Duben 1985: Fanoušci v Praze vítali zlato i Maria

Mistrovství světa 1985 začalo 17. dubna, přesně před 31 lety. A domácí reprezentace na něm za ohromné podpory diváků dokázala zlomit kouzlo stěží porazitelného výběru SSSR. Dokázala ho zlomit i Kanada, která do Prahy přivezla budoucí superhvězdy NHL jako Steve Yzerman, Ron Francis, Scott Stevens... A především Mario Lemieux.

Tehdy devatenáctiletý mladík z Montrealu působil na pražském ledě jako zjevení. Dvěma góly ve finálové skupině řídil výhru nad hvězdným sovětským výběrem, která stanovila, že o zlato se s Československem střetne nikoliv sborná, ale právě Kanada.

Tehdy se díval i třináctiletý mladíček z Kladna jménem Jaromír Jágr.

"Lemieux tehdy Prahu doslova okouzlil a mě určitě nejvíc. Viděl jsem každý jeho zápas a nemohl od obrazovky odtrhnout oči. Máma prý skoro ohluchla - seděl jsem před televizí a pořád křičel: Mario, Mario!" vzpomínal Jágr ve své biografii. "Nikdy nemohu zapomenout na to, jak Kanada porazila zásluhou Lemieuxe Sovětský svaz 3:1."

O pět let později se Jágr s Lemieuxem setkal osobně. Jako nováčka Pittsburgh Penguins si ho tehdy už jedna z největších hvězd NHL a kapitán týmu vzal pod svou ochranu. Lemieux byl idolem českého mladíka právě od dubna 1985.

Většina fanoušků měla však tehdy jiné idoly. Jedním z nich byl vynikající gólman Jiří Králík. Dalším útočník Jiří Šejba, jenž hattrickem včetně parádního sóla, při kterém si položil Stevense a ujel všem dalším hráčům, zničil Kanadu v utkání o zlato - Československo vyhrálo i díky třem gólům pardubického šikuly 5:3.

Dárius Rusnák vedl tým jako kapitán a se slovenskými křídly Igorem Libou a Vincentem Lukáčem přehráli většinu ze soupeřových lajn. Skvělý útok vytvořil také další pozdější Jágrův spoluhráč v Pittsburghu Jiří Hrdina s Vladimírem Růžičkou a Pavlem Richtrem. Ve čtvrté lajně působil Michal Pivoňka, jenž později emigroval a odehrál 825 zápasů v roli hvězdy Washington Capitals. A v obraně zase František Musil, který rovněž po emigraci nastoupil do 797 utkání NHL za Minnesota North Stars, Calgary Flames, Ottawa Senators a Edmonton Oilers.

Tehdejší cesta za zlatem však nebyla snadná. V základní skupině Československo tápalo: sice hladce porazilo tehdy ještě ne až tak silné Finy a poté Východní i Západní Německo, ale následně podlehlo USA se skvělým Johnem Vanbiesbrouckem v brance. Poté remizovalo s Kanadou 4:4. Postup do bojů o medaile si sice zajistilo výhrou 7:2 nad Švédy, ale v posledním utkání základní části dostalo od SSSR 1:5 a do finálové skupiny šlo ze čtvrtého místa v nevalném rozpoložení.

Jenže výhra 2:1 nad sbornou v prvním zápase finálové části, kterou svými góly zařídili Růžička a Dušan Pašek, všechno otočila.

"Že jsme s nimi hráli hned (po porážce) znovu, byla naše výhoda. Šli jsme do vedení a povím vám, byl to nelítostný boj. Tvrdý a nekompromisní," popisoval Rusnák pro server hokej.cz.

Posílený výhrou nad tehdejším hegemonem porazil domácí výběr Američany suverénně 11:2 a s Kanadou hrál následně o zlato. Po vítězství 5:3 se hokejisté převlékli do civilu a počkali na výsledek duelu o bronz (SSSR - USA 10:3). I taková byla logika tehdejšího herního systému, v němž až do roku 1992 chybělo play off.

"Stále mám všechno před očima. Šli jsme na led v oblecích a já pak jako kapitán převzal sochu pro vítěze," popisoval pro hokej.cz Rusnák. "Tohle byl asi nejhezčí moment mé kariéry. Vyhrát, a ještě doma. Jsem hrdý, že mi se to podařilo."

Vyhrát šampionát doma se skutečně ukázalo jako velký unikát. Po následujícím turnaji v Moskvě se to povedlo až Švédsku v roce 2013. Letošní mistrovství světa se koná od 6. května v Moskvě a Petrohradu. Jak dopadne tentokrát?