Skip to main content

Finále je Thorntonovou odměnou za víru v Sharks

Napsal Nicholas Cotsonika / NHL.com

Joe Thornton viděl předávání Stanley Cupu jednou v životě. V roce 1997, kdy mu bylo 17 let, a platil za jeden z největších talentů pro NHL.

Agenti Mike Barnett a Eddie Mio měli základnu v Detroitu a společně s ní i permanentky do sektoru za branku v Joe Louis Areně. Mio tehdy vymyslel, že by bylo skvělým zážitkem, kdyby se Joe podíval, jak Red Wings hrají ve finále proti Philadelphia Flyers.

A tak šel Thornton společně se starším bratrem Johnem, mimochodem vášnivým fanouškem Stevea Yzermana a jedním z důvodů, proč sám Joe nosí na dresu číslo 19, do hlediště na čtvrtý zápas. Detroit zrovna ukončil dvaačtyřicetileté čekání na pohár, aréna byla v extázi, všude létaly konfety a oni viděli Yzermana, o němž kritici říkali, že nikdy nic nevyhraje, jak zvedá Stanley Cup nad hlavu. Poprvé ve 32 letech…

"Moc jsem tehdy nevěděl, o co jde a jak dlouho už bojuje. Jen jsem si říkal: ten chlap to fakt dokázal. Stevie Yzerman má pohár a my byli u velmi speciálního momentu," vzpomíná Joe.

O dva týdny později byl týmem Boston Bruins zvolen jako jednička draftu během slavnosti v pittsburgské Civic Areně.

A o 19 let později se jeho San Jose Sharks bude ve finále proti Pittsburgh Penguins pokoušet vyhrát Stanley Cup poprvé v pětadvacetileté historii. První utkání startuje už dnes v noci v Consol Energy Center – naproti přes ulici od místa, kde stála zmíněná a stará Civic Arena.

Bruins vytrejdovali Thorntona do Sharks v sezoně 2005-06, v ročníku kdy získal Hart Trophy. Před dvěma lety mu v San Jose odebrali kapitánské céčko poté, co tým vypadl v sérii prvního kola s Los Angeles Kings, přestože vedl 3:0 na zápasy. Vedení by ho asi i vyměnilo, nebýt maličkosti – klauzule v jeho kontraktu o tom, že bez svého souhlasu nesmí být trejdován.

Teď je čtyři výhry od vítězství ve Stanley Cupu. Ve 36 letech.

"Neumím si představit ten pocit, až se Joevi ta příležitost naskytne," řekl už kdysi bratr John.

Primární motivací Joea není ukázat lidem, že se v něm mýlili. Má dostatek sebejistoty a ví, jak dobrým hokejistou je. Zároveň je však realista a tvrdí, že vítězství není všechno a jeden hráč v týmovém sportu nic neznamená.

Během nedělního dne určeného před finále pro média se ho reportéři zeptali, zda se stále ještě cítí za obětního beránka ve výměně mezi Bostonem a San Jose. Odpověděl: "Pokud mě opravdu znáte, musíte vědět, že mě to nijak netíží. Vím, že jsem výborný hráč a že jsem byl ve skvělých týmech. Jen dříve vše nefungovalo, jak mělo. Stejně tak může mluvit dalších dvacet kluků. To je prostě realita."

Ani ztráta 'céčka' na dresu Thorntona, zdá se, nevzrušuje. "Opět... Pokud mě znáte, víte, že o nic v mém případě nešlo."

Pokud ho trochu znáte i vy, víte, že je velmi osobitý. Na nic si nehraje, má rád legraci, miluje hokej, uznává své spoluhráče a vše kolem. Uspět s nimi je jeho motivací.

"Joe je prostě Joe," řekl na jeho adresu agent Mio a pokračoval: "Snaží se nenechat v sobě nic, co by mu vadilo. To je skvělá vlastnost. Snaží se koukat jen dopředu a začít den s úsměvem. Myslím, že jsem ho snad nikdy neviděl, že by se nesmál. Tedy kromě chvil po zápasech, ve kterých prohrál."

Thornton vyrostl v ontarijském St. Thomas, kousek jižně od Londonu. Jeho otec Wayne, nákupčí pro továrnu s ocelí, udělal z jejich domova místo, kde si jeho synové i další kluci z okolí mohli hrát. Vydláždil příjezdovou cestu k domu a nechal hokejky v okně, aby je děti mohly kdykoliv využít. V létě na hokejbal, v zimě na zamrzlém dvorku na hokej.

