Nejlepší draft dějin? Hlásí se ročník 2003

I po patnácti letech dělá Marc-Andre Fleury čest své třídě, v jejímž čele vstoupil do NHL.
Třiatřicetiletý brankář byl nevšední oporou nováčka Vegas Golden Knights při letošním tažení až do finále Stanley Cupu. Draft z roku 2003 totiž vyslal do světa patrně nejtalentovanější skupinu hráčů v historii. Tady jsou další důkazy.

Všech třicet hokejistů vybraných v prvním kole se objevilo v NHL, hráč s třetím nejmenším počtem odehraných zápasů Marc-Antoine Pouliot si zapsal 192 zápasů a pouze o Hughu Jessimanovi (2 utkání) a Shawnu Belleovi (20) se mohlo mluvit jako o zklamáních.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Fleury byl po Michelu Plasseovi a Ricku DiPietrovi vybrán jako teprve třetí brankář v čele draftu a zamířil k Pittsburgh Penguins, dvojkou se stal Eric Staal, jehož si vybrali Carolina Hurricanes, Florida Panthers si pak jako trojku zvolila Nathan Hortona.
Už po šesti letech mělo 13 hráčů z tohoto draftu na kontě přes 300 odehraných zápasů a devět se jich objevilo na All-Star Game - včetně třeba Diona Phaneufa, který nastupoval za Calgary Flames.
Dva týmy těžily z prvního kola hned dvojnásobně. Philadelphia Flyers získali Jeffa Cartera jako jedenáctku a Mikea Richardse ze 24. pozice, Anaheim Ducks si mnuli ruce nad Ryanem Getzlafem (č. 9) a Coreym Perrym (28.)

A nad dalšími jmény se dnes také tají dech. Byli tu výjimeční střelci Thomas Vanek (č. 5 pro Buffalo Sabres) i Zach Parise (17. pro New Jersey Devils), dále famózní beci Brent Seabrook (14. pro Chicago Blackhawks) a Brent Burns (č. 20 pro Minnesota Wild).
Poklady se ale daly vykutat i v dalších kolech. Patrice Bergerona získali Boston Bruins ze 45. pozice, příchod Shea Webera ze 49. pozice oslavovali v hale fanoušci Predators. Joe Pavelski šel do San Jose Sharks jako č. 205, Chicago si až z 245. místa vybralo Dustina Byfugliena, brankář Brian Elliott má pak v životopise uvedeno dokonce číslo 291...
Z 18 Čechů vybraných v onom roce prožili v NHL výbornou kariéru šestka draftu Milan Michálek, jenž v 747 zápasech nasbíral 446 bodů. Za vynikajícího defenzivního beka platil i Jan Hejda vybraný ze 106. pozice, jenž nakonec sehrál v nejlepší lize planety 627 zápasů.
Ze slovenské desítky se mezi elitu prosadil ten nejpozději vybraný. Brankáře Jaroslava Haláka si Montreal Canadiens zapsali až ze 271. pozice, což je ale jen další důkaz výjimečné skupiny hráčů, jaká se v draftu 2003 sešla.

Z historického pohledu mu může sekundovat pouze rok 1979, který se stal zlomovým momentem při zrodu dynastie Edmonton Oilers.
Generální manažer Larry Gordon a kouč Gary Sather si ze 21. pozice vybrali Kevina Lowea, ve třetím kole se zaměřili na silového útočníka ze Cincinnati Stingers ve WHA Marka Messiera, který měl být podle správných úvah managementu Oilers ideálním spoluhráčem k Wayneu Gretzkymu.
A aby toho najednou nebylo tak málo, vybrali si Oilers z Denver University ještě dalšího budoucího člena Síně slávy Glenna Andersona.
Z hráčů draftu 1979 překonali kromě Messiera s Andersonem hranici 1000 bodů také Mike Gartner jako č. 4 Washington Capitals, osmička Ray Bourque mířící k Bruins, 14. muž pro Flyers Brian Propp, 28. Michel Goulet z Quebec Nordiques a také Dale Hunter (číslo 41 pro Washington).
Více k tématu: [Draft jako volání budoucnosti]
Z dalších slavných jmen pak připomeňme i Ricka Vaivea, Neala Brotena, Johna Ogrodnicka a Thomase Steena.
S tímto výčtem se dá srovnat už možná jen draft roku 1988, který byl znatelně ovlivněn americkým triumfem na olympiádě v Lake Placid 1980.
Jedničkou se stal Mike Modano z Minnesota North Stars. Jako osmého si Chicago vybralo Jeremyho Roenicka, ve čtvrtém kole si pak Rangres zamluvili Tonyho Amonteho. Tito tři hráči patří do zlatého fondu hokejové historie USA.
Rok 1988 ale uvedl na scénu i Teemu Selanneho, Rod Brind'Amoura, Marka Recchiho, Roba Blakea i ruskou superstar Alexandera Mogilnyho. To také není špatný seznam.
Současné fanoušky ale může těšit, že řadu hráčů z roku 2003 mohou ještě zažít v jejich vrcholné formě. Fleury v tomto ohledu rozhodně není sám.