Forsbergova olympijská klička slaví 22 let

Po šesti sériích nájezdů byl stav nerozhodný 2:2, napětí na olympijském ledě by se dalo rozkrájet minimálně do pěti kruhů. Diváci opaření dramatem už ani příliš nefandili, nervy v obou táborech byly napnuté jako špagáty. Jeden jediný muž však zachoval ledový, severský klid.

Peter Forsberg.

Dvacetiletý útočník s číslem 21 se rozvážně rozjel, podíval se, že kanadský brankář Corey Hirsch je vyjetý poměrně daleko z brankoviště... Naznačil mu kličku do forhendu, přehodil puk na bekhend a jednou rukou zasunul puk do branky.

Na tuhle drzost nedokázal kanadský útočník Paul Kariya odpovědět, Tommy Salo jeho střelu chytil a Švédsko se stalo poprvé v historii vítězem hokejového olympijského turnaje v Lillehammeru.

V sobotu uplynulo od tohoto památného momentu přesně 22 let. Víc než dvě dekády od ne snad zrození, ale od zpopularizování slavného blafáku, jenž vstoupil do dějin jako 'Forsbergova klička' a který se o od té doby snažily napodobit desetitisíce kluků po celém hokejovém světě.

"Ten nájezd vždycky bude velkou součástí mé kariéry. Díky němu jsem se vlastně doma stal celebritou," připustil kdysi Forbserg, jehož gól je zobrazen dokonce na švédských známkách a hokejista se tak dostal do exkluzivní společnosti králů, skupiny ABBA, tenisové legendy Björna Borga nebo slavného lyžaře Ingemara Stenmarka.

Forsberg sám přiznal, že nebyl první, kdo podobný nájezd provedl. Stejný trik vytáhl už v roce 1989 Kent Nilsson na mistrovství světa. Rozhodnout s ním však penalty v tak napínavém momentu se před ním ani po něm nikomu nepodařilo.

"Forsberg byl tehdy na začátku své veliké kariéry a rozhodl trestná střílení, když si vzal hokejku do jedné ruky, natáhnul brankáře na levou stranu a zasunul to jednou rukou do branky. Byl to velkolepý nájezd, o kterém se pak hodně mluvilo," popisoval na klubovém webu hokejového Liberce útočník Petr Nedvěd, jenž byl pamětníkem finále.

Ač původem Čech, startoval Nedvěd jako vycházející hvězda a kanadský občan na olympiádě za Kanadu. Tehdy sice ještě hokejisté z NHL olympiádu nehráli, ale Nedvěd se nedohodl na smlouvě s klubem Vancouver Canucks a kývl proto na reprezentační nabídku.

"Byl to pro mě jedinečný turnaj s obrovskými zážitky. S Kanadou jsme hráli tak dobře, že jsme prošli až do finále, takže jsme ani neměli čas, abychom chodili po nějakých jiných sportovištích. To mě trochu mrzí, byla hrozná pocta se zúčastnit takto ohromné akce," uvedl před lety Nedvěd na klubových stránkách.

Liberecký rodák patřil v roce 1994 ke hvězdám kanadského výběru. V osmi zápasech dal pět gólů a přidal asistenci. Ve čtvrtfinále pomohl týmu k vyřazení svého rodného Česka, ve finále byl spolu s Kariyou jediným kanadským reprezentantem, který z úvodních pěti nájezdů skóroval.

"Tenkrát jsem dával já a Paul Kariya. Švédové ale první tři nájezdy nedali a až pak dali čtvrtý, pátý a stav byl vyrovnaný na 2:2. Což byla obrovská smůla, my už jsme skoro se spoluhráči potichounku slavili," vzpomínal světoběžník, jenž si o 20 let později zahrál olympiádu v Soči za Česko. V Lillehammeru však byl triumfu mnohem blíž.

"Tenkrát to vypadalo, že budeme zlatí. Škoda, že se tehdy nikdo ze spoluhráčů ke mně a Paulovi nepřidal. Stačilo by, aby jeden nájezd vyšel, a byl konec. Bohužel už jsme puk za Sala nedostali," litoval Nedvěd.

I on se nakonec musel sklonit před penaltovým mágem z Örnsköldsviku, malého městečka na severovýchodě Švédska. Před mladíkem, jenž se stal v následujících deseti letech jedním z nejlepších hokejistů světa.

Ač Forsberg odehrál v NHL jen zhruba polovinu toho, co jeho krajané Mats Sundin nebo Nicklas Lidstrom, mnozí fanoušci ho považují za nejlepšího Švéda všech dob. Rok 1994 mu otevřel cestu do NHL, kde se na přelomu století stal jedním z nejlepších útočníků své doby. Jeho vzestup byl raketový: v 18 letech poprvé získal titul mistra světa IIHF, ve 20 vyhrál olympiádu a ve 22 už držel nad hlavou Stanley Cup jako eso týmu Colorado Avalanche.

"Všechno se to seběhlo tak rychle. Získat tyhle tři tituly bylo fantastické," vzpomínal Forsberg, jenž se v pátek zúčastnil veteránského duelu bývalých hvězd Colorado Avalanche proti Detroit Red Wings pod širým nebem na stadionu Coors Field v Denveru.

V NHL odehrál celkem 708 zápasů a nasbíral v nich 885 bodů, což z něj mezi všemi hvězdami činí osmého nejproduktivnějšího hokejistu všech dob podle bodového průměru na zápas - lepší číslo než jeho 1,25 měli jen Wayne Gretzky (1,92), Mario Lemieux (1,88), Mike Bossy (1,50), Sidney Crosby (1,41), Bobby Orr (1,39), Marcel Dionne (1,31) a Peter Šťastný (1,27).

Jako tahoun Avalanche získal Forsberg dva Stanley Cupy (1996 a 2001), v roce 2003 vyhrál Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hokejistu a Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče sezony NHL. V roce 2014 byl přijat do Síně slávy v Torontu. Přestože jeho kariéru ničila vleklá zranění, která ho nakonec donutila ji předčasně ukončit.

Forsberg vstoupil do dějin jako hokejový velikán ze všech zmiňovaných důvodů. Fanoušci si však nejspíš nejvíc ze všech jeho kousků budou pamatovat právě ten ze 27. února 1994.