Skip to main content

Doughty slavil velkými emocí. A jeho rodiče s ním

Napsal Nicholas Cotsonika / NHL.com

Když šel Drew Doughty ve středu v Hard Rock Hotel & Casino na pódium, měl jasný plán. Chtěl poděkovat své rodině za to, jak moc se pro něj obětovala a pomohla mu ujít cestu z Londonu v Ontariu až do Los Angeles Kings a kanadské reprezentace. Dvakrát vyhrál Stanley Cup i olympiádu a nyní při své třetí finálové účasti konečně získal i Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL.

Jenže pak se podíval do publika, uviděl svou mámu Connie – a jeho plány se rozplynuly.

"To ode mě nebyl dobrý tah," uznal. "Najednou jsem totiž na chvíli přišel o hlas."

Protože jeho máma plakala.

"Jakmile jsem uslyšela jeho jméno, nedokázala jsem se udržet," řekla Connie Doughtyová. "Najednou jsem cítila: Ano, konečně to dokázal..."

Poté se na chvíli zastavila.

"Protože on pracoval tak strašně tvrdě," dodala.

Následovala další pauza.

"Nechtěla jsem brečet," pokračovala. "Jenže zároveň vím, kolik tomu obětoval a jak důležitá věc to pro něj byla. Byl to jeho další velký cíl. Abyste mě pochopili: dokázal toho strašně moc a všichni si toho vážíme, je to dar. Dva Stanley Cupy, dvě olympijská zlata. Zcela upřímně: Kdo z nás by na tohle pomyslel, když byl ještě malý kluk?"

Za Drewova mládí rodina neměla na rozhazování. Ale byli to především rodiče Connie, kteří dokázali najít peníze na to, aby měl Drew dobré vybavení, mohl jezdit na turnaje, hrát hokej a rozvíjet svůj talent.

Jeho otec Paul byl hlavní podporou, to Connie měla trochu jiný přístup.

"Táta mi po každém zápase říkal zhruba tohle: Pár věcí jsi možná mohl udělat jinak, ale hráls dobře," líčí Drew. "To od mámy spíš zaznělo: Zase plýtvals mými penězi... Tohle mi říkala docela často."

A měla pro to své důvody.

"Drew v jednom rozhovoru řekl, že po tátovi má fyzickou konstituci a po mámě houževnatost," uvedla Connie. "A s tím musím souhlasit. U obou našich dětí platilo, že když chtějí něco dělat, musí to dělat pořádně. Podle mě je to do života užitečná věc. Jasně, pokud vás něco nebaví, nemá cenu se dál trápit. Ale zároveň by člověk neměl nic vzdávat. Od každého jsem čekala stoprocentní nasazení. Nečekala jsem, že budou nutně nejlepší, to ne. Ale že nic nevypustí, to už ano."

Drew Doughty se navíc mezi nejlepší dostal. Kings si jej v roce 2008 vybrali jako dvojku draftu; hned poté, co Tampa Bay Lightning ukázali na centra Stevena Stamkose. Svůj talent předvedl jako lídr obrany Kanady už na olympiádě ve Vancouveru 2010 – tehdy v pouhých 20 letech skončil třetí v hlasování o Norris Trophy.

Pak přišly dva Stanley Cupy a další olympijské zlato, načež loni skončil v hlasování druhý hned za obráncem Ottawa Senators Erikem Karlssonem, který si tehdy pro cenu došel podruhé v průběhu čtyř let.

Nyní se karty obrátily. Doughty skončil před Karlssonem, i když ten byl s 82 body jasně nejproduktivnějším bekem a dokonce skončil na děleném 4. místě mezi všemi hráči. 82 bodů za sezonu naposledy z obránců zvládl posbírat Brian Leetch z New York Rangers v ročníku 1995-96.

Doughty mezi beky s 51 body skončil na děleném 9. místě. Mezi obránci však vedl třeba s procentuálním poměrem střeleckých pokusů při hře pěti proti pěti (58,89 %), na ledě trávil v průměru čas 28:01 a byl nasazován na hvězdy soupeřů. Pokud byl na ledě, připsali si Kings při hře pět na pět o 537 střeleckých pokusů více než jejich protivníci. Jinými slovy: Kings s ním byli mnohem častěji na puku.

Srovnávat Karlssona a Doughtyho není snadné. Karlsson hraje za tým, který má očividné nedostatky a letos se vůbec nedostal do play off. Jeho úkolem je vést ofenzivu. To Doughty nastupuje za mužstvo s mnohem defenzivnějším stylem, které navíc v posledních letech slavilo triumfy v NHL. Není náhoda, že jeho spoluhráč Anze Kopitar získal Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka; Kings v držení puku a ve hře dozadu patří k nejlepším v lize.

"Není to jednoduchá debata," řekl v úterý Karlsson. "Hrajeme v jiných konferencích, nenastupujeme proti sobě moc často. Řekl bych, že oba jsme... On je dobrý hokejista. Někdo, k němuž se dá vzhlížet. Když ho na ledě sledujete, musíte k němu mít velký respekt a můžete se toho od něj hodně naučit."

Karlsson a Doughty by si cenu zasloužili oba, Doughty však od Asociace profesionálních hokejových novinářů dostal 1254 bodů a 93krát skončil na prvním místě. U Karlssona šlo o 1020 bodů a 46 prvních míst; nejlepší střelec mezi beky Brent Burns ze San Jose Sharks (27 tref) skončil třetí s výrazným odstupem – dostal 619 bodů a jen třikrát pronikl na první místo.

"Řekl bych, že jsem konečně dokázal hrát komplexně," uvedl Doughty. "Na začátku kariéry jsem sbíral hodně bodů, ale nebyl jsem tak dobrý v bránění, dozadu jsem nehrál dostatečně zodpovědně. Snažil jsem se na tom hodně pracovat, čímž jsem na chvíli potlačil své ofenzivní choutky a neočekával jsem od sebe tolik bodů jako dříve. Letos se konečně všechno propojilo."

Poté, co Doughty získal Norris Trophy, sledoval, jaká jména už na ní jsou; zaujal jej třeba Nicklas Lidstrom. Connie Doughtyová zase byla uchvácena muži, které sledovala ve svém mládí - třeba Bobby Orrem nebo Alem MacInnisem. Bylo pro ni docela těžké se opět nerozplakat.

"Jen se na to podívejte," řekla. "To, že nyní na trofeji bude i jméno našeho syna, je prostě fenomenální."

Ctete více