálesáckém' klubu.
Na domácké atmosféře se toho ale moc nezměnilo. Tu si pochvalují hráči současní i minulí.
"Není to všechno tak hektické jako v New Yorku, i když přes léto tam bývá přes 35 stupňů. Vzdálenosti na dojíždění ale nejsou vůbec hrozné. K zimáku to je pro většinu hráčů do deseti minut. Proti jiným týmům mají Hurricanes i hodně dobré cestování. Většina letů je do dvou hodin a jen dvakrát za rok se létá na delší trip," vzpomínal Jordán.
[Více ze seriálu preview 31 za 31 na NHL.com/cs]
"Pro mě byl Raleigh velice příjemnou destinací, kam jsem se pokaždé těšil. Obzvlášť když zavládlo příjemné jarní počasí," zasnil se před časem nejproduktivnější hráč historie New Jersey Devils Patrik Eliáš.
Někdo potřebuje k životu hektiku, spoustu lidí, ze kterých získává energii, nebo i trochu toho nočního povyražení. V Carolině si ale užijete spíš pohledů na zalesněnou krajinu a golfová hřiště.
A proto jsou Hurricanes v konkurenci klubů z velkých měst na východním pobřeží Ameriky jedineční.