Mimo to Joe dělal i další sporty – baseball, basketbal i fotbal – ale hlavní pozornost směřoval k hokeji. Bratr John na něj prozradil, že si třeba nikdy nic nepřál k Vánocům. Vždy byl totiž šťastný za části hokejové výstroje.

"Já byl doma a hrál jsem tři hodiny v kuse Nintendo," vzpomíná John. "On byl celou dobu venku na plácku a střílel jednu ránu za druhou do plexiskla, které mu táta připravil, aby se mohl zlepšovat."

Joe vždycky vzhlížel ke svým bratrům – Johnovi, který byl o tři roky starší, a Alexovi, o osm let staršímu. I přes věkový handicap se je ovšem za každých okolností ve všem snažil porazit. A to jakýmkoliv způsobem. Jednou třeba zaútočil na Johna zezadu a ten přepadl k sousedům za plot.

"Nebál se špinavostí ani toho, že se ušpiní. Chtěl prostě vyhrát. A to se mu také dařilo," směje se John.

Joe je i dnes v mnoha ohledech velkým dítětem, které si prodlužuje dětství. Když řekneme, že miluje hokej, znamená to, že na něm miluje úplně všechno – od tvrdého tréninku v tělocvičně až po dávky na ledě. A spoluhráče má jako bratry. Zajímavé je i to, jak definuje sebe jako hráče.

"Já svou práci prostě miluji. Bavím se tím. Bavím se každodenním drilem, a to zejména v létě. To je moje cesta, cesta jak být v lize platným hráčem. Tvrdá práce je moje závislost a myslím, že to tak mají i další skvělí hráči," prozradil.

"Zbožňuji přijít každý den na stadion a ani vlastně nevím proč. Jsem hokejem pohlcený, to je vlastně jediná věc, kterou vím: ten sport miluji!"

Joe nikdy nepřestal věřit v Sharks. Po zmíněné těžké porážce od Kings a kontroverzní změně kapitánského céčka, řekl generální manažer Doug Wilson, že San Jose projde přestavbou, a velmi zváží, zda budou veteráni i nadále součástí klubu. Thornton zůstal. Přesto si Sharks sáhli ještě hlouběji na dno, když se před rokem ani nedostali do play off. Jenže Wilson přivedl kouče Petera DeBoera a oživil soupisku.

"Vždycky jsem věřil, že další rok bude lepší než ten předchozí," řekl Joe. "Vážně. Vždycky jsem si myslel, že jsme jen pár krůčků od úspěchu – i loni, kdy jsme se do Stanley Cupu ani nepodívali. Pořád jsem to měl v hlavě. A teď se podívejte, kde jsme. Musíte pořádně makat už v létě a věřit, pak se může stát cokoliv."

Joe je kromě všeho výše zmíněného také hokejovým fanouškem. Když přijeli před lety Sharks do Toronta, hráči dostali možnost jít se podívat do Síně slávy. On samozřejmě nemohl chybět. Pak tam pozorně studoval Stanley Cup a nazval ho překrásným. Nejhezčí trofejí mezi všemi sportovními.

Jeho oblíbený hokejista Wayne Gretzky vyhrál tento pohár čtyřikrát. Další z těch, ke kterým vzhlížel s obdivem, Pat LaFontaine ani jednou. Jenže i on je členem Síně slávy. A ať už Sharks vyhrají nebo prohrají finálovou sérii, Joe v budoucnu bude mezi 'vyvolenými' také. To však neznamená, že by nechtěl vyhrát.

Zvítězit chce, už jen proto, že je hokejista a zároveň člověk, který do tohoto sportu investoval vážně hodně. Chce vyhrát pro sebe a své spoluhráče, pro klub a město. A dokázat to, co viděl tehdy v Detroitu.

"Určitě nic teď nebere na lehkou váhu," tvrdí jeho bratr John. "Moc dobře ví, jaké je to být zapáleným hokejovým fanouškem. Vychutnával si, jak publikum v San Jose šílelo, když v šestém zápase (proti St. Louis Blues ve finále Západní konference) výhrou odvrátili vyřazení. A teď chce vše, co zažil, dopřát dalším lidem na stadionu."

Ctete více